Dr. Eduard Beneš

odbojová skupina působící v roce 1949 v severních Čechách

Odbojová organizace Dr. Eduard Beneš působila od června do prosince 1949 v okolí Varnsdorfu a Rumburka. Skupina byla založena členem finanční stráže Bedřichem Judytkou, který kolem sebe soustředil osoby nesouhlasící s poúnorovým režimem. Fungovala na základě ilegálních trojek, které zajišťovaly odbojovou činnost. Měla 39 členů, kteří složili do rukou B. Judytky přísahu věrnosti. Členové skupiny prováděli mj. sabotáže, konkrétně přerušování elektrického a telefonního vedení v okolí měst Varnsdorf, Rumburk, Česká Lípa a Nový Bor. Dále sbírali informace o počtu členů SNB a Lidových milic. Sepisovali a rozšiřovali protistátní letáky. Připravovali se na státní převrat. Skupina shromažďovala zbraně a střelivo a ukrývala je v lesích u Jedlové na Českolipsku. B. Judytka plánoval útěk Bruna Pfeifra, švagra člena skupiny Augustina Dudycha, který byl odsouzen mimořádným lidovým soudem k trestu odnětí svobody na 20 let. K financování akcí měly sloužit peníze získané při loupežných přepadeních. Členové skupiny přepadli 1. října 1949 na silnici mezi obcemi Lípa a Sadová na Královéhradecku automobil Československé pošty, který převážel 5 500 000 Kčs, ale přepadení neskončilo úspěchem. Organizace byla infiltrována spolupracovníkem StB Jiřím Danešem-Hradeckým. B. Judytka byl před tímto mužem varován a spolu s ostatními členy skupiny rozhodl o jeho likvidaci. K té došlo 5. září 1949 u kopce Šebor na Novoborsku.

Členové skupiny Dr. Eduard Beneš byli souzeni ve dvou procesech. Osm členů skupiny bylo souzeno v procesu „Weiland Emil a spol.“, který se konal 18.–21. července 1950. Jednalo se o jeden z procesů navazujících na kauzu „dr. Horáková Milada a spol.“. V čele soudního senátu zasedl JUDr. Karel Trudák. B. Judytka a Bohuslav Houfek byli odsouzeni k trestu smrti, který byl vykonán 18. prosince 1950 v Praze na Pankráci. Jan Přibyl, Antonín Hošna a Bedřich Macek byli odsouzeni k trestu odnětí svobody na doživotí. Zbylé tresty se pohyboval v rozmezí od 18 do 25 let těžkého žaláře. Tresty odnětí svobody byly doprovázeny finančními postihy, konfiskací majetku a ztrátou občanských práv. Druhá část skupiny, tedy 31 osob, byla souzena v následném procesu „Záleský Josef a spol.“, který se konal 26.–29. července 1950 v Liberci. Státní prokuraturu zastupovali stejně jako v předchozí kauze JUDr. Pavel Barbaš a František Janda. V čele Státního soudu stanul soudce JUDr. Evžen Patzák. Padlo šestnáct trestů odnětí svobody na doživotí. Ostatní tresty se pohybovaly od devíti do 25 let v celkové výši 288 let. Obžalovaným byly uloženy také finanční tresty, byl jim zkonfiskován majetek a ztratili občanská práva.

Prameny:

  • ABS, f. Inspekce ministra vnitra, A 8/1, inv. č. 531.
  • ABS, f. Velitelství Státní bezpečnosti, arch. č. 310-23-1.
  • ABS, f. Vyšetřovací spisy, vyšetřovací spis arch. č. V-2413 Ústí nad Labem.
  • NA, f. Ministerstvo spravedlnosti, nezpracováno, Klosův archiv.
  • NA, f. Státní prokuratura Praha, nezpracováno, sp. zn. Spt. I 994/50; sp. zn. Spt I 998/50.
  • NA, f. Státní soud Praha, nezpracováno, sp. zn. Or. I/VII 111/50; sp. zn. Or I/V 62/50.

Literatura:

  • JOKLOVÁ, Kateřina: Politické procesy 50. let. Kauza Emil Weiland a spol. Diplomová práce, Technická univerzita v Liberci, Liberec 2008.
  • LIŠKA, Otakar a kol.: Vykonané tresty smrti v Československu 1918–1989. ÚDV SKPV PČR, Praha 2001.
 
  • JOKLOVÁ, Kateřina: Politický proces Emil Weiland a spol. In: Vysokoškoláci o totalitě. Sborník oceněných studentských prací 2009, Praha 2010, s. 153–184.
  • KOČOVÁ, Kateřina: Paměť Liberecka I. – Příběh Růženy Koškové-Krásné. In: Fontes Nissae. Prameny Nisy. Regionální historický sborník, č. V., Liberec 2004, s. 272–293.

-kj-