Vladimír Lenc (1916–1992)
Narodil se 10. června 1916 v Praze. Po vystudování Masarykova reálného gymnázia v Praze 2 (1936) absolvoval Husovu čs. evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze (1946). V roce 1952 byl již na samostatné Husově československé bohoslovecké fakultě[1] promován na doktora teologie. Ve své disertační práci se věnoval vývoji sociálního myšlení v Církvi československé (husitské) – CČS(H)[2] v období života prvního patriarchy Karla Farského se zřetelem k sociologickému charakteru evangelia. Již během středoškolských studií pracoval v hnutí mládeže CČS(H) a redigoval časopis Předvoj. Formovalo jej prostředí pražského vinohradského sboru a osobnost jejího faráře Arnošta Šimšíka. V roce 1936 patřil společně s Miroslavem Kouřilem a Františkem Roháčem k zakladatelům Klubu mladých příslušníků církve československé. Krátce po nacistické okupaci českých zemí byl vysvěcen na jáhna (26. 3. 1939).
V souvislosti s účastí na masových demonstracích českého obyvatelstva 28. října 1939 byl na Václavském náměstí v Praze před Grand Hotelem Šroubek zatčen, když protestoval proti zásahu německých bezpečnostních sil. Držen byl nejprve v Petschkově paláci, odkud byl převezen do věznice na Karlově náměstí, kde zůstal ve vazbě do 7. listopadu 1939.
Dne 7. dubna 1940 byl v Praze-Dejvicích druhým patriarchou CČS(H) dr. Gustavem A. Procházkou vysvěcen na kněze. Vzápětí byl ustanoven pomocným duchovním v Praze-Vršovicích a následně zástupcem faráře v Praze-Záběhlicích (1941–1945). V červnu 1941 uzavřel sňatek s Jaroslavou, rozenou Kalambovou, se kterou měl čtyři děti: Stanislava (*1942), dvojčata Helenu a Martu (*1945)[3] a Danielu (*1947).
V době květnového povstání se v Praze na Spořilově zapojil do činnosti Revolučního národního výboru. Dne 8. května 1945 byl společně s dalšími spořilovskými muži zajištěn jako rukojmí a držen jednotkami SS na Zbraslavi. Propuštěn byl následujícího dne. Po osvobození Československa v roce 1945 byl ustanoven farářem v Chebu, v letech 1946–1950 působil opět v Praze-Záběhlicích. Dalších deset let pracoval jako přednosta I. odboru v Úřadu patriarchy CČS v Praze-Dejvicích. Zároveň od roku 1951 působil na Husově československé bohoslovecké fakultě coby lektor praktické sociální práce. V této oblasti vydal v roce 1947 publikaci: Jdi i ty a čiň stejně! (Poznámky k sociální práci). Poslední dva roky v duchovní službě prožil v náboženské obci v Praze na Vyšehradě (1960–1962). Na svoji funkci rezignoval a farářskou službu v CČS(H) na vlastní žádost opustil v červenci 1962. V dalších letech pracoval v civilním zaměstnání na Obvodním podniku bytového hospodářství v Praze 2.
Mgr. Martin Jindra
Prameny:
- Ústřední archiv a muzeum Církve československé husitské, fond Korespondence dr. Františka Kováře, sign. A IV-39, inv. č. 508.
- Ústřední archiv a muzeum Církve československé husitské, fond Odboj CČS(H) v době okupace, nezpracováno, účast v odboji – Vladimír Lenc.
- Ústřední archiv a muzeum Církve československé husitské, fond Osobní složky duchovních, osobní výkaz Vladimíra Lence.
Literatura:
- Husitské bohosloví. Ročenka 1995. Husitská teologická fakulta UK, Praha 1995, s. 39.
- JINDRA, Martin: Životní putování moravského biskupa Církve československé PhDr. Bohumíra Cigánka. In: Solitér. Pocta historikovi Václavu Veberovi. ÚSTR, Praha 2012, s. 159.
- LENC, Vladimír: Vzpomínka na vinohradský sbor. Český zápas, 1985, č. 18, s. 2.
[1] Fakulta pro vzdělávání duchovních CČS(H) byla zřízena v roce 1950 vládním nařízením č. 112/1950 Sb. Stejně jako ostatní bohoslovecké fakulty byla vyčleněna z univerzity.
[2] Od konce dubna 1940 až do května 1945 byla církev bez potřebného schválení sněmem nucena používat označení „Církev českomoravská“. O změně názvu rozhodlo ministerstvo školství a národní osvěty výnosem z 22. dubna 1940. K jeho oficiálnímu zrušení ministerstvo školství a osvěty na žádost Ústřední národní správy CČS z 2. srpna 1945 přistoupilo 19. září 1945. Charakteristika „husitská“ byla k názvu církve přičleněna z rozhodnutí VI. řádného sněmu v roce 1971.
[3] Dcera Marta v témže roce zemřela.
