URBAN, Jan Evangelista Josef (20. 2. 1901 Praha – 7. 1. 1991 Nespeky)

římskokatolický kněz, člen františkánského řádu, katolický intelektuál a redaktor souzený v politickém procesu „Machalka a spol.“

Jediné dítě železničáře Vojtěcha Urbana a pradleny Marie, rozené Veselé. Po vychození obecné školy a šesti tříd gymnázia vstoupil do řádu františkánů. V roce 1921 půl roku studoval na františkánském institutu v Bolzanu. Po návratu z Itálie pokračoval ve studiích na teologické a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde získal titul doktora filozofie. V roce 1930 byl vysvěcen na kněze a postupně působil v Kadani, Hájku u Prahy a v klášteře u Panny Marie Sněžné v Praze. V roce 1937 inicioval vznik řeholního institutu sester Apoštolátu III. řádu sv. Františka a stal se jeho ředitelem. V letech 1933–1948 byl šéfredaktorem časopisu Serafinský prapor. V letech 1938–1941 zastával úřad provinciála františkánského řádu. Po druhé světové válce byl jedním z kandidátů na úřad pražského arcibiskupa. Jeho celoživotním vzorem byl františkánský teolog a filozof Bonaventura, jemuž věnoval i svou disertační práci.

K zatčení P. Urbana došlo 14. března 1950. Byl obviněn z předávání zpráv auditoru pražské internunciatury Fornimu a později strahovskému opatu Jarolímkovi. Rovněž měl při svých kázáních používat úryvky z protistátních letáků, které obdržel. Po tvrdé vyšetřovací vazbě byl P. Urban zařazen do procesu s představiteli řádů „Machalka a spol.“ Předem připravené soudní přelíčení s touto skupinou se konalo ve dnech 31. března až 5. dubna 1950. Senátu Státního soudu Praha předsedal JUDr. Jaroslav Novák, žalobu zastupovali JUDr. Karel Čížek, JUDr. Josef Urválek a JUDr. Ludmila Brožová. P. Urban byl za zločiny velezrady a vyzvědačství odsouzen ke čtrnácti letům těžkého žaláře, peněžitému trestu ve výši 30 000 Kčs, konfiskaci veškerého majetku a k trestu odnětí občanských práv po dobu deseti let. Po svém odsouzení prošel věznicemi Praha-Pankrác, Mírov a Valdice. Během věznění onemocněl tuberkulózou, a jelikož mu byla odepírána nutná léčba, trpěl doživotními následky. Po propuštění v září 1963 se vrátil do Nespek, kde měl přikázaný pobyt. Do duchovní služby mohl opět nastoupit až v roce 1968. O šest let později mu byl znovu odebrán státní souhlas pro výkon duchovenské služby. Politické změny na konci roku 1989 prožíval již vážně nemocen. V roce 1993 byl z rozhodnutí Krajského soudu v Praze plně rehabilitován. V současnosti probíhá jeho beatifikační proces.

Prameny:

  • ABS, f. Vyšetřovací spisy, vyšetřovací spis arch. č. V-2844 MV.
  • NA, f. Správa Sboru nápravné výchovy, nezpracováno, osobní spis Jana Evangelisty Josefa Urbana.
  • NA, f. Státní soud Praha, nezpracováno, sp. zn. Or I/VII 31/50.

Literatura:

  • BULÍNOVÁ, Marie – JANIŠOVÁ, Milena – KAPLAN, Karel (eds.): Církevní komise ÚV KSČ 1949–1951. ÚSD AV ČR – Doplněk, Praha – Brno 1994.
  • Církevní procesy padesátých let. (Kolektiv autorů, vědecká redakce Jan Stříbrný). Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002.
  • KAPLAN, Karel: Stát a církev v Československu v letech 1948–1953. ÚSD AV ČR – Doplněk, Praha – Brno 1993.
  • KAPLAN, Karel – PALEČEK, Pavel: Komunistický režim a politické procesy v Československu. Barrister & Principal, Brno 2001.
  • MANDZÁK, Daniel Atanáz: Agent a špión Vatikánu. Redemptorista Ján Ivan Mastiliak – slovenský účastník monstrprocesu proti Augustinu Antonínu Machalkovi a spol. ÚPN, Bratislava 2008.
  • MANDZÁK, Daniel Atanáz (ed.): Dokumenty k procesu s Augustinem A. Machalkou a spol. ÚPN, Bratislava 2009.
  • VAŠKO, Václav: Dům na skále 2, Církev bojující 1950–květen 1960. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007.
  • VAŠKO, Václav: Neumlčená. Kronika katolické církve v Československu po druhé světové válce II. ZVON, Praha 1990.
  • VENTURA, Václav: Jan Evangelista Urban. Život a dílo. CDK, Brno 2001.
  • VLČEK, Vojtěch: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948–1964. Matice cyrilometodějská, Olomouc 2004.

-jin-