Výzkum „Výuka soudobých dějin“

Výuku dějepisu a zvláště soudobých dějin považuje Ústav pro studium totalitních režimů za jeden z nejdůležitějších okruhů své veřejné působnosti. V roce 2012 připravil pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a ve spolupráci s agenturou Factum Invenio výzkum, který podobu výuky soudobých dějin na českých školách podrobně zkoumá.

Na této stránce naleznete základní dokumenty týkající se výzkumu, kterého se zúčastnilo na 1600 učitelů,[*] a také výsledky průzkumu. V sekci video nabízíme komentovaný pohled do výuky dějepisu v minulých dekádách. Na základě výzkumné zprávy je možné se přesvědčit, že výuka dnes vypadá výrazně jinak. Technické detaily výzkumu jsou shrnuty v technické zprávě. Informace o základních poznatcích a interpretaci nejdůležitějších zjištění nabízí prezentace. Další relevantní výzkumy a texty jsou uvedeny v bibliografii.

 

Biflování

Klip 1 – Můj brácha má prima bráchu (1975, r. Stanislav Strnad)

První klip pochází z oblíbené normalizační komedie Můj brácha má prima bráchu. Uvedená scéna nemá pro seriálový děj v podstatě žádný význam a je pouhým prologem k následnému školení o sexuální výchově. Přenáší nás ovšem do hodiny dějepisu v sedmdesátých letech. Lze předpokládat, že obraz výuky reprodukuje a odráží dobově sdílené představy o výuce ve škole. Filmy ukazující současnost totiž v naprosté většině odráží dobové sociální, kulturní a jiné normy prostě proto, aby byly (dobovými) diváky vnímány jako věrohodné. Mohou se tak stát zdrojem poučení o podobě těchto norem.
 
V tomto případě jsme svědky výuky o Josefu II. Učitel chodí mezi žáky a nechá je číst text z učebnice. Všichni jej sledují a text reprodukují. Pouze nepozorný žák Pavelka nedává pozor – a stává se tak zdrojem (oprávněného) posměchu. Scéna ilustruje dobově podmíněný způsob výuky, který je charakteristický tzv. transmisivností. Učitel (či v tomto případě učebnice) je zdrojem dat a informací, které si mají žáci osvojit a reprodukovat. Žák je charakterizován jako příjemce informace.
 
Zobrazená scéna symbolizuje „biflování“, mechanický přístup k výuce založený na prosté reprodukci faktů. Právě takto si většina veřejnosti (nejen té novinářské) představuje výuku na školách. Samozřejmě, že tento vlivný stereotyp má svůj reálný předobraz a nelze vyloučit, že někde takto výuka ještě vypadá, ale podle aktuálního výzkumu preferuje fakta jako nejdůležitější cíl výuky pouze 7% učitelů. Ostatně už v době vzniku seriálu se připravovala rozsáhlá reforma, která v polovině osmdesátých let přinesla změnu přístupu k výuce.

 

Klip 2 – Sondy: Se strachem do školy (ČST, 1988, r. neuveden)

Druhá ukázka je o 13 let mladší a obraz výuky se odlišuje. Nejde jen o posun v čase – na rozdíl od první ukázky se nejedná o uměleckou rekonstrukci vyučování, ale o reportáž z reálné školy. To s sebou samozřejmě nese jistá specifika – přítomnost televize vedla zcela jistě k tomu, že učitelka se na hodinu mimořádně připravila a použila i takové metody, které ji budou ukazovat v příznivějším světle. Lze tedy předpokládat, že jsem svědky nikoli běžné hodiny, ale určité „výkladní skříně“. Ukázka tak dokumentuje dobově progresivní a inovativní metody výuky.
 
I z pouhého úryvku z dobového publicistického pořadu je zřejmý určitý kriticismus vůči přetěžování žáků fakty, argumentuje se především novou učebnicí dějepisu – v kontextu doby se zřejmě jedná o Dějepis pro 6. ročník základní školy autorského týmu Tomáše Jílka, Josefa Baďuríka a Marty Butvinové, vydané prvně v roce 1982.
 
Zobrazená scéna nabízí trochu jiný obraz – namísto prostého převzetí faktu zde musí žák na jeho vytvoření aktivně spolupracovat. Scéna tak ve zkratce ilustruje zásady tzv. pedagogického konstruktivismu. Zároveň se zde velice názorně ukazuje bezhodnotová povaha pedagogických metod – progresivní didaktická metoda slouží k reprodukci dobově podmíněné ideologické konstrukce. Budiž nám to připomínkou, že progresivní metody sami o sobě kvalitu vzdělávání nezaručí a je třeba je kombinovat se schopností přistupovat k dějinám kriticky, ale zároveň s hodnotovým ukotvením.

Ohlasy v médiích:

 


[*] Respondentů bylo celkem 1593, soubor jsme ale následně očistili od nevěrohodných odpovědí na 1542 respondentů. Společnost Factum Invenio ve výzkumné zprávě sice pracuje s původním souborem, rozdíl je však vzhledem k velikosti souboru zanedbatelný.