Václav Bolen

Václav Bolen (zdroj Archiv Poslanecké sněmovny)

* 3. 2. 1887 Kostelec nad Černými lesy
† 17. 12. 1964 Praha

Svou politickou kariéru započal v řadách sociální demokracie, zejména v jejím odborovém hnutí. Od roku 1919 zastával funkci tajemníka sociálně demokratického Svazu domkařů a malorolníků. Na podzim roku 1920 se stal také redaktorem časopisu Náš venkov.
Roku 1921 vstoupil do KSČ, působil jako předseda Odborového svazu čs. zemědělských a lesních dělníků a redaktor časopisu Zemědělec. V listopadu 1921 byl na slučovacím sjezdu KSČ zvolen do užšího výkonného výboru, přičemž už v únoru 1922 na funkci rezignoval (po zákroku proti ultralevému křídlu ve straně k jehož stoupencům patřil). Do stranického vedení se vrátil až před III. sjezdem KSČ, kdy se na čas stal politickým sekretářem. Na III. sjezdu v září 1925 byl zvolen do organizačního byra a následně jakožto zástupce redakce Rudého práva také do politbyra. V letech 1924–1925 vedle stranických funkcí taktéž zasedal v hospodářské a pozemkové komisi při pražském zastupitelstvu. Od listopadu 1926 byl členem sekretariátu strany. V dubnu 1927 byl opět zvolen do politbyra a ústředního sekretariátu. Kromě těchto čistě politických funkcí také pracoval v redakci Komunistické revue, teoretického orgánu KSČ. Zabýval se především zemědělskou politikou. Během rozkolu v KSČ v letech 1928–1929 býval označován za předního exponenta Jílkova vedení, někdy se dokonce hovoří o vedení Bolen-Jílek.

V roce 1929 byl po nástupu Gottwaldova vedení z KSČ vyloučen. Poté vstoupil do národně socialistické strany a pracoval jako redaktor jejího tisku. Působil v redakci Českého slova, v letech 1933–1942 byl redaktorem A-Zetu. V létě 1942 byl z redakce propuštěn a až do konce války pracoval v továrně Walter v Praze–Jinonicích. Zůstal však politicky činný jakožto člen ilegálního výkonného výboru národně socialistické strany.

Po druhé světové válce dále aktivně působil v řadách národních socialistů – byl členem výkonného výboru strany, redaktorem Českého slova (do roku 1948) a v letech 1946–1948 také poslancem Národního shromáždění. Po únorovém převratu se zcela stáhl z veřejného života.