Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka
• Kontakty
• Archiv bezpečnostních složek

• Archiv bezpečnostních složek
• Archivní pomůcky
• Projekt 1989

Ústav pro studium totalitních režimů » Projekty » Dokumentace usmrcených na československých státních hranicích 1948−1989 » Portréty usmrcených » Specht, Wilhelm (* 1915, † 8. 7. 1948)

Wilhelm[1] Specht se narodil 25. 6. 1915 v Haspe, okr. Hagen (dnes součástí města Hagen) v Severním Porýní – Vestfálsku. Žil v obci Sterbental, okr. Lüdenscheid[2], ve Vestfálsku. Byl svobodný, evangelického vyznání.[3] V době druhé světové války bojoval v německých ozbrojených složkách.[4] Po skončení války v květnu 1945 byl internován v ústředním zajateckém táboře v Jáchymově–Můstku, odkud se v červenci 1948 pokusil neúspěšně utéct.[5]

Dne 8. 7. 1948 byl Wilhelm Specht zařazen na práci do ústředních dílen jáchymovských dolů v objektu bývalé tabákové továrny v Jáchymově-Zátiší (nyní ulice K Lanovce). V 18 hod. nastoupil noční směnu spolu s dalšími čtyřmi válečnými zajatci. Jejich úkolem bylo opravovat porouchaná podniková auta, pracovali v autodílně a na prostranství před ní. Vězně hlídal strážmistr Zdeněk Zíka (nar. 1926) z útvaru SNB 1963 Jáchymov-Zátiší, který zároveň střežil hlavní bránu areálu bývalé továrny, neuzamčené dveře u ní a objekty v okolí jeho stanoviště. Asi v 18.45 hod. odešel Specht po Zikově svolení na záchod, který byl v budově vzdálené 50 metrů od autodílny. Když se zajatec po osmi minutách nevrátil, poslal Zíka civilního dělníka, aby ho zkontroloval. Poté co mu dělník řekl, že tam zajatec není, vyrozuměl Zíka zvonkem velitele stráže strážmistra Otakara Bezdíčka (nar. 1924)[6], který spolu s dalšími čtyřmi příslušníky SNB prohledal areál továrny a její nejbližší okolí. Bezdíček nahlásil útěk vězně zástupci velitele SNB útvaru 1963 štábnímu strážmistru Františku Hluštíkovi. Další pátrání po uprchlíkovi vedl vrchní strážmistr Antonín Šebestík a účastnilo se ho přes 30 příslušníků SNB z útvarů Jáchymov–Zátiší a Můstek. Strážmistři obsadili lesy severně od Jáchymova směrem ke státní hranici a prohledávali prostor mezi bývalou tabákovou továrnou, lágrem Bratrství a Můstkem.[7]

Protože na stanovišti u hlavní brány areálu byl strážmistr Zíka, uprchl Specht pravděpodobně zadem kolem budovy autodílny, pomocí žebříku (k čištění komínu) přelezl přístavek u kuchyně a za dalšími budovami se dostal až k provizorní bráně – otvoru v ohrazení, který nebyl v noci hlídán.[8] Odtud postupoval přes les a volnou pláň do kopce směrem ke státní hranici u Božího Daru. Když byl u myslivny Bouřňák v prostoru kóty 838, spatřil jej z hřebenu svahu strážmistr Jaroslav Kolář (nar. 1920): Když jsem přišel na hřeben svahů, kde jsem měl rozhled do celého okruhu, viděl jsem na vzdálenost 200 až 300 m něm. válečného zajatce, který šel volným krokem od ústředních dílen jáchymovských dolů do svahu přímo proti mně k lesu. Válečný zajatec mne spatřil a ihned se skryl v křoví. Terén v těchto místech byl zvlněný a k úvozu, kde byl, se zajatec mohl dostatečně skrýt a utéci, měl ještě od skrytu asi 100 m. Já jsem šel přímo k místu, kde byl zajatec za křovím skryt přes louku a dále žitné pole. Jakmile jsem vyšel na volné prostranství, kde jsem byl od zajatce vzdálen asi 250 m, vyběhl zajatec z křoví a utíkal opačným směrem k místu, odkud přicházel. Jelikož jsem věděl, že proti směru útěku vál. zajatce postupují naše hlídky, a já sám, jelikož jsem byl ozbrojen pistolí, nemohl jsem s úspěchem zasáhnouti, vystřelil jsem dvě rány na poplach.[9]

