Václav Celestin Šulc (1891–1951)

Narodil se 24. července 1891 v Malém Újezdě u Mladé Boleslavi. Do řádu vstoupil v říjnu 1919 a po jednoročním noviciátu složil jednoduché sliby. Po dalších studiích a formaci složil 28. září 1924 slavné sliby a zůstal řeholním bratrem. V dubnu 1940 byl na provinční kapitule zvolen převorem pražského metropolitního domu a 2. provinčním rádcem. Kvůli odbojové činnosti proti nacistům byl 14. května 1941 zatčen gestapem a obviněn ze sabotáže ve věci nemocnice Milosrdných bratří. Do 12. srpna 1941 byl vězněn na Pankráci, následně byl poslán do věznice gestapa v Terezíně a od 26. září 1941 až do konce války pobýval v koncentračním táboře Dachau.

Po návratu do Prahy se výraznou měrou podílel na obnově bombardováním poničené nemocnice a pokračoval ve funkci převora a prvního provinčního rádce. V březnu 1949 obdržel od pražského arcibiskupa Josefa Berana medaili za zásluhy Bene merenti. V dubnu 1950 byl generální kurií v Římě jmenován provinciálem Českomoravské provincie řádu milosrdných bratří.

Po komunistickém převratu se zapojil do pomoci pronásledovaným osobám. Dne 27. listopadu 1950 byl zatčen Státní bezpečností spolu se dvěma svými řádovými spolubratry Josefem Vrbíkem a Vladimírem Hányšem. Všichni tři byli spolu s dalšími spoluobžalovanými obviněni z napomáhání několika osobám k útěku za hranice, z toho, že jim poskytli útočiště v pražském klášteře, z jejich finanční podpory, z přechovávání špionážních zpráv (zpráva o pobytu řeholníků v soustřeďovacích táborech) atd. V žalobě se uvádí: Jako oddaný vykonavatel zločinné politiky Vatikánu vytvořil (V. Šulc – pozn. autora) z kláštera Milosrdných bratří v Praze, Na Františku, středisko, kde našel každý, kdo se pokoušel rozvracet lidově demokratické zřízení, útočiště.

Přes vážný zdravotní stav (pokročilé stádium rakoviny) a věk (60 let) byl P. Šulc podrobován tehdy běžným, tvrdě vedeným výslechům. Od jara 1951 se jeho zdravotní stav začal značně zhoršovat. Podle lékařské zprávy vězeňské nemocnice Pankrác ze 4. dubna 1951 onemocněl P. Šulc zhoubným nádorem příušní žlázy, což bylo navíc komplikováno rozšířením rakovinných metastáz do oblasti bederní páteře. V důsledku komprese míchy nemocný ochrnul na celou dolní polovinu těla. Velmi cynický je při takovémto stavu pacienta příkaz StB, potvrzený státním prokurátorem 7. dubna 1951: Vzhledem k tomu, že se u vyšetřovance Václave Šulce jedná o převora milosrdných bratří, je prakticky v každém nemocničním ošetřování u něho nebezpečí koluse (maření trestního řízení zahlazováním stop nebo působením na spolupachatele – pozn. autora), případně i útěku. Proto souhlasím s jeho převezením jen na uzavřené oddělení sborové nemocnice v Praze 18, za předpokladu, že bude osobně nepřetržitě střežen i při poskytování léčebné péče lékaři, dvěma příslušníky SVS. Nakonec byl P. Šulc se souhlasem ministra spravedlnosti a Státní prokuratury v Praze převezen na uzavřené a izolované oddělení Státní fakultní nemocnice v Brně. P.Václav Šulc zemřel v brněnské nemocnici 2. května 1951 ve 4.10 hod. Je pohřben v řádové hrobce na Olšanských hřbitovech v Praze.

O „lidskosti“ vyšetřovatelů svědčí také dopis P. Šulcovi od jeho pražských spolubratrů ze dne 6. 3. 1951, který mu nebyl z důvodu závadného obsahu nikdy doručen.: Otče, alespoň slovíčko neb řádečku, jste-li živ a zdráv, neb čím a jak bysme Vás mohli pozdravit. Nejistota je hroznější skutečnosti. Posíláme nějaké peníze, můžete-li je upotřebit. Zachovejte se pro nás, moc Vás potřebujeme. Zdraví a vzpomínají Bratří.

 

Vojtěch Vlček

Prameny:

  • Archiv Řádu Milosrdných bratří, materiál P. Celestin Šulc, jeho utrpení ve II. svět. válce, vězeň č. 27717, citováno dle časopisu Neděle, číslo 17 a 19 1945, autor uveden šifrou A.Č.
  • Národní archiv v Praze, Žaloba Státního soudu v Praze proti skupině J .Vrbík a spol. 4 Spt I 30/51, s.3, 4.
  • Národní archiv v Praze, Spis státní prokuratury 4 Spt I 30/51.
  • Archiv autora V. Vlčka, Málek,V. V. OH: životopis Václava Celestina Šulce. Strojopis, říjen 2006, s. 1.

Literatura:

  • HOFFMANN, Bedřich: A kdo vás zabije… Život a utrpení kněžstva v koncentračních táborech. Společné podniky, Přerov 1946, s. 338.
  • VLČEK, Vojtěch: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948– 1964. Matice cyrilometodějská, Olomouc 2003, s. 258.