Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka
• Kontakty
• Archiv bezpečnostních složek

Ústav pro studium totalitních režimů » Projekty » Odboj a perzekuce křesťanů v době nacismu a komunismu (1939–1989) » Římskokatolická církev » Vojtěch Rygal (1910–1948)

Narodil se 10. dubna 1910 v Hulíně a pocházel z rodiny drobného zemědělce. V Hulíně jej P. Jadrníček získal pro skauting a Vojtěch Rygal hrával také fotbal za hulínský Fotbalový klub skautů. V letech 1921–1927 studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, poslední dva roky gymnázia pak absolvoval na Státním reálném gymnáziu v Kroměříži, kde v červnu 1929 odmaturoval. Poté se rozhodl pro bohosloví. První tři ročníky studoval na fakultě v Olomouci a další dva roky pak absolvoval na bohosloveckém učilišti v Brně. Duchovně jej v semináři formoval především Mons. Antonín Šuránek. Na kněze byl ordinován 5. července 1934 arcibiskupem Leopoldem Prečanem.

Poté nastoupil jako kooperátor v obci Pavlovice u Přerova. Po půlroční vojenské službě, kterou absolvoval v Praze a v Brně, se stal v březnu 1935 kooperátorem v Bystřici pod Hostýnem. Zde setrval až do roku 1943, kdy byl přemístěn do obce Náklo u Litovle. Po druhé světové válce učil jako katecheta na obecné a měšťanské škole v Holešově. Projevoval se jako aktivní sportovec (hrával především kopanou a házenou), angažoval se ve skautském hnutí a místní jednotě Orla, byl aktivním dopisovatelem katolického tisku. Po únorovém převratu mu bylo zakázáno vyučovat na školách a vystupoval na veřejnosti se svými kritickými názory na komunistický režim.

V březnu 1948, znechucen politickým vývojem v zemi a perzekucí Orlů, se rozhodl pro odchod za hranice. V této věci se spojil s několika bývalými z československými vojáky ze Západu z Holešovska a Kroměřížska, např. Karlem Bednaříkem, Miloslavem a Jaroslavem Kratochvílovými, kteří chtěli se svými blízkými také do emigrace. P. Rygal odešel z Holešova 23. března 1948, aniž koho informoval o svých záměrech. S dalšími členy skupiny se sešel v Aši na Velký pátek 26. března. V noci měli být převedeni za úplatu 35 000 Kčs německými převaděčkami, žijícími v Aši. Dne 27. března, na Bílou sobotu, půlhodinu po půlnoci, se pokusila skupina devíti mužů a čtyř žen, vedená důstojníkem Karlem Bednaříkem, letcem československé Západní armády, přejít hranice do Německa v prostoru Aš–Selb. V momentě, kdy se nacházeli asi 400 m od hraničních kamenů, byli zastiženi hlídkou SNB Aš a strhla se honička s přestřelkou. Na výzvu hlídky zůstaly tři osoby stát, ostatní začaly prchat. Zadrženi byli právě Karel Bednařík a jeho žena, které krátce před odchodem P. Rygal tajně beze svědků v holešovském kostele oddal, dále pak Jaroslav Kratochvíl. Ostatním se podařilo uprchnout. Na kolejišti zůstal ležet jeden zastřelený muž – P. Vojtěch Rygal, první kněžská oběť po nástupu komunistů v únoru 1948.

Osobní vzpomínku na dramatické okolnosti pokusu o přechod hranic zanechal plukovník Karel Bednařík: Hned 27. února (1948 – pozn. autora) za mnou přišla předsedkyně odborového hnutí a řekla mi, že v továrně končím. Rozhodl jsem se k útěku do Anglie. Dva dny předtím jsme měli s Andělou tajnou svatbu v holešovském kostele. Naše sedmičlenná skupina, ve které byl kromě nás dvou také můj dobrý známý, místní katecheta a vzdělavatel Orla pater Rygal, měla domluvený tajný přechod hranic nedaleko Aše. Dojeli jsme tam a na Velký pátek v noci jsme se vydali na cestu. Měsíc byl v úplňku, viditelnost skoro jak ve dne. Nakonec nás převáděly dvě Němky, které nám řekly: ,My teď půjdeme napřed a vy se vydejte za námi v padesátimetrovém odstupu.‘ Nevěděli jsme, že je to estébácká past. Dva z naší skupiny asi něco vytušili, rychle se rozběhli k hranici a podařilo se jim přejít. V tu chvíli začala bez vyzvání střelba. Patera Rygala na místě zastřelili. My jsme byli až na konci skupiny, a tak jsme padli k zemi. Po chvíli nás ale našli a přitáhli k umírajícímu knězi. Estébák na mě zařval: ,Kdo jste?‘ Odsekl jsem mu: ,Ministerský předseda!‘ Několik měsíců jsme pak byli zavřeni v Chebu…

Ještě podrobněji popsal K. Bednařík okolnosti neúspěšného pokusu o přechod hranic ve svých vzpomínkách. Zmiňuje se zde také o brutálním chování příslušníků Bezpečnosti vůči umírajícímu P. Rygalovi: Před půlnocí z velkého pátku na Bílou sobotu jsme se s převaděčkami vydali směrem k nedaleké hranici. Za městem jsme museli přejít přes železniční trať a pak asi 100 metrů přes louku k hranici. Byla jasná měsíčná noc. Při přechodu trati někdo z naší skupiny nešťastnou náhodou zakopl o dráty na stahování závor, což v nočním tichu způsobilo silné zařinčení. V tom okamžiku byli Machek, P. Rygal a ještě jeden člen skupiny na louce. Hluk upozornil hlídky, které byly patrně blízko a začaly bez vyzvání střílet ze samopalu. Střelba přivolala další posily. A já si uvědomil, že vběhnout na louku by znamenalo sebevraždu. Proto jsme zalehli u živého plotu a doufali, že po uklidnění situace ve vhodný okamžik přeběhneme. Co se předtím odehrálo na louce, jsme nevěděli. Esenbáci pak ale pročesávali celé okolí a tam nás našli. Vedli nás s rukama nahoře k ležícímu tělu, a když se nás ptali, jestli byl mezi námi kněz, uvědomil jsem si, že zastřelili P. Vojtěcha. Když jsem viděl, jak tyto lidské zrůdy kopou do umírajícího, ještě se hýbajícího těla kněze, pocítil jsem nepopsatelnou nenávist k esenbákům. Vždyť to byla sprostá vražda.

Pohřeb P. Rygala se uskutečnil po převozu jeho ostatků do rodného Hulína 2. dubna 1950, kde byl uložen do rodinné hrobky. Přes sledování StB se posledního rozloučení s ním zúčastnilo velké množství věřících a duchovních a jeho pohřeb byl vnímán jako politický protest proti novému režimu.