JUDYTKA, Bedřich (13. 5. 1914 Postřižiny, okres Kralupy – 18. 12. 1950 Praha)

člen finanční stráže, velitel odbojové organizace Dr. Eduard Beneš

Syn Antonína Judytky a Marie, rozené Plickové. Otec pracoval jako dělník, matka se starala o domácnost a výchovu synů Bedřicha a Františka. Po dokončení občanské a pokračovací školy se vyučil stavebním dělníkem. V roce 1932 dobrovolně vstoupil do ČSA a od roku 1938 sloužil u finanční stráže. V roce 1945 vstoupil do ČSD. Po sloučení strany s KSČ požádal o členství v KSČ, ale nebyl přijat. Bedřich Judytka byl ženatý s Annou Horákovou, se kterou měl tři děti. V době svého zatčení pracoval jako úředník finančního referátu ONV v Rumburku.

Bedřich Judytka vedl odbojovou organizaci Dr. Eduard Beneš, která působila od června do prosince 1949 v okolí Varnsdorfu a Rumburka. V organizaci působil pod krycím jménem „Jana“, později „Barbora“. Hlavní činností skupiny byly sabotáže, konkrétně přerušování elektrického a telefonního vedení na Českolipsku a Novoborsku, hromadění zbraní a střeliva. Skupina ale byla infiltrována spolupracovníkem StB Jiřím Danešem-Hradeckým. B. Judytka inicioval skupinový soud, který rozhodl o likvidaci Daneše-Hradeckého, k níž došlo 5. září 1949 u kopce Šebor na Novoborsku. B. Judytka dále naplánoval spolu s Bedřichem Mackem přepadení automobilu Československé pošty, který převážel 5 500 000 Kčs. K přepadení došlo 1. října 1949 mezi obcemi Lípa a Sadová na Královéhradecku. Peníze měly být využity k financování dalších ilegálních akcí, ale přepadení skončilo neúspěšně. B. Judytka přislíbil pomoc svému spolupracovníkovi Augustinu Dudychovi při organizaci útěku jeho švagra Bruna Pfeifra, který byl odsouzen Mimořádným lidovým soudem k trestu odnětí svobody na 20 let. K útěku však vzhledem k zatčení členů skupiny nedošlo.

Bedřich Judytka byl souzen v procesu „Weiland Emil a spol.“, který se konal před Státním soudem v Liberci 18.–21. července 1950. Jednalo se o jeden z procesů navazujících na kauzu „dr. Horáková Milada a spol.“. B. Judytka byl obviněn z trestných činů velezrady, vyzvědačství, vraždy a loupeže. Byl odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán v půl osmé ráno 18. prosince 1950 v Praze na Pankráci.

Prameny:

  • ABS, f. Inspekce ministra vnitra, A 8/1, inv. č. 531.
  • ABS, f. Velitelství Státní bezpečnosti, arch. č. 310-23-1.
  • ABS, f. Vyšetřovací spisy, vyšetřovací spis arch. č. V-2413 Ústí nad Labem.
  • NA, f. Ministerstvo spravedlnosti, nezpracováno, Klosův archiv.
  • NA, f. Státní prokuratura Praha, nezpracováno, sp. zn. Spt I 994/50; sp. zn. Spt I 998/50.
  • NA, f. Státní soud Praha, nezpracováno, sp. zn. Or I/VII 111/50; sp. zn. Or I/V 62/50.

Literatura:

  • JOKLOVÁ, Kateřina: Politické procesy 50. let. Kauza Emil Weiland a spol. Diplomová práce, Technická univerzita v Liberci, Liberec 2008.
  • LIŠKA, Otakar a kol.: Vykonané tresty smrti v Československu 1918–1989. ÚDV SKPV PČR, Praha 2001.
 
  • JOKLOVÁ, Kateřina: Politický proces Emil Weiland a spol. In: Vysokoškoláci o totalitě. Sborník oceněných studentských prací 2009, Praha 2010, s. 153–184.
  • KOČOVÁ, Kateřina: Paměť Liberecka I. – Příběh Růženy Koškové-Krásné. In: Fontes Nissae. Prameny Nisy. Regionální historický sborník, č. V., Liberec 2004, s. 272–293.

-kj