Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka
• Kontakty
• Archiv bezpečnostních složek

Ústav pro studium totalitních režimů » Projekty » Odboj a perzekuce křesťanů v době nacismu a komunismu (1939–1989) » Římskokatolická církev » Přemysl Coufal (1932–1981)

Jedním z dosud plně neosvětlených, tragických případů silně ovlivněných činností československé Státní bezpečnosti (StB) je smrt Ing. Přemysla Coufala, tajného kněze, podle dnes jen stěží ověřitelných tvrzení, též údajného opata benediktinů. Tento muž s dramatickým a nečernobílým osudem byl v 60. letech minulého století také tajným spolupracovníkem StB, jehož život se tragicky uzavřel počátkem 80. let.

Přemysl Coufal se narodil 9. ledna 1932 v Hrubčicích na Moravě v okrese Prostějov. Pocházel z věřící rodiny a od studentských let projevoval jak nadání pro přírodní vědy a jazyky, tak i intenzivní vztah k Bohu.

V Brně vystudoval lesnickou fakultu a externě Filozofickou fakultu, v prvé řadě ale tajně studoval teologii. V roce 1955 začal ve věku 23 let pracovat jako projektant v Bratislavě, přičemž při zaměstnání vystudoval stavební fakultu. V březnu 1960 StB odhalila Coufalovu skupinu tajných bohoslovců. Ve věku 28 let Coufal podepsal spolupráci s ekonomickou kontrarozvědkou, které měl předávat informace ze svého podniku. Ve svém závazku popsal činnost dvou kněží, kteří připravovali tajně studující bohoslovce ke kněžství. Popsal též činnost dalších tří tajně svěcených kněží. Uvedl podrobnosti o udělení mexických fakult dvěma skrytě, bez státního souhlasu, vysvěceným biskupům. Zřejmě pod nátlakem přiznal, že jeho kontakty s utajenou částí církve byly „v rozporu se zákony lidově demokratického zřízení“. Závazek spolupráce odůvodnil tím, že chce tuto svou předešlou činnost odčinit. Prohlásil, že bude „odhalovat škodlivou činnost“ duchovenstva. Přidal vyjádření o dodržení mlčenlivosti a uvedl krycí jméno „Jasan“. Tímto způsobem se mladý Coufal snažil najít východisko ze závažných problémů s bezpečnostními orgány.

Coufal byl talentovaný polyglot, naučil se devět cizích jazyků a byl vysílán na různé mezinárodní konference a pracovní pobyty. Jako tajný kněz, který se rozhodl pro tichý souboj s StB, si při pracovních cestách za „železnou oponou“ vytvářel vztahy s katolickou emigrací. Stal se zřejmě na určitou dobu spojkou mezi Vatikánem, exilem a některými, v ilegalitě působícími, církevními skupinami v Československu. Svůj postoj k zápasu církve s komunistickým režimem vyjádřil Coufal v roce 1967 přijetím kněžského svěcení od tajného biskupa Petra Dubovského, SJ v Břevnovském klášteře v Praze.

V roce 1971 změnil Coufal po 11 letech zaměstnání. Podle hodnocení řídícího příslušníka StB neměl již nadále možnost podávat zprávy zajímavé pro ekonomické zpravodajce, byla s ním tedy ukončena spolupráce. Od r. 1960 do ukončení spolupráce měl agent Jasan podat 175 zpráv z oblasti zemědělství a projekční činnosti, na jejichž základě StB „nerealizovala“ žádnou osobu. Za spolupráci nepřijal žádnou odměnu. Coufalovi se tak otevřela širší možnost pracovat v tajné církvi zejména za hranicemi. Například v roce 1974 se podílel na organizaci setkání představitelů tajné církve a katolické emigrace v Bulharsku.

Již od roku 1967 probíhala akce StB s krycím jménem „Svatý“, která měla za úkol odhalovat aktivní katolické laiky. Agent I. Správy SNB (rozvědky StB) s krycím jménem „Prolog“ zachytil v roce 1979 v zahraničí materiál o situaci církve v Československu, který měl být určen pro Vatikán.

StB začala intenzivně pátrat po kurýrovi tohoto i dalších materiálů a následně připravila akci „Kanál“. Coufal byl sledován StB, přesto se mu dařilo předávat informace např. o kolaborujících kněžích, ale i o pronásledovaných. V roce 1979 dokázal poštou poslat desítky dopisů v různých jazycích, pod které se podepisoval jako páter Štefan. V létě roku 1980 mohl naposledy vycestovat na západ a kontaktovat církevní emigraci. Při jeho návratu v září téhož roku během pasové kontroly na rakousko-československé hranici našli celníci u P. Coufala náboženskou literaturu a kompromitující materiály a zabavili mu pas. StB ho následně začala podezřívat, že by mohl být hledaným kurýrem.

