Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka
• Kontakty
• Archiv bezpečnostních složek

• Archiv bezpečnostních složek
• Archivní pomůcky
• Projekt 1989

Ústav pro studium totalitních režimů » Projekty » Dokumentace usmrcených na československých státních hranicích 1948−1989 » Portréty usmrcených » Winklerová, Hermina (* 18. 12. 1905, † 26. 10. 1954)

Dne 25. 10. 1954 šla rodina z rakouské pohraniční obce Raibers[1], z usedlosti č. p. 28, na pole vybírat brambory. Příbuzní s sebou vzali i duševně nemocnou Herminu Winklerovou[2], roz. Schmidtovou, nar. 18. 12. 1905 v Lexnitz[3], která u nich žila na výminku. Zaujati prací ji nechali odejít domů, zde ze sebe sundala šaty a nahá utekla do polí a k lesu, kde vedly státní hranice. Cestou ji zahlédl nedaleko hranic pouze hajný, ale zřejmě se již nepodaří zjistit, proč nechal paní Winklerovou svému osudu.[4] Ta pokračovala dále a pravděpodobně v údolí Košťálkovského potoka poblíž hraničního mezníku VI/73 přešla do Československa. Zanedlouho jí cestu přehradily ženijní zátarasy, které u hranic postavila Pohraniční stráž (dále PS).

Hermina Winklerová se vydala podél plotu z ostnatého drátu směrem k dnes již bývalé osadě Košťálkov,[5] když ji v 11.55 hod. zahlédl, nejprve jako těžko rozeznatelný pohyb, z pozorovací věže 26. roty Pernárec vojín Ladislav Tichý. Upozornil proto velitele hlídky vojína Demetera Špiriaka (nar. 1932), který dalekohledem rozeznal osobu jdoucí směrem k nim. Pozorovací hlídka měla v úmyslu nechat ji přijít blíž a zadržet, ale když se ve vzdálenosti asi 500 metrů otočila a odcházela podél plotu zase zpět, pohraničníci urychleně slezli z věže a rozeběhli se za ní. Jak žena, tak hlídka směřovaly každý po své straně plotu k lesu, hlídka se nemohla dostat k pronásledované na vnější stranu, protože v nástražných vodičích zátarasu tekl elektrický proud o vysokém napětí a mezi jednotlivými stěnami byly položené miny. Velitel hlídky Špiriak vyzval osobu k zastavení, ona však zrychlila do běhu. Pohraničníci pronásledovali prchající dále podle vnitrozemské strany, když však na výzvy nereagovala, rozhodl se Špiriak střílet.[6]

První náboj mu selhal, k palbě proto vyzval člena hlídky, ten vystřelil dvě krátké dávky ze samopalu, ale nezasáhl. Další střelbu už vedl pouze Špiriak, nejprve vystřelil dvakrát z pušky na vzdálenost 250 metrů, pak ještě jednou na vzdálenost 170 metrů. Výstřely zasáhl ženu do nohy, prostřelil pánev a břicho a ustřelil paži v předloktí. I přes zranění Winklerová pokračovala v běhu podél zátarasu, avšak postupně zpomalovala, přesto zmizela hlídce z dohledu za terénní vlnou, síly jí stačily ještě na překonání třísetmetrové vzdálenosti, pak upadla vedle ostnatých drátů. Hlídka ženu zakrátko dostihla, viděla, že je úplně nahá a těžce zraněná, Špiriak proto vystřelil naposledy, ale do vzduchu, pro přivolání pomoci.[7]

Výstřely uslyšela stráž u 26. roty a upozornila velitele poručíka Miroslava Tichého, který se na koni[8] dostavil k místu události. Poslední výstřel Špiriaka upozornil velitele roty na polohu hlídky. Nechal pojítkem vypnout proud v nástražných vodičích, odemkl nedaleká vrata v zátarasu a nařídil zraněnou provizorně ošetřit a zakrýt stanovým dílcem. Na jeho žádost přijelo ve 12.30 hod. sanitní vozidlo z velitelství praporu, které ženu odvezlo do nemocnice v Jindřichově Hradci. Zraněnou doprovázel vedle praporního lékaře i zpravodajský orgán praporu poručík Kutil, aby nedošlo k vyzrazení, jakým způsobem jmenovaná přišla k úrazu.[9] V nemocnici byla operována primářem, avšak následujícího dne, 26. 10. 1954 v 10.15 hod., na následky zranění zemřela. Hermina Winklerová byla dne 29. 10. 1954 v 8 hod. zpopelněna v Českých Budějovicích.[10] Urnu s jejím popelem vyzvedl téhož dne příslušník Veřejné bezpečnosti staršina Weber.[11] Místo jejího uložení se zatím nepodařilo zjistit.

Použití zbraně prošetřovala komise velitele brigády. Zástupce náčelníka operačního oddělení nadporučík Šustr, zástupce zpravodajského oddělení poručík Heřman a předseda stranické komise poručík Štýbnar se shodli, že postup hlídky byl správný a v souladu s předpisy platnými pro použití zbraně. Podle závěrů velitele českobudějovické brigády majora Ilji Marcije bylo použití zbraně hlídky zcela oprávněné, zvláště pak i z toho důvodu, že se narušitel přes opětovnou výzvu nezastavil. Hlídka bezpečně poznala, že se jednalo o lidskou osobu, přestože tato běžela sehnutá vysokou travou. Že se jednalo o nahou osobu /muže neb ženu/ nebo dokonce o osobu se sníženou inteligencí, hlídka pro poměrně velkou vzdálenost nepoznala a nakonec tento fakt není důležitý pro použití zbraně.[12] Podle závěrů velitele PS narušitelka byla snědá, silně ušpiněná, /pleť zemité barvy/, s krátkými rozcuchanými vlasy, takže při postupu splývala s okolím a nebylo možné rozeznat, že se jedná o nahou ženu.[13]

Velitel brigády pověřil zástupce praporu pro věci politické nadporučíka Hrušku, aby na 26. rotě provedl besedu s pohraničníky, při které vyzdvihl zásah vojína Špiriaka. Špiriak byl odměněn pětidenní dovolenou a vojín Tichý pochvalou v rozkaze velitele brigády.
Popsaný případ, kdy duševně nemocná osoba přešla hranice a PS proti ní bezohledně zasáhla se vší tvrdostí, je poměrně ojedinělý, podobný je např. případ Michala Pangratze, toho však hlídka nezastřelila, zkolaboval poté, co mu pohraničníci nasadili pouta.[14]

Vzhledem k tomu, že se případ nedostal před vyšetřovatele a prošetřován byl pouze na úrovni velitele brigády, dochovalo se jen omezené množství pramenů.

Usmrcením Herminy Winklerové se Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) zabýval pouze na úrovni zadokumentování, jeho policejní orgány kauzu neprošetřovaly. V současné době ÚDV pátrá po místě uložení popela Herminy Winklerové a zjišťuje, zda o jejím úmrtí byly vyrozuměny rakouské úřady.