Před ÚSTR má ode dneška Siwiec pamětní obelisk
Praha 20. srpna 2010 – Za velkého zájmu veřejnosti proběhlo dnes po poledni slavnostní odhalení obelisku k uctění památky Ryszarda Siwiece, který se 8. září 1968 upálil na protest proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa.
„Ryszard Siwiec se rozhodl předčasně zemřít proto, že zůstal věrný ideálům, kterým věřil. Je příkladem lidské schopnosti nadřadit hodnoty pravdy, svobody a spravedlnosti, krátkodobým pragmatickým zájmům,“ řekl v úvodním proslovu ředitel ÚSTR Daniel Herman, který také vřele přivítal polského filmového režiséra Macieje Drygase, který má velký podíl na tom, že Siwiecův čin nezůstal zapomenut.
Před ústavem pro zkoumání totality, který stojí v ulici nesoucí právě Siwiecovo jméno, postupně promluvili místopředseda polského Senátu Zbigniew Romaszewski, místopředseda Sejmu Polské republiky Marek Kuchciński, velvyslanec Polské republiky Jan Pastwa, ředitel Rady ochrany paměti bojů a utrpení Andrzej Krzysztof Kunert, místopředseda vlády ČR a ministr vnitra Radek John, senátor PČR Tomáš Grulich, náměstkyně primátora hlavního města Prahy Marie Kousalíková a starostka Prahy 3 Milena Kozumplíková. Za zvuku fanfáry pak byl odhalen polský dar – obelisk, jehož autorem je známý polský výtvarník Marek Moderau, který mj. v nedávné době zvítězil v soutěži o pomník obětem smolenské katastrofy z dubna tohoto roku.
Úvodní slovo ředitele ÚSTR Daniela Hermana
Vážení pánové místopředsedové polského Senátu a Sejmu, Vaše Excelence, pane ministře, pane senátore, paní náměstkyně primátora, paní starostko, dámy a pánové.
Teprve před týdnem jsem byl zvolen do čela Ústavu pro studium totalitních režimů. Je pro mne proto velikou ctí, že mohu dnes spolu s vámi odhalit tento obelisk, jehož autorem je známý polský výtvarník Marek Moderau, a který je darem polské Rady ochrany paměti bojů a utrpení.
Uctíme tak památku jedné z významných osobností novodobých dějin, polského mučedníka Ryszarda Siwiece, který se stal živou pochodní neutuchající touhy člověka po pravdě a svobodě, za níž neváhal položit i nejvyšší oběť vlastního života.
Ryszard Siwiec se rozhodl předčasně zemřít proto, že zůstal věrný ideálům, kterým věřil. Je příkladem lidské schopnosti nadřadit hodnoty pravdy, svobody a spravedlnosti, krátkodobým pragmatickým zájmům.
Svou smrtí však neodešel z dějinné paměti. Naopak, stal se planoucím trvalým svědectvím a obžalobou totality, která chtěla ukrást člověku jedinečný dar svobody. Postavil se do čestného zástupu mučedníků, kteří dosvědčují, že sémě musí mnohdy nejprve padnout do země a zahynout, aby mohlo přinést své trvalé plody.
Je více než symbolické, že můžeme dnes odhalovat tento pomník v ulici, která nese Siwiecovo jméno, před ústavem, který se zabývá studiem totalitních režimů.
Dovolte mi proto, abych na tomto místě též vyslovil své poděkování historikovi ústavu Petru Blažkovi a radní Petrušce Šustrové, kterým vděčíme za vydání knihy Živá pochodeň na Stadionu Desetiletí, kterou tento ústav v roce 2008 vydal.
Svou radost vyjadřuji rovněž nad tím, že v nejbližší době vydáme publikaci Za vaši a naši svobodu, která je výsledkem dlouhodobého projektu zmapování protestů proti okupaci Československa v roce 1968 v zemích, které se této okupace zúčastnily.
A v neposlední řadě chci mezi námi srdečně přivítat režiséra dokumentárního filmu Slyšte můj křik, pana Macieje Drygase, který má lví podíl na tom, že sebeupálení Ryszarda Siwiece nezůstalo zapomenuto.
Děkuji za pozornost.
Foto: Petr Blažek, ÚSTR
