Účastníci ustanovujícího setkání OF v Činoherním klubu

Přepisy rozhovorů s účastníky převratných událostí roku 1989 doplněné o klipy z videonahrávek uložených v archivu ÚSTR.

Pro přehrání videa musíte mít ve svém prohlížeči nainstalován Adobe Flash Player a povolen JavaScript.


Jan Hřebejk (1967)

Filmový, divadelní a televizní režisér. Absolvoval Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici v Praze, v roce 1991 dokončil studium scenáristiky a dramaturgie na FAMU. Realizoval řadu divácky úspěšných celovečerních filmů a seriálů, za něž získal mnohá ocenění. V průběhu listopadu 1989 se aktivně podílel na organizování studentského odporu proti komunistickému režimu.


Eva Martínková (1947)

Vystudovala bohemistiku a slavistiku na Filozofické fakultě v Praze. Po studiích pracovala jako redaktorka Československého rozhlasu. Od konce 60. let se pohybovala v prostředí blízkém disentu a účastnila se různých opozičních aktivit. Po revoluci nastoupila do Lidových novin.


Eliška Rothová roz. Meissnerová

Vystudovala sociální práci na FF UK, absolvovala řadu dalších odborných výcviků (psychoterapie, supervize). V současnosti se věnuje převážně poradenství v sociálních službách, psychoterapii, supervizi a vzdělávání pracovníků. Spolupodílela se na výrobě a distribuci samizdatové Revolver revue a účastnila se řady dalších opozičních aktivit.


Daniel Hejna-Větrovský (1966)

Po studiu ekonomie na VŠE v Praze vystudoval i DAMU. Během 80. let se seznámil s okruhem lidí z pražského undergroundu. Účastnil se různých protirežimních aktivit, mimo jiné i studentské demonstrace 17. 11. 1989. Jako jeden ze studentských mluvčích pomáhal v následujících revolučních týdnech formulovat a prosazovat požadavky na změnu režimu.


Dana Němcová (1934)

Matka sedmi dětí, psycholožka, na sklonku osmdesátých let mluvčí Charty 77. Pro svou svobodomyslnost byla soustavně pronásledována Státní bezpečností. V roce 1979 byla na půl roku uvězněna a později podmíněčně odsouzena. Po roce 1989 se věnovala psychologické a právní pomoci uprchlíkům. Je nositelkou řady medailí a vyznamenání.


Vladimír Merta (1946)

Po studiu architektury na ČVUT absolvoval filmovou a televizní scenáristiku a režii na FAMU. Během osmdesátých let psal a režíroval animované filmy. Od počátku své umělecké dráhy působí jako hudebník, publicista, esejista a spisovatel, kterému se vždy dařilo zachovat si tvůrčí nezávislost.


Miloš Hájek (1921)

Historik, publicista. Od roku 1941 působil v komunistickém odboji. Byl vězněn gestapem, odsouzen k smrti, v květnu 1945 osvobozen. Působil v Historickém ústavu ČSAV, přednášel na Vysoké škole politické. V roce 1970 vyloučen z KSČ. Podepsal Chartu 77, v roce 1988 byl jejím mluvčím. Byl jedním ze zakladatelů politického klubu Obroda. Za jeho odbojové aktivity mu byl Státem Izrael v roce 1996 udělen titul Spravedlivý mezi národy.


Radim Palouš (1924)

Filosof, pedagog a komeniolog, v letech 1990–1994 rektor University Karlovy. Pořádal domácí filosofické semináře, samizdatově vydával mimo jiné spisy Jana Patočky. Roku 1977 podepsal Chartu 77 a v letech 1982–83 byl jejím mluvčím. Je držitelem řady cen, čestných doktorátů převážně zahraničních univerzit, a také nositelem Řádu T. G. Masaryka III. třídy.


Richard Kraus (1954)

Chodil do Skauta, absolvoval střední stavební školu. V období normalizace pracoval v několika podnicích ve funkci referent ekonomiky práce, která mu umožňovala věnovat se vlastním zálibám – divadlu, filmu a hudbě. V 70. letech hrál amatérsky divadlo v souboru Paleta, koncem 80. let začal na videozáznam dokumentovat aktivity nezávislých iniciativ. Tato činnost získala na intenzitě v průběhu sametové revoluce. Počátkem 90. let založil první nezávislou televizi NTV a později Rádio Classic, které vedl do roku 2003. Dnes žije na venkově a věnuje se filmové produkci.


Přemysl Fialka (1951)

Poté, co se vyučil mechanikem, absolvoval střední školu technického zaměření. Od sedmnácti let amatérsky fotografuje. V polovině sedmdesátých let absolvoval kurz výtvarné fotografie u prof. Jána Šmoka na FAMU. Pracoval převážně v dělnických profesích a od počátku 80. let začal dokumentovat nezávislé iniciativy. Po revoluci v roce 1989 se živil jako fotograf a kameraman. Od roku 2008 pracuje ve stejném oboru v Ústavu pro studium totalitních režimů.


Petr Placák 1964

Vyučil se mechanikem, večerně si dodělal maturitu na strojní průmyslovce. Od poloviny osmdesátých let publikoval v samizdatu, zatímco se živil jako dělník, hlídač a uklízeč. V roce 1988 založil nezávislou iniciativu České děti. Po revoluci vystudoval historii. V současnosti je šéfredaktorem časopisu Babylon.