ZVĚŘINA, Josef (3. 5. 1913 Střítež u Třebíče – 18. 8. 1990 Netunno, Itálie)

římskokatolický kněz, teolog, filozof, publicista, organizátor kroužků katolické inteligence a katolického disentu souzený v politickém procesu „Bárta Josef a spol.“

Syn strojního zámečníka Josefa Zvěřiny a Marie, rozené Vedralové. Po maturitě na pražském Arcibiskupském gymnáziu studoval v letech 1932–1937 filozofii a teologii v Římě a tam byl rovněž v roce 1937 vysvěcen na kněze. Po návratu do vlasti byl kaplanem v různých farnostech, nejdéle u sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně. V době okupace přednášel teologii na nově zřízeném pražském biskupském učilišti. Pro své postoje byl v roce 1942 na třináct měsíců internován v Zásmukách u Prahy. Po osvobození působil jako asistent prof. Cibulky pro obor křesťanská archeologie a dějiny umění na znovuotevřené Teologické fakultě UK v Praze. Na dějiny umění byl také zaměřen jeho studijní pobyt ve Francii v letech 1946–1947. V roce 1948 byl na UK promován doktorem teologie.
Již před únorem 1948 Josef Zvěřina vytvořil okruh katolických intelektuálů, kněží a publicistů, kteří se snažili v práci s mládeží a v novém pohledu na strukturu „samoobslužné“ církve navázat na válečné snahy profesora Tomislava Kolakoviče. Ani komunistický převrat nic neubral z aktivit J. Zvěřiny a jeho přátel a bylo jen otázkou času, kdy dojde k jeho zatčení. Léta 1950–1952 strávil ještě při výkonu prezenční vojenské služby u jednotek PTP. Dne 24. ledna 1952 byl však již zatčen StB.

Hlavní líčení Státního soudu v Praze se skupinou „Bárta Josef a spol.“, do které byl J. Zvěřina zařazen, se konalo ve dnech 28. října–1. listopadu 1952. Soudnímu senátu předsedal JUDr. Jaroslav Novák, státní prokuraturu zastupoval JUDr. Karel Čížek. J. Zvěřina byl odsouzen pro trestné činy velezrady a vyzvědačství k 22 letům těžkého žaláře, konfiskaci veškerého majetku a odnětí občanských práv po dobu deseti let. Po odsouzení prošel uranovými pracovními tábory na Jáchymovsku i několika pevnými věznicemi. Během věznění patřil k předním osobnostem tzv. vězeňské univerzity a náboženského života za mřížemi. Podmínečně propuštěn z Valdic u Jičína byl až 26. listopadu 1965.

Po propuštění vystřídal několik dělnických profesí. Věnoval se psaní a „podzemní“ pastoraci. Krátké období uvolnění poměrů na konci šedesátých let maximálně využil. Spolu s Otou Mádrem začal vydávat teologický časopis Via, organizoval veřejné přednášky Živá teologie a přednášel na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích, kde se habilitoval. Po vyhození z fakulty až do doby odnětí státního souhlasu působil v letech 1970–1974 v duchovní správě v Praskolesích u Zdic. Paradoxně právě ztrátou státního souhlasu pro výkon duchovenské služby začalo nejplodnější období jeho činnosti. Neúnavně organizoval neoficiální kroužky zájemců o teologii, přednášel, psal, vyučoval. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77. V roce 1978 spolu s O. Mádrem založil samizdatové Teologické texty. Jako člen tajného poradního grémia patřil mezi osobnosti, které měly zásadní vliv na proměnu postojů kardinála Františka Tomáška, který se v osmdesátých letech výrazněji zasazoval o práva římskokatolické církve a občanů. V roce 1988 mu byl udělen čestný doktorát na univerzitě v Tübingenu. V četných aktivitách vytrval přes neustávající „pozornost“ ze strany StB. Po listopadu 1989 se stal čestným děkanem teologické fakulty UK v Praze, ale vlivem tehdejšího vedení bylo minimalizováno jeho působení na bohoslovce. J. Zvěřina zemřel náhle 18. srpna 1990 při koupání v moři u Nettuna. V prosinci 1990 byl Krajským soudem v Brně plně rehabilitován. V roce 1991 byl prezidentem republiky in memoriam dekorován Řádem T. G. Masaryka.

Prameny:

  • ABS, f. Vyšetřovací spisy, vyšetřovací spis arch. č. V-691 MV.
  • NA, f. Správa Sboru nápravné výchovy, nezpracováno, osobní spis Josefa Zvěřiny.
  • NA, f. Státní soud Praha, nezpracováno, sp. zn. 6 Ts I 84/52.

Literatura:

  • ZVĚŘINA, Josef: Pět cest k radosti. Vyšehrad, Praha 2003.
  • ZVĚŘINA, Josef: Vzdor ducha – Z dopisů a kratších zamyšlení. Vybrala a uspořádala Jolana Poláková, Vyšehrad, Praha 2002.
  • ZVĚŘINA, Josef: Teologie agapé I. Vyšehrad, Praha 2003.
 
  • Církevní procesy padesátých let. (Kolektiv autorů, vědecká redakce Jan Stříbrný). Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002.
  • KANTŮRKOVÁ, Eva: Dialog o víře. Eva Kantůrková, Josef Zvěřina. Scriptum, Praha 1993.
  • KŘÍŽKOVÁ, Marie Rút: Žít jako znamení. Rozhovory s Josefem Zvěřinou. Zvon, Praha 1995.
  • VAŠKO, Václav: Dům na skále 3, Církev vězněná 1950–1960. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2008.

Filmové, televizní a rozhlasové dokumenty. Video a audiozáznamy:

  • Teolog lásky a radosti. (režie: Martin Mahdal, dokumentární film z cyklu Světci a svědci, 2008).

-jin-