Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka
• Kontakty
• Archiv bezpečnostních složek

Ústav pro studium totalitních režimů » Projekty » Odboj a perzekuce křesťanů v době nacismu a komunismu (1939–1989) » Římskokatolická církev » Radim Hložánka (1923)

Narodil se 4. ledna 1923 v Petřvaldě u Nového Jičína v rodině horníka. Matka byla v domácnosti, starala se o tři děti a o hospodářství. Obecnou školu vychodil v Petřvaldě, a po páté třídě začal v 1934 studovat na gymnáziu v Příboře. Po záboru Sudet však bylo gymnázium zavřeno, dva roky dojížděl na gymnázium do Frenštátu a středoškolská studia dokončil v Ostravě, kde v roce 1943 odmaturoval na Hladnově ve Slezské Ostravě. Po maturitě pracoval dva roky v Příboře jako zámečník. Po skončení 2. světové války dělal několik měsíců tajemníka národního výboru v Petřvaldě, v roce 1946 učil na obecné škole v Jistebníku. Po roce 1945 se díky Antonínu Huvarovi zapojil do skautského hnutí a absolvoval Lesní školu. Rovněž byl členem Orla. V letech 1946–1948 absolvoval vojenskou službu- sloužil ve Znojmě u hypomobilních dělostřelců, prošel kurzem pro týl vojska a dosáhl hodnosti důstojníka.

Několik let už uvažoval o cestě kněžství a díky vzoru P. Alfonse Hlisnikovského, kněze z Petřvaldu, se nakonec pro tuto cestu definitivně rozhodl. V září 1948 nastoupil do kněžského semináře v Olomouci a zde se seznámil i s činností Společenství. Společenství vytvořili Vladimír Neuwirth, Jiří Havlíček a středoškolský profesor Jiří Němec už koncem války. Hlavním záměrem společenství byla evangelizace v běžném životě po vzoru francouzských jocistů, což v praxi znamenalo pracovat pod ochranou Panny Marie na obnově světa v duchu evangelia Ježíše Krista, podle papežských dokumentů a ve spojení se Společenstvím. Postupně se vytvořily tři větve Společenství: pro bohoslovce, pro laiky a pro rodiny. Bohoslovci byli připravování na případ kněžského působení v ilegalitě a seznamovali se s pastorací dělníků. Získávali informace o liturgice a sociálních otázkách.

Po zrušení semináře v srpnu 1950 nastoupil R. Hložánka jako dělník na vodní stavby na Ostravsku a Opavsku. Po několika měsících začal pracovat jako mistr, měřič a později jako stavbyvedoucí na řece Lubině a na vodních stavbách na Opavsku. V té době bydlel v Opavě. Dále pokračoval v kontaktech s Dr. Vladimírem Neuwirtem a dalšími členy Společenství: měli za úkol se dále sebevzdělávat a scházet se. Kvůli své vytíženosti v práci se s ostatními členy Společenství, např. Josefem Veselým či Jaroslavem Havlíčkem, téměř nestýkal, občas pouze s Vlastou Kurkovou nebo Antonínem Satkem. Mnohem více času trávil s Vladimírem Neuwirthem, teologem a hlavním organizátorem Společenství. Stal se jeho „technickým“ pomocníkem – dělal mu řidiče, vyřizoval vzkazy atd.

V květnu 1961 byl kvůli činnosti ve Společenství spolu s dalšími pěti osobami zatčen a převezen do vazby v Ostravě, kde strávil šest měsíců. První skupina členů Společenství v čele s Vladimírem Neuwirthem, celkem 12 osob, už byla zatčena 6. ledna 1961. Dne 9. září 1961 proběhl s druhou skupinou Společenství u Krajského soudu v Ostravě proces nazvaný Hložánka a spol., v jehož rámci byl R. Hložánka odsouzen na jedenáct let za velezradu a rozkrádání socialistického majetku, čehož se měl dopustit tím, že navyšoval dělníkům na stavbě mzdu. Trest si odpykával ve Valdicích, po pobytu na samotkách zde pracoval v brusírně skla a křišťálu. Díky organizačním schopnostem Dr. O. Mádra se zde při práci spolu s dalšími spoluvězni účastnil tajných přednášek vězněných profesorů, např. Emila Pluhaře či Josefa Zvěřiny. Z Valdic byl propuštěn v říjnu 1963.

Po propuštění byl zaměstnán jako soustružník v Tatře Příbor, většinou pracoval na odpoledních směnách a dopoledne studoval teologii. Díky pomoci svého zpovědníka P. Antonína Huvara navštěvoval tajné přednášky z dogmatiky u profesora Josefa Novosada v Mankovicích a z církevního práva u Emila Škurky. Některé teologické disciplíny absolvoval už ve vězení. Touto cestou se připravoval na kněžství. Dne 16. dubna 1967 byl doma v Petřvaldě tajně vysvěcen na kněze biskupem Štěpánem Trochtou. Tuto skutečnost sdělil pouze sestře, na zveřejnění kněžství musel ještě rok a půl počkat. Dne 27. října 1968 slavil primiční mše v kostele v Petřvaldě.

Od listopadu 1968 nastoupil jako kaplan do Mostu v severních Čechách, učil na čtyřech školách náboženství a také se věnoval pastoraci mládeže. V roce 1978 byl vystaven tlaku církevního tajemníka a po odmítnutí vstupu do Pacem in terris přeložen do Hoštky u Roudnice nad Labem. Vzhledem k minimálnímu počtu věřících se věnoval opravě kostela v Hošťce, stejně jako v blízkých farnostech ve Velebudicích a ve Vetlé. Svůj čas se rozhodl využít především pro vydávání nedostatkové nebo zakázané literatury v oblasti teologie, filosofie i beletrie. V 70. a 80. letech vydával samizdatem ve spolupráci s manželi Kostihovými, Dr. Vladimírem Fučíkem a Dr. Otou Mádrem desítky náboženských a filosofických titulů. Zajišťoval spolu se svými kolegy kompletní vydání knihy: české texty nebo cizojazyčné originály, překlad, přepis, zajištění papíru, rozmnožení knihy v několika stovkách i tisících výtisků na cyklostylu, vazbu knih a jejich následnou distribuci po celé republice včetně Slovenska.

Dne 29. října 1981 byl zatčen při cestě autem u Dolního Jiřetína a převezen do vazby v Litoměřicích. Odsouzen byl 20. března 1982 u Okresního soudu v Litoměřicích za maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi na dvacet měsíců. Byl vězněn ve věznici Plzeň-Bory, kde se setkával např. s P. Františkem Líznou či Václavem Havlem. Z Borů ho převáželi na práci do plzeňské Škodovky, kde jako pilař řezal tyče na lopatky atomového generátoru. V listopadu 1982 byl po infarktu z výkonu trestu propuštěn, nebyl mu už udělen státní souhlas pro kněžskou službu, a proto odešel do důchodu a vrátil se domů do Petřvaldu. Dále pak pokračoval ve spolupráci s Dr. Mádrem a Dr. Fučíkem ve výrobě a šíření samizdatu. V souvislosti s procesem s pěti katolickými aktivisty v Praze, mezi nimi Dr. Vl. Fučíkem, byl také v témže roce opět vyšetřován, jeho případ však byl zastaven. V listopadu 1989 mohl nastoupit jako administrátor do farnosti Kostelec u Kyjova. Od roku 1991 působí ve farnosti Svatobořice-Mistřín. V roce 1992 se stal děkanem a od roku 2002 kanovníkem kroměřížské kapituly.