Strecker, Kevin (* 29. 12. 1980, † 15. 5. 1989)

Dne 15. května 1989 byl v úseku 10. roty Dolní Silnice 7. brigády Pohraniční stráže Sušice poblíž hraničního přechodu Strážný na československo-západoněmecké hranici usmrcen osmiletý chlapec z východního Německa Kevin Strecker. Podle šetření Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu byl na státní hranici střežené Pohraniční stráží poslední obětí.[1] Vzhledem ke svému věku nebyl hybatelem událostí, které přivedly skupinu občanů Německé demokratické republiky k pokusu překročit hranici. Skupinu tvořil 29letý Uwe Hansel[2], který řídil vozidlo Volha 24, jeho 28letá družka Heidrun Streckerová[3] se svými čtyřmi dětmi (desetiletým Marcem, osmiletým Kevinem, třiapůlletým Stevenem a ani ne dvouletým Dustym). Spolu s nimi jel ve voze Uweho mladší nevlastní bratr Mirko Röwer (25 let), který se na cestě finančně podílel penězi z prodeje svého auta. Všichni pocházeli z Berlína.[4] Oba muži byli v době události bez pracovního poměru a při výslechu shodně udali, že si již v roce 1986 podali žádost o vystěhování z NDR.[5]

Dne 11. května 1989 přijeli přes hraniční přechod Cínovec do Československa. Jeli s vypůjčeným obytným přívěsem, následujícího dne navštívili Prahu, poté přespali u Karlových Varů a 14. května se ubytovali v autokempu Babylon u Domažlic, který leží poblíž silnice na Českou Kubici a Folmavu.[6]

Zde se pokusili provést průzkum, protože chtěli vidět, jak vypadá hraniční závora na Folmavě. To se jim nepodařilo, navíc když se přiblížili k hraničnímu pásmu, pohraničníci je legitimovali. Pravděpodobně se i kvůli dětem pohybovali pomalu, takže nedosáhli potřebného cíle. Nicméně se dohodli, že následujícího dne se pokusí přejet hranici. Folmava vypadla z výběru, proto chtěli zmapovat situaci v Železné Rudě, ale ani tam se jim nepodařilo zahlédnout závoru. Potom se rozhodli, že zkusí přejet přes přechod Strážný, neboť se jim zdálo, že je tady minimální provoz. Následující část dne strávili jízdou po jižních Čechách, mj. aby se děti prospaly. Byli v Českých Budějovicích, Strakonicích a ve Vimperku.[7]

Pozdě večer 15. 5. 1989 se vydali ke státní hranici. Jeli přes osadu Hliniště při hraničním pásmu, kde je stavěla hlídka 10. roty Dolní Silnice červeným světlem, oni to však ignorovali. Hlídka to následně hlásila na rotu a z roty šlo upozornění hlídce u signální závory. Ta tedy již byla vyrozuměna, že ve voze jsou pravděpodobně tři osoby, a stavěla je zhruba stejně jako hlídka předešlá – červeným světlem. Řidič opět nereagoval a zvýšil rychlost odhadem na 100 km/hod., až narazil do závory. Náraz utrhl střechu volhy a vůz se po necelých 100 metrech ocitl pravými koly v příkopu a zastavil se.[8]

Pokus tak ztroskotal už na první překážce, kterou byla signální závora. Když potom uprchlíci u výslechu vysvětlovali, proč se rozhodli pro přechod autem, uváděli, že to bylo na základě hlášení západoberlínského rádia o trabantu, který podjel hraniční závoru, přičemž si ovšem utrhl střechu. Předpokládali však, že závora je plastová, nejvýše dřevěná. Jediným bezpečnostním opatřením tedy bylo, že se všichni snažili dostat co nejníže, aby je závora nezasáhla. Uwe Hansel se skrčil pod volant, Mirko Röwer na zem před pravé přední sedadlo. Oba mladší synové Heidrun Streckerové byli v mezeře mezi předními a zadními sedadly, zatímco starší synové leželi na zadních sedadlech, Heidrun ležela vzadu s dětmi. Byli tedy nejvýš a riziko zdravotní újmy bylo největší. Kevina Streckera usmrtil náraz do hlavy, Marc Strecker byl vážně zraněn, Heidrun Streckerová rovněž.[9]

Hlídka u signální závory vypálila několik výstražných ran ve třech až čtyřech dávkách, druhý člen informoval jednak velitelství roty, jednak podal signál na oddělení pasové kontroly. Poté se hlídka přesunula na místo, kde stálo havarované auto.[10]