Na Kolářovo upozornění zareagovala hlídka strážmistrů Václava Krůty (nar. 1914) a Janošíka Hrušky (nar. 1923), kteří prohledávali prostor kóty 838. Začali Spechta pronásledovat. Strážmistr Krůta popsal další události: Asi po 150 m uviděl jsem na svahu Staré haldy utíkati muže, v kterém jsem bezpečně poznal válečného zajatce. Protože tento utíkal směrem kolem haldy k lesu, zavolal jsem na něho několikrát [„]Jménem zákona stůj[!“] a později, když tento nereagoval, ještě německy [„]Halt![“] Když ani na tuto výzvu neuposlechl a vzdálenost mezi mnou a jím se poněkud zvětšila, použil jsem služební pušky a vystřelil za prchajícím čtyři rány stoje. Po čtvrté ráně viděl jsem, jak zajatec zavrávoral a upadl do trávy. Po vypálení prvních dvou ran zahájil střelbu ze služební pušky také druhý člen hlídky str. Hruška a vystřelil za prchajícím dvě rány stoje.[10] Wilhelm Specht byl zasažen čtyřmi výstřely do hlavy, krku, břicha a pravé ruky a byl na místě mrtev. Byl zastřelen v 19.55 hod. na místě vzdáleném asi čtyři kilometry od státních hranic. K mrtvole byla povolána soudní komise okresního soudu v Jáchymově, která konstatovala smrt následkem střelných ran a vykrvácením, pitva nebyla provedena.[11] Tělo bylo po ohledání odvezeno do márnice na hřbitově v Jáchymově. Nepodařilo se ověřit, jestli byl Wilhelm Specht v Jáchymově také pohřben.

Případ byl vyšetřován velitelstvím SNB – útvaru 9600 a vojenským prokurátorem v Plzni ve dvou záležitostech: 1. Použití zbraně strážmistry Krůtou a Hruškou, 2. Porušení povinnosti ve strážní službě strážmistra Zíky. Postup strážmistrů Krůty a Hrušky byl shledán správným a v souladu se služebními předpisy, nebylo tedy zahájeno trestní stíhání: Prchající válečný zajatec Specht byl právem hlídkou považován za velmi nebezpečného zločince, neboť se již jednou pokusil o útěk z důležitých objektů jáchymovských dolů, a nyní stávalo zde podezření, že odnáší s sebou vzorky uranové rudy, případně i plánky důležitých objektů pro obranu státu, a proto hlídka oprávněně použila k jeho zadržení střelných zbraní.[12] Toto prohlášení není zcela opodstatněné. Motivací Wilhelma Spechta k útěku byla nejspíš touha dostat se po mnoha letech na frontě a v zajetí domů. Naději na brzký legální návrat neměl. Němečtí váleční zajatci byli drženi v československých zajateckých táborech ještě v létě 1948, tedy tři roky po válce. Rovněž ve spisu k případu je uvedeno, že jsou zaměstnáni v jáchymovských dolech na neurčitou dobu.[13] Nebylo jasné, kdy jejich věznění skončí. Vzorky uranové rudy ani plánky objektů Wilhelm Specht neodnášel, při prohlídce mrtvoly u něj bylo nalezeno jen posuvné měřítko, 25 Kčs a dva zápisníky s poznámkami, které příslušníci SNB vyhodnotili jako bezcenné.[14]

Velitel útvaru 1960 kapitán Chleboun podal dne 22. 8. 1948 trestní oznámení na strážmistra Zdeňka Zíku za porušení povinnosti ve službě strážní. Zíka údajně umožnil útěk zajatce nepozorným střežením. Další příčinou úspěšného útěku bylo nedostatečné oplocení a zajištění areálu bývalé tabákové továrny, za které byla zodpovědná správa podniku.[15] Zdeněk Zíka byl dne 29. 9. 1948 odsouzen Krajským vojenským soudem v Plzni za přečin porušení povinností ve službě strážní podle § 230 a 242 trestního zákona k trestu vězení u dozorce v délce jednoho týdne. Výkon trestu byl odložen na zkušební dobu jednoho roku.[16] Ve zkušební době se strážmistr Zíka nedopustil žádného přečinu ani nebyl kázeňsky trestán.[17]

V roce 2003 byla smrt Wilhelma Spechta přešetřována Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Výsledkem šetření bylo odložení případu, protože použití střelné zbraně příslušníky SNB – útvaru 1960 Jáchymov bylo v souladu s tehdy platnými zákony, a proto se nejedná o podezření z trestného činu a není na místě vyřídit věc jinak.[18]

Případ Wilhelma Spechta je atypický, protože byl zabit v hraničním pásmu při pokusu o přechod československých hranic, ale zároveň při útěku ze zajateckého tábora v Jáchymově. Kvůli jáchymovským uranovým dolům, kde pracovali vězni, byly totiž zajatecké i vězeňské pracovní tábory umístěny blízko československých hranic. O devalvaci hodnoty člověka v těchto táborech svědčí tato poznámka: Útěkem vál. zajatce Spechta vznikla nár. podniku Jáchymovských dolů, ústřednímu ředitelství v Jáchymově škoda v nezjistitelné výši, ježto váleční zajatci jsou zaměstnaní na dolech na neurčitou dobu za stravu a za příplatek 2 Kčs denně. Jsou tudíž značně levnější pracovní silou oproti zaměstnancům civilním.[19]

Specifikem případu je rovněž zasahující útvar. V letech 1946–1948 byl ostrahou hranic pověřen útvar 9600 Sboru národní bezpečnosti.[20] Jeho příslušníci vykonávali pohraniční strážní službu a zasahovali proti tzv. narušitelům hranice. Wilhelma Spechta však usmrtili příslušníci útvaru SNB 1960, tedy útvaru, jehož primárním úkolem bylo střežit osoby umístěné v lágrech na Jáchymovsku. Protože uzavřené pásmo Jáchymov končilo na státní hranici, patřila mezi jejich další úkoly útvaru také ostraha hranic.