Blažek, Josef (* 22. 3. 1911, † 9. 5. 1953)

Josef Blažek se narodil 22. 3. 1911 v Načeradci u Benešova, kde žil se svou matkou do prosince 1918, kdy se odstěhovali do Králík.[1]

Další informace, které se o Josefu Blažkovi podařilo získat, pocházejí až ze čtyřicátých let. Tehdy se seznámil se svou budoucí ženou Annou Blažkovou (roz. Beránkovou); pracovali společně v zubní ordinaci v Lanškrouně, kde Blažek působil jako zubní technik. Kolem r. 1943 se jim narodilo první dítě.
Na podzim 1945 se vzali a přestěhovali se do společné domácnosti v Lanškrouně, odkud v r. 1948 odešli do Českého Dubu. Tam Blažek rok provozoval zubní praxi a po jejím zestátnění nastoupil do nemocnice v Liberci.[2] Asi v r. 1949 se jim narodilo druhé dítě.

V liberecké nemocnici se Blažek seznámil se zubní instrumentářkou Dagmar Tesařovou (* 1929). Měli spolu poměr, přičemž Tesařová otěhotněla a Blažek jí údajně slíbil, že se s ní ožení v zahraničí, kam s ní chtěl odejít.[3] Emigrací chtěl pravděpodobně nejen vyřešit problematickou osobní situaci, ale také nesouhlas se stavem domácí politické scény a touhu po profesní realizaci − Blažek si chtěl na Západě otevřít soukromou stomatologickou ordinaci,[4] kterou v Československu provozovat nemohl.

Dne 8. 5. 1953 Tesařová s Blažkem vyrazili osobním vozem[5] z Liberce do Prahy, kde přenocovali v hotelu. Druhý den pokračovali v cestě přes Stříbro a Plzeň k hranicím se západním Německem. Blažek plánoval prorazit hraniční závory, o kterých se domníval, že jsou dřevěné.[6] Před příjezdem k celnímu přejezdu Rozvadov proto automobil rozjel velkou rychlostí.[7] První železnou závoru (cca 50 metrů od státní hranice) se mu podařilo přerazit, náraz na druhou však automobil nevydržel a způsobil těžkou nehodu; podvozek byl odmrštěn cca 20 metrů stranou. Při havárii Blažek zemřel a Tesařová byla vážně zraněna.

Nadto po jedoucím automobilu ve chvíli, kdy narážel do závory, začala střílet hlídka 19. roty: velitel hlídky Soukup[8] [* 22. 10. 1929] vystřelil po jedoucím vozidle ze samopalu 7 nábojů na vzdálenost 10 kroků. Vozidlo bylo zasaženo vpravo do zadního kola a do karoserie.[9]

Tesařová byla převezena do nemocnice v Plané u Mariánských Lázní a její případ byl téhož dne předán StB Liberec. Na okolnosti havárie a zadržení si Tesařová nevzpomínala, z bezvědomí se probrala až následující den v nemocnici.[10] Blažkovo tělo bylo převezeno do Rozvadova a na 10. 5. 1953 byla naplánována jeho pitva a pohřeb v opuštěné obci Nové Domky na okraji zakázaného pásma v úseku 18. roty.[11] Archiválie týkající se pitvy či pohřbu se však nepodařilo nalézt.

V květnu 1953 byli v rámci vyšetřování vyslechnuti Anna Blažková (Blažkova manželka) a Alois Chlumský (zaměstnanec nemocnice v Liberci). Z výpovědí vyplynulo, že Josef Blažek měl od 9. 5. nemocenskou dovolenou a Tesařová si vzala na dny 11.−18. 5. řádné volno.[12] O Blažkově plánu na útěk jeho manželka nevěděla; jedinou zvláštností v jeho chování bylo to, že v pátek 8. 5. neabsolvoval cestu do práce z Českého Dubu do Liberce autobusem jako obvykle, ale vypůjčil si manželčin vůz.[13]