Bezprostředně po zastavení vozu ho dezorientovaní uprchlíci opustili a utíkali směrem ke státní hranici. Přitom nebyli všichni. Kevinovo tělo skončilo po nárazu na kraji vozovky, druhý starší syn se ztratil ve tmě. Toho posléze nalezla hlídka u signální stěny a zjistila od něj, kolik je uprchlíků a kdo to je. Dospělí s oběma nejmladšími dětmi mezitím dosáhli lesa a dostali se až k mýtině, na níž uviděli vojáky. Proto zalehli mezi stromy, přikryti dekou. Zhruba po hodině je pohraničníci objevili a zadrželi. Paradoxní je, že je nevyčenichal pes, kterého s sebou pohraničníci měli, ale prozradil je pláč dítěte.[11]

Muži byli zadrženi, Heidrun Streckerovou a její děti převezli do nemocnice ve Vimperku.[12] Posléze se konaly výslechy dospělých aktérů pokusu.[13] Z protokolů mj. vyplývá, že se výpovědi uprchlíků rozcházely v údaji o tom, kdo byl iniciátorem akce. Nakonec byli za pokus o přechod hranice stíháni pouze Uwe Hansel a Mirko Röwer.[14] Státní bezpečnost jejich vyšetřování ukončila 16. 6. 1989 návrhem krajskému prokurátorovi, aby byli předáni bezpečnostním orgánům Německé demokratické republiky k dalšímu stíhání.[15] To, že Heidrun Streckerová nevypovídala v případu jako obviněná, ale pouze jako svědek, nemuselo nutně souviset jen s její výpovědi. Mohlo to být dáno úmrtím Kevina a tím, že se starala o další tři děti. Byla i s dětmi vyhoštěna již 23. 5. 1989 přes Oddělení pasové kontroly (OPK) Ruzyně.[16] Tělo Kevina Streckera bylo 24. 5. 1989 převezeno do Berlína.[17]

Uprchlíci měli jen minimální naději na přechod hranice. Po překonání závory nebylo auto pojízdné a k hranici to bylo nejméně kilometr vzdušnou čarou, navíc s dětmi. Z chování pohraničníků je zřejmé, že se jim podařilo utvořit clonu mezi uprchlíky a státní hranicí. Rota Dolní Silnice 7. brigády Pohraniční stráže Sušice totiž byla jednou z těch, jejichž stanoviště se nacházela v prostoru mezi „dráty“ a státní hranicí.[18] Na vytváření clony po překonání signální stěny nebylo třeba pohraničníky nikam vozit. Z dopisu Uwe Hansela matce, který zadržela vězeňská služba, vyplývá, že si nebyli vědomi opatření na státní hranici a že nepočítali s ohrožením života a neuvědomovali si, že životy blízkých jsou důležitější než co jiného.[19]

Z hlediska Pohraniční stráže se nejednalo o typický pokus o přejezd státní hranice. Spíše se počítalo s tím, že pokud občané NDR zvolí k útěku hraniční přechod, budou se pokoušet přejít ve spolupráci s občany NSR, s uplatněním svých pozměněných dokladů či dokladů jiných osob, případně s využitím informací od osob, které se o přechod pokoušely již dříve.[20]

Příběh tragické smrti Kevina Streckera nám i dnes klade důležitou otázku, do jaké míry můžeme rozhodovat za své děti a upřednostnit svou osobní svobodu před ohrožením života jiného člověka.

Za dva měsíce objevili občané NDR možnost proniknout do západního Německa přes Maďarsko.

Pavel Vaněk

Archivní dokumenty

Zdroje:

  • ABS, f. Hlavní správa Pohraniční stráže a ochrany státních hranic (2357), přír. č. 161/K3-2007, balík 35, Denní hlášení č. 135 z 16. 5. 1989
  • ABS, f. Vyšetřovací spisy – České Budějovice (V-ČB), vyšetřovací spis a. č. V-5600 ČB
  • ABS, f. Vojenská rada Hlavní správy Pohraniční stráže a ochrany státních hranic Praha (2358), inv. j. 1002.
  • PULEC, Martin: Organizace a činnost ozbrojených pohraničních složek: Seznamy osob usmrcených na státních hranicích 1945–1989. 1. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006. 319 s.
  • VANĚK, Pavel: Poslední mrtvý vojskové ochrany státních hranic. In: Sborník ABS, 2011, č. 9, s. 195–202

[1] Srov. PULEC, Martin: PULEC, Martin: Organizace a činnost ozbrojených pohraničních složek. Seznamy osob usmrcených na státních hranicích 1945–1989. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Praha 2006.

[2] Též uváděn jako Uwe Kurt Hansel.

[3] Uváděna také jako Heidrun Christa Strecker, povoláním technická kreslička. Např. Protokol o výslechu Heidrun Streckerové z 19. 5. 1989. Archiv bezpečnostních složek (ABS), fond (dále jen f.) Vyšetřovací spisy – České Budějovice (dále jen V-ČB), vyšetřovací spis a. č. V-5600 ČB, list (dále jen l.) 127.