O pár měsíců později v prosinci 1980 StB Coufala požádala o obnovení bezmála deset let přerušené spolupráce a vyslýchala ho. Byl obviněn z toho, že je tajným knězem a kurýrem mezi domácí tajnou církví a zahraniční církevní emigrací, čímž porušuje zákony ČSSR. Jeho případ vedli referent I. správy SNB v Praze Miloš Dospiva a důstojník XII. správy StB v Bratislavě npor. Anton Obranec. Ten žádal Coufala, aby sepsal zprávu o svých zahraničních kontaktech, a to hlavně ve Vatikánu. Pod velkým nátlakem, kdy byl vyslýchán v noci, čtyřiadvacet hodin sledován, musel strpět tajné prohlídky bytu, Coufal přiznal, že je tajným knězem. S cílem zastavit vyšetření StB a ochránit lidi z tajné církve, sám navrhl obnovení spolupráce s StB, což ovšem důstojník StB v této době odmítl. Coufal se pokoušel dát vyšetřovatelům úplatek a to ve spolupráci se známým ze Slovenské akademie věd, ten však po krátké době náhle zemřel. Dne 22. února 1981 byl přerušen přívod elektřiny do Coufalova bytu v Bratislavě a druhý den byl viděn naposledy.

Na další schůzku s příslušníky StB, plánovanou na 25. února, se Coufal už nedostavil. Údajně plánoval i útěk do Polska. Když nepřišel do práce, otevřela 26. února 1981 Veřejná Bezpečnost (VB) jeho byt a našla Coufalovu mrtvolu s několika vážnými zraněními. Byt byl ve velkém nepořádku se stopami krve na mnoha místech. Lékařka, která provedla bezprostřední ohledání mrtvého, konstatovala vykrvácení ze zápěstí a nařídila pitvu. Protokol o pitvě byl neúplný a neprůkazný. Sousedé v domě později vypovídali, že v noci po nálezu těla přišli do Coufalova bytu tři příslušníci StB s cílem odstraňovat stopy. Dokumentace stop v bytě provedená VB nebyla po převzetí případu StB vyhodnocena. Stopy po zraněních viděli Coufalovi příbuzní počátkem března 1981 těsně před pohřbem, když byla otevřena rakev s mrtvým.

StB se od jeho smrti distancovala. Ve své zprávě pro ministra vnitra ČSSR Jaromíra Obzinu konstatovala, že příčinou smrti byla sebevražda, jejímž důvodem byl špatný psychický stav. Vyšetřování Generální prokuratury SSR (dále jen GP) v roce 1981 probíhalo liknavě a s mnoha závadami. GP vedla vyšetřování způsobem potvrzujícím sebevražednou verzi. Svědci, kteří viděli Coufalovo tělo před pohřbem, společně s jeho spolupracovníky z řad tajné církve s takovým závěrem nesouhlasili. Coufalovi rodiče adresovali prezidentu Husákovi dva otevřené dopisy jako podněty k vyšetření smrti jejich syna, prezidentská kancelář je postoupila prokuratuře, která další vyšetřování znovu zamítla.

Proti zastavení vyšetřování případu protestoval v letech 1985 a 1987 katolický disident Augustin Navrátil, který za to byl perzekuován StB.

Smrt Přemysla Coufala se vyšetřovala i po listopadu 1989, poprvé v roce 1990. Přestože GP SR konstatovala závažná pochybení v původním vyšetřování z roku 1981, protahovala nezbytné úkony a v závěrečné zprávě se znovu vyslovila pro preferenci sebevraždy před cizím zaviněním. V roce 1991 prokuratura vyšetřování zastavila; toto rozhodnutí nese podpis prokurátorky Lydie Ráckové. V lednu 1992 prezident ČSFR Václav Havel požádal slovenskou GP o nové prošetření případu. GP pod vedením generálního prokurátora Ivana Gašparoviče však ve věci nic nevykonala. Prezident Havel později Gašparoviče odvolal pro nečinnost.

Případem se počátkem devadesátých let rovněž zabýval Úřad pro vyšetřování a dokumentaci zločinů komunismu. Z důvodů předání dokumentace vyšetřování případu po rozdělení republiky v lednu 1993 do rukou zástupců Slovenské republiky nebylo vyšetřování uzavřeno a pochybnosti o sebevražedné verzi dále posílily. Případu se později věnoval též mluvčí Charty 77, pracovník ÚDV a dalších badatelských institucí Miroslav Lehký. Na konferenci ke zločinům komunismu v roce 2009 citoval vyjádření GP SR z polistopadového vyšetřování, ve kterém se „nevylučuje sebevražda, ale cizí zavinění nelze dokázat“. Případ tedy není stále uspokojivě dořešen, vyžadoval by pravděpodobně exhumaci a týmovou spolupráci kriminalistů, vyšetřovatelů i odborníků z dalších oblastí na české i slovenské straně.