Dne 10. 6. 1953 byla Dagmar Tesařová přijata do vazební věznice v Liberci a následujícího dne byly zaprotokolovány a přijaty do úschovny její zabavené věci;[14] peníze jí byly vyměněny podle nového poreformního kurzu.[15] Po třech měsících krajský prokurátor schválil prodloužení vazby do 9. 10. 1953.[16]

Tesařová byla předvedena k výslechu 22. 9. 1953 a ve své výpovědi popsala seznámení s Blažkem a naplánování útěku. Udala, že vše vymyslel Blažek, který ji k útěku přemluvil, čímž si nejspíš chtěla zajistit nižší trest. Dále uvedla, že Blažek nadával na poměry v socialistickém Československu, zatímco ona neutíkala z důvodů, že by se mně v republice nelíbilo.[17]

Dne 23. 9. 1953 náčelník vyšetřovacího odboru KS StB Liberec npor. Juran vznesl trestní oznámení na okresní prokuraturu vůči obviněné Tesařové pro trestný čin pokusu o opuštění republiky. O den dříve adresoval náčelník vyšetřovacího odboru npor. Juran okresní prokuratuře dodatek k trestnímu oznámení, že obviněná se nachází 7 měsíců ve stavu těhotenství a její stav po havarii není dobrý,[18] s tím, aby se urychlilo trestní stíhání.

Hlavní přelíčení[19] Lidového soudu v Liberci se konalo 28. 10. 1953[20] od 13 hod. do 17.30 hod. a Tesařová byla odsouzena za spáchání trestného činu pokusu opuštění republiky k trestu nepodmíněného odnětí svobody na 6 měsíců a ztrátě občanských práv na 3 roky.[21] Ve vazbě tedy Tesařová byla od 9. 5. 1953 do 28. 10. 1953, na svobodu se z věznice v Liberci dostala 9. 11. 1953.[22]

Tereza Mašková

Archivní dokumenty:

Zdroje:

  • ABS, f. 2357, A/4, Denní hlášení č. 130 z 10. 5. 1953
  • ABS, f. 2357, k. 49, 12. b. PS Planá – kniha 1953, Doplňující zpráva k výkazu činnosti a výkonu služby k ochraně státních hranic v květnu 1953
  • SOA Benešov, f. Archiv městečka Načeradec, Obecná a měšťanská škola Načeradec, Místní školní rada Načeradec a Sčítání obyvatel 1921 – okres Vlašim).
  • ABS, Fond vyšetřovacích svazků, V-230 LB, Osobní spis státněbezpečnostního vyšetřování proti Tesařové Dagmar
  • PULEC, Martin: Organizace a činnost ozbrojených pohraničních složek: Seznamy osob usmrcených na státních hranicích 1945–1989. 1. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006. 319 s.

 

Portrét byl zpracován také v rámci mobilní aplikace Místa Paměti národa v sekci Iron Curtains Stories.

 

[1] V době jeho nástupu do školy, v r. 1917, byl jeho otec na frontě; v civilu měl pracovat jako dozorce v polepšovně v Králíkách (SOA Benešov, f. Archiv městečka Načeradec, Obecná a měšťanská škola Načeradec, Místní školní rada Načeradec a Sčítání obyvatel 1921 – okres Vlašim).

[2] Dle zákona č. 185/1948 Sb., § 7: Zaměstnanci zestátněných ústavů přecházejí dnem zestátnění do služeb státu a zařadí se podle příslušných předpisů o státních zaměstnancích; zařazení provede ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy vnitra a financí.

[3] ABS, Fond vyšetřovacích svazků, V-230 LB, Osobní spis státněbezpečnostního vyšetřování proti Tesařové Dagmar, Protokol o výpovědi sepsaný s obviněnou, s. 21.

[4] Tamtéž.