[4] ABS, f. Hlavní správa Pohraniční stráže a ochrany státních hranic (dále jen 2357), přír. č. 161/K3-2007, balík 35, Denní hlášení č. 135 z 16. 5. 1989.

[5] Otázka je, do jaké míry mohla mít tato žádost vliv na to, že byli bez práce. Viz např. Protokol o výslechu Uwe Hansela z 16. 5. 1989, Protokol o výslechu Mirko Röwera z 16. 5. 1989. ABS, f. V-ČB, a. č. V-5600 ČB, l. 56−62 a 84−89. Srov. též PEJČOCH, Ivo: Útěky za železnou oponu. Svět křídel, Cheb 2009, s. 73−75.

[6] ABS, f. V-ČB, a. č. V-5600 ČB, např. Protokol o výslechu Uwe Hansela z 16. 5. 1989, l. 56−62.

[7] Tamtéž.

[8] Tamtéž, např. Protokol o ohledání místa činu z 16. 5. 1989 (l. 139–145), Protokol o výslechu Uwe Hansela z 16. 5. 1989 (l. 56−62), Protokol o výslechu pohraničníka Václava Kučerky z 16. 5. 1989 (l. 112–115).

[9] Tamtéž, např. Protokol o výslechu Uwe Hansela z 16. 5. 1989 (l. 56−62), lékařské zprávy nemocnice ve Vimperku (l. 162–165), Protokol o výslechu pohraničníka Václava Kučerky z 16. 5. 1989 (l. 112–115).

[10] Tamtéž, např. Protokol o výslechu pohraničníka Tomáše Vnuka z 16. 5. 1989, l. 116–120.

[11] Tamtéž, např. Protokol o výslechu Heidrun Streckerové z 19. 5. 1989 (l. 127 –133), Protokol o výslechu pohraničníka Tomáše Vnuka z 16. 5. 1989 (l. 116–120), Protokol o výslechu pohraničníka Petra Zimmermanna z 16. 5. 1989 (l. 124–126).

[12] V nemocničním ošetřování matka a její děti setrvaly až do vyhoštění.

[13] Heidrun Streckerová byla vyslechnuta v nemocnici. ABS, f. V-ČB, a. č. V-5600 ČB, Protokol o výslechu Heidrun Streckerové z 19. 5. 1989, l. 127.

[14] Jejich stíhání zahájil odbor vyšetřování StB Krajské správy SNB České Budějovice 16. 5. 1989. Písemnost o zahájení stíhání je však datována 15. 5.! S ohledem na dobu pokusu o přechod hranice (15. 5. ve 23.30 hod.) je možné, že záznam byl antedatován. Tamtéž, l. 3.

[15] Tamtéž, Předložení závěrečné zprávy s návrhem na konečné opatření, 16. 6. 1989, l. 186–192.

[16] Tamtéž, Protokoly o vyhoštění, l. 168–172.

[17] Tamtéž, Dodatek ke zprávě o násilném pokusu... z 24. 5. 1989, l. 233n.

[18] Tamtéž, např. plánky místa tr. činu, l. 146n.

[19] Tamtéž, dopis z 27. 5. 1989, l. 201. Fakt, že měli velmi chabé informace o opatřeních na československých hranicích, vyplývá z výslechu Uwe Hansela z 16. 5. 1989 (l. 56–62) a také z výslechu Mirko Röwera z téhož dne (l. 88): O zabezpečení hranice mezi ČSSR a NSR nemám, ani jsem předtím nesháněl […] žádné informace. Proto věta: Každý věděl, do jakého rizika se pouštíme v motáku M. Röwera z téhož dne (l. 200) nevyznívá jako výraz informovanosti o stavu ženijně-technického zabezpečení státní hranice, ale spíše jako pokus o shodu ve výpovědi s bratrem. (V motáku Röwer Hanselovi dále psal: Mám strach. Myslím v každé chvíli na tebe a Heidi. Bohužel to nemůžeme změnit. Doufám, že budeme držet pohromadě.)

[20] Srov. ABS, f. Vojenská rada Hlavní správy Pohraniční stráže a ochrany státních hranic Praha (2358), inv. j. 1002. K případu též příspěvek Pavla Vaňka na konferenci Bezpečnostní složky a pád komunistického režimu, Praha, listopad 2009. Příspěvek byl následně otištěn ve Sborníku Archivu bezpečnostních složek (VANĚK, Pavel: Poslední mrtvý vojskové ochrany státních hranic. In: Sborník ABS, 2011, č. 9, s. 195−202).