Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka
• Kontakty
• Archiv bezpečnostních složek

Ústav pro studium totalitních režimů » Dokumenty » Tiskové zprávy » Archiv tiskových zpráv 2010 » Úvodní tisková konference nového ředitele ÚSTR Jiřího Pernese

je mi velmi líto, že musím začít naše setkání vyjádřením hluboké účasti nad tragédií, která zasáhla představitele naší partnerské instituce, polského Ústavu paměti národa. Jeho ředitel pan Janusz Kurtyka zahynul při cestě k uctění obětí katyňského masakru. Vnímáme to také jako naši vlastní ztrátu.

dovolil jsem si Vás pozvat do Ústavu pro studium totalitních režimů, abych reagoval na výroky některých jednotlivců i skupin, které zpochybňují současné směřování naší instituce a vyjadřují ničím nepodložené obavy z omezení její činnosti. Na tiskové konferenci senátorů ODS 6. t. m. zazněl výrok, že ústav „zakládali ne jenom jako historický bádací ústav, ale jako otevřenou instituci, kde se budou nové generace poučovat z minulosti“. Jiný hlas zdůraznil, že se obává, „aby změny v ústavu nevedly k uzavřenosti. Aby se nesplnila teze, že historie patří jen historikům a na nich záleží, co bude zveřejněno z jejich bádání.“

Tyto obavy jsou naprosto neopodstatněné a nemají žádné racionální jádro.

Zákon č. 181/2007 v §4 jednoznačně říká, že ÚSTR „zkoumá a nestranně hodnotí dobu nesvobody a komunistické totalitní moci“, že „analyzuje příčiny a způsob likvidace demokratického režimu“ a že „poskytuje veřejnosti výsledky své činnosti“. To všechno jsou činnosti, jejichž výkon je pro mne samozřejmý, a jejichž obcházení bych pokládal nejen za porušování závazné právní normy, ale i za činnost, odporující mému svědomí. Proto zde znovu otevřeně a jednoznačně opakuji, že všechny výše vyslovené obavy nejsou na místě a jsou zcela bezdůvodné.

Před deseti dny jsem nastoupil do funkce ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Už během této krátké doby jsem musel čelit tlaku na svou rezignaci, jakkoliv bych místo toho ocenil 90 dní hájení. Účelem dnešní konference je představit Vám plány Ústavu pro nejbližší dobu.

I. Plány:

• v dohledné době zpřístupníme takřka 14 milionů digitálních kopií, většinou z provenience komunistické rozvědky, které dnes leží v Ústavu, aniž by byly připraveny k předložení badatelům;
• v průběhu letošního roku otevřeme v Brně první mimopražskou badatelnu Archivu bezpečnostních složek, která bude sloužit zájemcům o studium z Moravy, Slezska, Slovenska a okolních zemí. Tento plán se nepodařilo předcházejícímu vedení Ústavu realizovat;
• členství ve vědecké radě, jež je poradním orgánem ředitele, jsem nabídl několika předním českým i světovým odborníkům v daném oboru, kteří již nabídku přijali. Jejich jména oznámíme po projednání s Radou Ústavu;
• během následujících měsíců provedeme finanční a personální audit, který ve svém důsledku zefektivní fungování a optimalizaci výdajů ústavu;
• pracujeme na reorganizaci vědecké práce v ÚSTR s cílem jasně formulovat zadání, cíle, časový harmonogram a dílčí i konečné výstupy jednotlivých výzkumných projektů, včetně kooperace s jinými vědeckými pracovišti;
• hledáme finanční rezervy na uskutečnění těch edičních a prezentačních záměrů, které byly v důsledku úsporných opatření ohroženy;
• uzavřené smlouvy o mezinárodní spolupráci hodláme doplnit ročními protokoly, v nichž bude jasně formulována problematika vzájemných vztahů;

II. Co se podařilo:

• dne 1. dubna 2010 jsem odvolal z funkcí ředitele kanceláře ústavu, prvního náměstka ředitele, ekonomického náměstka a ekonomického ředitele. V ústavu je jmenováno přes 20 funkcionářů, z nich pouze čtyři jsem v souladu se Zákoníkem práce odvolal z funkcí. Byli totiž až příliš spjati s některými rozhodnutími, která nemohu akceptovat, jako byla např. rekonstrukce ředitelské kanceláře za téměř milion korun, a také s několika zbytečně prohranými soudními spory.
• v reakci na změnu ředitele ÚSTR věnoval významný britský historik českého původu John F. Bradley, který sám prošel peklem jáchymovských uranových dolů, naší knihovně více než 500 knih, zaměřených na dějiny studené války;
• zpracovali jsme plán akcí k uctění památky 60. výročí popravy dr. Milady Horákové a jejích druhů, které předchozí vedení nepochopitelně podcenilo;

III. Nesmysly v éteru

• studium tzv. Večerní univerzity marxismu-leninismu nezakládá dle české legislativy překážku pro výkon funkce ředitele Ústavu dle zákona 181/2007 Sb., stejně jako fakt, že jsem tuto okolnost Radě Ústavu pro studium totalitních režimů v rámci výběrového řízení zvlášť nesdělil. V této souvislosti poukazuji na skutečnost, že informace toho druhu nebyly po mně a dle mně dostupných informací ani po ostatních uchazečích o funkci ředitele Radou v minulosti ani v průběhu výběrového řízení na funkci ředitele vyžadovány. Důležité je, že jsem nikdy nevstoupil do KSČ a nespolupracoval s StB, i přes to, že o to dlouhou dobu usilovala;
• obvinění z plagiátorství jsou nesmyslná a prozrazují neznalost metodologie historické práce. Skutečnost, že dva historici vycházejí ze stejných pramenů, ještě neznamená, že jeden od druhého opisuje;
• hovořit o mém angažmá v historické komisi ČSSD není na místě. Nikdy jsem v ní nepracoval. Zúčastnil jsem se pouze dvou jejích schůzí na základě příkazu svého tehdejšího nadřízeného;

Závěrem chci poděkovat naprosté většině historiků a archivářů, kteří v Ústavu pro studium totalitních režimů a v Archivu bezpečnostních složek pracují a kteří – jak píší ve svém vyjádření – „nemají problém pokračovat ve své práci pod ředitelem, který vzešel z demokratické volby“. Jejich důvěry – stejně jako podpory zdejší odborové organizace – si nesmírně vážím a těší mě, že všichni vnímáme práci v Ústavu jako závažnou a důležitou. Existenci instituce, v níž pracujeme, chápeme všichni jako zásadní pro posílení české demokracie.