VAGENKNECHT, Vladimír (7. 7. 1925 Kamenický Šenov – 20. 10. 1992 Chrast, okres Chrudim)

student farmacie, člen ilegální skupiny „Švihlík Jan a spol.“

Syn výpravčího ČSD Františka Vagenknechta a Marie, rozené Kreihanslové. Obecnou školu navštěvoval ve Frýdlantu v Čechách a v Raspenavě. Z důvodů častého otcova překládání na dráze absolvoval gymnazijní studia postupně v Liberci, Nové Pace a Chrudimi, kde složil v roce 1944 maturitní zkoušku. Ke konci války byl krátce totálně nasazen. Po osvobození pracoval jako praktikant v chrudimské nemocnici a v listopadu 1945 se přihlásil na lékařskou fakultu UK v Praze. Studia po dvou letech ze zdravotních důvodů přerušil a po absolvování lékárnické praxe v Chrudimi pokračoval od roku 1949 až do zatčení ve studiu farmacie na Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 1945 byl členem mládeže ČSNS.

Po únoru 1948 navázal Vladimír Vagenknecht na svou činnost v mládeži ČSNS a inicioval několik ilegálních schůzek bývalých členů jednoty mládeže na Chrudimsku a Pardubicku. Na jednom z těchto setkání došlo k rozhodnutí rozšířit činnost ilegální skupiny z politického působení i na získávání zpráv ze znárodněných podniků. V. Vagenknecht kromě toho, že tyto zprávy sám získával, měl fungovat v rámci ilegální skupiny také jako spojka a zprávy předávat dalšímu z členů organizace Václavu Vrbovi.

K zatčení V. Vagenknechta došlo 3. prosince 1949. Hlavní líčení se skupinou Švihlík Jan a spol., do které byl V. Vagenknecht zařazen, se konalo u Státního soudu v Praze ve dnech 12. a 13. října 1950. Soudnímu senátu předsedal JUDr. Vojtěch Rudý. Za zločiny velezrady a vyzvědačství byl V. Vagenknecht odsouzen k 25 letům těžkého žaláře, peněžitému trestu ve výši 20 000 Kčs, konfiskaci veškerého majetku a odnětí občanských práv po dobu deseti let. Po svém odsouzení prošel věznicemi Praha-Pankrác, Plzeň-Bory a uranovými pracovními tábory na Jáchymovsku a Příbramsku. Podmínečně propuštěn byl na rozsáhlou amnestii prezidenta republiky v květnu 1960.

Po svém propuštění pracoval jako stavební dělník, skladník a referent nákupu. V roce 1968 se zapojil do činnosti K 231 a stal se členem přípravného výboru tohoto sdružení na Chrudimsku. Podle archivních materiálů se této skutečnosti snažila využít StB, která v roce 1972 provedla s V. Vagenknechtem tzv. vázací akt a získala ho ke spolupráci, která byla ukončena v roce 1979.

Z rozhodnutí Městského soudu v Praze byl V. Vagenknecht v roce 1990 rehabilitován.

Prameny:

  • ABS, f. Hlavní správa Vojenské kontrarozvědky (zn. f. 302), 302-409-32.
  • ABS, f. Různé bezpečnostní spisy po roce 1945 (zn. f. 304), 304-205-4.
  • ABS, f. Vyšetřovací spisy, vyšetřovací spis arch. č. V-1205 Hradec Králové.
  • ABS, r. č. 953452 krycí jméno „Lékárník“.
  • NA, f. Správa Sboru nápravné výchovy, nezpracováno, osobní spis Vladimíra Vagenknechta.
  • NA, f. Státní prokuratura Praha, nezpracováno, sp. zn. Pst I 1096/50.
  • NA, f. Státní soud Praha, nezpracováno, sp. zn. Ts I/I 90/50.

Literatura:

  • PTÁČEK, Josef: Perzekuce občanů okresu Chrudim v letech 1948–1989. Političtí vězni-hrdinové III. odboje. KPV – okresní pobočka 19, Chrudim 2006.

-jin-