[5] Vůz patřil manželce Blažka a šlo buď o Pragu Piccolo, jak je uvedeno ve výpovědi Anny Blažkové (ABS, Fond vyšetřovacích svazků, V-230 LB, Osobní spis státněbezpečnostního vyšetřování proti Tesařové Dagmar, Protokol o výpovědi svědka – Blažková Anna, s. 14), nebo o vůz Škoda Rapid, jak stojí v Denním hlášení (ABS, f. 2357, A/4, Denní hlášení č. 130 z 10. 5. 1953, s. 3).

[6] ABS, Fond vyšetřovacích svazků, V-230 LB, Osobní spis státněbezpečnostního vyšetřování proti Tesařové Dagmar, Protokol o výpovědi sepsaný s obviněnou, s. 22.

[7] Pravděpodobně cca 80 km/hod. (Tamtéž, Podsvazek – Dokumenty, Obsah dokumentů, s. 1).

[8] Voj. Soukup byl za tento zásah proti civilistům jedoucím v osobním automobilu povýšen na svobodníka a voj. Čižmárovi měla být udělena pochvala velitele brigády (ABS, f. 2357, k. 49, 12. b. PS Planá – kniha 1953, Doplňující zpráva k výkazu činnosti a výkonu služby k ochraně státních hranic v květnu 1953, nestránkováno).

[9] Tamtéž.

[10] ABS, Fond vyšetřovacích svazků, V-230 LB, Osobní spis státněbezpečnostního vyšetřování proti Tesařové Dagmar, Protokol o výpovědi sepsaný s obviněnou, s. 21.

[11] ABS, f. 2357, A/4, Denní hlášení č. 130 z 10. 5. 1953, s. 11.

[12] ABS, Fond vyšetřovacích svazků, V-230 LB, Osobní spis státněbezpečnostního vyšetřování proti Tesařové Dagmar, Protokol o výslechu – Alois Chlumský, s. 17.

[13] Tamtéž, Protokol o výpovědi svědka – Anna Blažková, s. 15.

[14] Dne 9. 5. 1953 u ní byla provedena osobní prohlídka, během níž jí byla odňata řada předmětů a dokladů (Tamtéž, Protokol o osobní prohlídce, s. 3–4).

[15] 1054 Kčs bylo vyměněno na 21 Kčs 8 hal.

[16] Žádost o prodloužení vazby byla krajským náčelníkem StB mjr. Vopackým zdůvodněna takto: Vzhledem k tomu, že TESAŘOVÁ Dagmar při pokusu o illeg. útěk byla těžce zraněna a dosud se nachází v léčení, takže nemohla dosud býti vyšetřována… (Tamtéž, Vec: Žiadosť o predlženie výkonu väzby pohledajúcí, s. 11).

[17] Tamtéž, Protokol o výpovědi sepsaný s obviněnou, s. 22.

[18] Tamtéž, Tesařová Dagmar – zpráva, dodatek k trestnímu oznámení, s. 27.

[19] Přítomni byli předseda senátu JUDr. Karel Valenta, soudci Ladislav Rauš a František Volek, zapisovatel K. Chmelík a prokurátor Antonín Kosík (Tamtéž, Protokol o hlavním líčení, s. 29).

[20] Ještě předtím, 20. 10., byl s Tesařovou sepsán protokol o tom, že obdržela žalobu Státního soudu. Tomuto protokolování byli přítomni jen zapisovatel a obviněná, podpis i jméno předsedy senátu chybí. Zřejmě byla snaha skutečně urychlit trestní řízení v důsledku gravidity a zdravotního stavu Tesařové. Dále je v protokolu nelogicky uvedeno, že jednání bylo zahájeno v 11:40 a skončeno v 10:45 (Tamtéž, Protokol, s. 30).

[21] Udělený trest byl pod dolní hranicí trestní sazby (Tamtéž, Rozsudek jménem republiky, s. 53).

[22] Informaci poskytlo Generální ředitelství Vězeňské správy ČR (spisová značka 1T 21/53). Záznam o bližších okolnostech jejího propuštění se nepodařilo nalézt.