TAJOVSKÝ, Bohumil Vít (3. 3. 1912 Klanečná – 11. 12. 1999 Želiv)

římskokatolický kněz, opat premonstrátského kláštera v Želivě souzený v politickém procesu „Machalka a spol.“

Bohumil Vít Tajovský se narodil jako nejmladší ze čtyř synů v rodině krejčovského mistra Václava Tajovského a Marie, rozené Beránkové. Po absolvování obecné školy byl přijat na německobrodské gymnázium, které dokončil v roce 1931. Ještě před maturitní zkouškou se B. V. Tajovský přihlásil na studia bohosloví v Hradci Králové. Během bohosloveckých studií se v roce 1934 rozhodl vstoupit k želivským premonstrátům. Po vysvěcení na kněze v roce 1937 působil v želivském klášteře. Během okupace se pustil i na pedagogickou dráhu a po absolvování profesorských zkoušek vyučoval v letech 1942–1948 na gymnáziu v Humpolci náboženství, filozofii, latinu a dějepis. Již v roce 1947 se za nemocného opata v Římě účastnil generální kapituly. V lednu 1948 byl po V. B. Vavrouškovi zvolen nejmladším želivským opatem.

Okamžitě po únoru 1948 byl B. V. Tajovský označen za „nepřítele lidu“ a „vyakčněn“ z humpoleckého gymnázia. Již od roku 1947, kdy byl vyhlášen tzv. Hradecký program se B. V. Tajovský snažil ohrazovat proti politice komunistického režimu. V květnových volbách roku 1948 protestoval se svými spolubratry proti církevnímu útlaku vhozením bílých lístků. Jako činovník Orla a církevní a řádový představitel se nemohl smířit s potlačováním života římskokatolické církve v ČSR a otevřeně vyjadřoval své názory. V kázáních se snažil působit na mládež i věřící v duchu věrnosti evangeliu. K pohnutkám, které vedly opata Tajovského k trestné činnosti, se sám odsouzený ve vězeňském dotazníku vyjádřil, že se pouze snažil bránit náboženství a práva církve. Obžaloba mu však dávala za vinu trestné činy, které nikterak nesouvisely s jeho konáním. Byl obviňován z ukrývání zbraní v prostorách kláštera nebo z posilování pozic Vatikánu prostřednictvím tzv. čihošťského zázraku.

Opat Tajovský byl poprvé krátce zatčen v roce 1949. Důvodem byla snaha zamezit mu v účasti na tradiční pouti na Křemešníku. Druhé zatčení, které bylo završeno velkým proticírkevním procesem, se uskutečnilo v souvislosti s tzv. čihošťským zázrakem 30. ledna 1950. Opat Tajovský se znal s farářem Josefem Toufarem již ze studií a 7. ledna 1950 se v souvislosti s událostmi v Čihošti za ním vypravil. Nejenže s farářem Toufarem nepřipravoval žádné vatikánské spiknutí, ale naopak ho jako přítel varoval, aby byl opatrný. Po svém zatčení byl opat Tajovský vyšetřován ve Valdicích u Jičína, kde byl vězněn i farář Toufar, který na následky brutálního vyšetřování zemřel 25. února 1950 ve vězeňské nemocnici. Opat Tajovský do soudu absolvoval ještě vyšetřovací vazbu v Praze-Ruzyni.

Podle výběru Alexeje Čepičky, předsedy SÚC a ministra spravedlnosti, bylo v březnu 1950 zatčeno dalších sedm čelných řeholníků. Již 3. února 1950 byl zatčen i novoříšský opat Augustin Machalka. Právě jeho jméno nesl velký proces s představiteli řádů nazvaný „Machalka a spol.“, do kterého byl zařazen i B. V. Tajovský. Celý proces byl předem naplánován a stal se předehrou k akci K, která byla zahájena pouhý týden po vynesení rozsudků. Soudní přelíčení se konalo ve dnech 31. března až 5. dubna 1950. Senátu Státního soudu Praha předsedal JUDr. Jaroslav Novák. Žalobci byli tři: JUDr. Karel Čížek, JUDr. Josef Urválek a JUDr. Ludmila Brožová. Opat Tajovský byl za zločiny velezrady a vyzvědačství odsouzen k 20 letům těžkého žaláře, peněžitému trestu ve výši 50 000 Kčs, konfiskaci veškerého majetku a odnětí občanských práv po dobu deseti let. Po svém odsouzení prošel věznicemi Praha-Pankrác, Mírov, Valdice, Jihlava a Leopoldov. Podmínečně propuštěn byl na amnestii prezidenta republiky v květnu 1960.

