Julius Šofranko (1919–1944)

Narodil se 12. srpna 1919 ve Štiavníku, okr. Spišská Nová Ves, na Slovensku v rodině Jana a Marie rozené Pastorové. Byl slovenské národnosti. Po vychození obecné školy odjel studovat církevní učitelský ústav do Francie. Během studií vstoupil do kongregace školských bratří a působil pak jako církevní učitel v egyptské Alexandrii.

Dne 4. února 1940 byl odveden do čs. zahraniční armády na československém konzulátu v Káhiře. Službu však nastoupil teprve 7. listopadu téhož roku, kdy se stal vojínem výcvikové roty Čs. výcvikového střediska – Východního v Palestině. Po ukončení základního výcviku v polovině ledna 1941 byl přemístěn k rotě doprovodných zbraní 11. čs. pěšího praporu – Východního a 12. dubna pak v rámci praporu ke 2. rotě. Od počátku května do poloviny června se léčil z všudypřítomné malárie. V den napadení Sovětského svazu Německem, 22. června 1941, odjel ke své jednotce, která se připravovala na první bojové akce. Bojoval proti jednotkám vichystické Francie v Sýrii a od října do prosince 1941 se účastnil obrany obleženého Tobrúku. Během nepřátelského náletu dne 18. března 1942 utrpěl lehké zranění (tržná rána na předloktí od střepiny).

Po reorganizaci čs. jednotek na Středním východě byl přidělen 24. dubna 1942 k velitelské rotě 200. čs. lehkého protiletadlového pluku – Východního a v polovině května 1942 se stal frekventantem II. kurzu Školy na výchovu důstojníků pěchoty v záloze (přiznán charakter aspiranta), který s dobrým prospěchem úspěšně absolvoval 19. října 1942. Současně s tím byl povýšený na svobodníka-aspiranta. V té době se dobrovolně přihlásil k letectvu a následně byl 21. října 1942 odeslán do Velké Británie.

Druhého lednového dne roku 1943 byl v St. Athan přijat do řad RAF (imatrikulační číslo 788 529) v britské hodnosti vojína (AC2) a od 4. do 23. ledna zde absolvoval vstupní výcvik. Následujících dvacet měsíců prodělával pilotní výcvik, až do 11. srpna 1944, kdy mu byl udělen britský pilotní odznak. Jeho základní výcvik probíhal od 16. května 1943 na základně RAF v Shellingfordu nedaleko města Faringdon v hrabství Oxfordshire u 3. Elementary Flying Training School (EFTS, základní letecká pilotní škola). Krátce předtím, 7. květnu 1943, byl povýšený do britské hodnosti svobodníka (LAC). Dále od 15. srpna 1943 sloužil 31. EFTS v Kanadě na letecké základně De Winton jižně od Calgary, v provincii Alberta. K 29. listopadu 1943 byl přemístěn k 34. Service Flying Training School (pokračovací pilotní výcviková škola) na základně Medicine Hat v Albertě, a to již v československé hodnosti desátníka-aspiranta. Jak bylo výše zmíněno, úspěšně ji ukončil v srpnu 1944. Současně s tím byl povýšen do britské hodnosti Sergeant (Sgt.) a následujícího dne do čs. hodnosti četaře-aspiranta. Mezitím se stal nositelem Čs. vojenské pamětní medaile se štítky VB-SV, která mu byla udělena 7. března 1944.

I po návratu do Velké Británie nadále pokračoval ve zdokonalovacím pilotním výcviku, naposledy od 26. září 1944 u 5. (Pilots) Advanced Flying Unit RAF (5. pilotní pokračovací jednotky). Dne 30. listopadu 1944 krátce po třetí hodině odpolední odstartoval s letounem Harvard Mk.IIB FT442 (DF) z letiště Ternhill k rutinnímu cvičnému navigačnímu letu. Při průletu nad vrchovinou v hrabství Cheshire asi okolo čtvrté hodiny se zřejmě dostal do mlhy s deštěm a zhruba dva kilometry od obce Rainbow u Buxtonu poblíž osamělého hostince Side of Cat and Fiddle Inn havaroval. Trosky letounu, v němž našel smrt, dopadly na silnici Macclesfield Road. O pět dní později byl pohřben na RAF Regional Cemetery Botley v Oxfordu (hrob číslo H/I-274). V únoru 1947 byl in memoriam jmenovaný podporučíkem letectva v záloze a následně povýšený na poručíka. Po roce 1989 povýšený do hodnosti podplukovníka in memoriam.

Jiří Plachý

Prameny a literatura:

  • Vojenský archiv – Centrálná registratúra MO SR Trnava, Sbírka kmenových listů, Július Šofranko, nar. 1919.
  • RAJLICH, Jiří: Na nebi hrdého Albionu, 7. díl – Černá kronika československého letectva v RAF 1940–1945. Svět křídel, Cheb 2004, s. 742.
  • MORAVEC, Milan: Slovenští školští bratři v československé armádě na Blízkém východě. Vojenská história, 1/1999, s. 71–75.