Po svém propuštění pracoval jako lesní dělník, topič a podnikový archivář. V roce 1968 mohl opět nakrátko působit v duchovní službě, stal se předsedou Konference vyšších řeholních představených a okresním předsedou K 231 na Havlíčkobrodsku. Po krátkém pobytu v Rakousku mu byl opět odňat státní souhlas pro výkon duchovenské služby a v roce 1971 odešel do důchodu. Po listopadu 1989 se stal předsedou havlíčkobrodské pobočky KPV. V roce 1993 se s premonstrátskou komunitou vrátil zpět do želivského kláštera, jehož život pomáhal obnovovat. V roce 1996 mu byl prezidentem republiky udělen Řád T. G. Masaryka. Opat B. V. Tajovský je pohřben v Želivě.

Prameny:

  • ABS, f. Vyšetřovací spisy, vyšetřovací spis arch. č. V-2844 MV.
  • NA, f. Ministerstvo spravedlnosti, nezpracováno, Klosův archiv.
  • NA, f. Správa Sboru nápravné výchovy, nezpracováno, osobní spis Bohumila Víta Tajovského.
  • NA, f. Státní soud Praha, nezpracováno, sp. zn. Or I/VII 31/50.

Literatura:

  • TAJOVSKÝ, Bohumil Vít: Člověk musí hořeti. Torst, Praha 2001.
  • TAJOVSKÝ, Bohumil Vít – KOUBEK, Karel: Želivské elegie. Nová tiskárna Pelhřimov, Pelhřimov 1999.
  • Vít Tajovský – opat želivského kláštera. Miroslav Zavřel, Havlíčkův Brod 1990.
 
  • BULÍNOVÁ, Marie – JANIŠOVÁ, Milena – KAPLAN, Karel (eds.): Církevní komise ÚV KSČ 1949–1951. ÚSD AV ČR – Doplněk, Praha – Brno 1994.
  • Církevní procesy padesátých let. (Kolektiv autorů, vědecká redakce Jan Stříbrný). Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002.
  • KAPLAN, Karel: Stát a církev v Československu v letech 1948–1953. ÚSD AV ČR – Doplněk, Praha – Brno 1993.
  • KAPLAN, Karel – PALEČEK, Pavel: Komunistický režim a politické procesy v Československu. Barrister & Principal, Brno 2001.
  • MANDZÁK, Daniel Atanáz: Agent a špión Vatikánu. Redemptorista Ján Ivan Mastiliak – slovenský účastník monstrprocesu proti Augustinu Antonínu Machalkovi a spol. ÚPN, Bratislava 2008.
  • MANDZÁK, Daniel Atanáz (ed.): Dokumenty k procesu s Augustinem A. Machalkou a spol. ÚPN, Bratislava 2009.
  • OPASEK, Anastáz: Dvanáct zastavení. Vzpomínky opata břevnovského kláštera. Torst, Praha 1997.
  • VAŠKO, Václav: Dům na skále 2, Církev bojující 1950–květen 1960. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007.
  • VAŠKO, Václav: Neumlčená. Kronika katolické církve v Československu po druhé světové válce II. ZVON, Praha 1990.
  • VLČEK, Vojtěch: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948–1964. Matice cyrilometodějská, Olomouc 2004.
  • VESELÝ, Jiří Maria: Zázrak v Želivě. Matice cyrilometodějská, Olomouc 1994.

Filmové, televizní a rozhlasové dokumenty. Video a audiozáznamy:

  • Zkušenosti z procesu „M“. (režie: Ján Novák, dokumentární film z cyklu V zajetí železné opony, 2007).

-jin-