Pavel Sochr (1898–1989)
Narodil se 26. dubna 1898 v Německém Brodě[1] v rodině krejčího Františka Sochra a jeho manželky Julie, rozené Stehlíkové. Obecnou školu a reálné gymnázium vystudoval v Praze. Maturitní zkoušku složil v roce 1917. Do Církve československé (husitské) – CČS(H)[2] vstoupil bezprostředně po jejím založení v lednu 1920. Po smrti otce nastoupil na učitelské místo ve Větrném Jeníkově u Humpolce. Když v roce 1924 zemřel v Německém Brodě tamní katecheta československého náboženství František Oliva, nastoupil na jeho místo. V témže roce se dal zapsat na Husovu čs. evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze. Patřil mezi vůbec první vysvěcené kněze v CČS(H). Svěcení 8. ledna 1925 vykonal v pražském staroměstském chrámu sv. Mikuláše dr. Karel Farský. Od té doby Pavel Sochr v Německém Brodě zároveň působil jako pomocný duchovní CČS(H). I jeho zásluhou byl v tomto městě v roce 1927 slavnostně otevřen Husův sbor, dále připravoval katechetické příručky pro děti a mládež, podílel se na vydávání Věstníku náboženských obcí Církve československé na Českomoravské vysočině, opakovaně vyšel jeho Výbor z dějin církve Ježíšovy (1936 a 1948).
V prosinci 1926 se Pavel Sochr oženil s Karlou, rozenou Kubátovou. V manželství se narodili dva synové: Pavel (*1927) a Jiří (*1933). Vedle katechetské a duchovenské služby v CČS(H) spolupracoval v Německém Brodě s místním muzeem, byl předsedou Městského osvětového sboru, tři roky vedl spolek pro nezaměstnanou mládež. Na tyto aktivity navázal rovněž v roce 1945, kdy pokračoval ve spolupráci s muzeem, stal se správcem městského archivu, od roku 1954 spolupracoval coby znalec havlíčkobrodské historiografie[3] s nově jmenovaným okresním archivářem Antonínem Šoubou.
Od roku 1939 se zapojil do činnosti odbojové skupiny Obrana národa v Německém Brodě. S Arturem Wolkerem a Antonínem Šoubou byl pověřen vytvořením Místního národního výboru. Po jeho založení se účastnil ilegálních schůzek se členy výboru, na které jako spojka z Prahy přijížděl představitel ilegálního komunistického odboje Josef Smrkovský. Schůzky se konaly u obchodníka Artura Wolkera, v novostavbě Pavla Sochra v Husově ulici a u Miloslava Sachla, úředníka Okresní hospodářské záložny. Po zatčení jednoho z vedoucích představitelů protinacistického odboje na Havlíčkobrodsku Čeňka Havla, zahájilo gestapo na konci července 1940 rozsáhlé zatýkání. Dne 8. srpna 1940 byl zatčen také Pavel Sochr. Postupně byl vězněn v řadě věznic a káznic v protektorátu, Polsku a v Německu. Nejdéle pobyl v Gollnově u Štětína. Rozsudkem Zvláštního soudu při Německém zemském soudu v Praze na Pankráci byl 7. srpna 1942 odsouzen na 18 měsíců žaláře. Propuštěn byl 8. září 1942. Kněžská i katechetská služba mu byla nadále zakázána, takže se uchýlil do Prahy ke svému bratru Františkovi. Až do března 1945 byl veden jako společník firmy R. Urban v Praze VII.
Po osvobození Československa v roce 1945 se okamžitě zapojil do dění v Havlíčkově Brodě, kde se stal členem rady a školským a kulturním referentem MNV. Od června 1945 byl jmenován farářem CČS(H) v Přibyslavi. Po odchodu do starobního důchodu nadále vypomáhal jako farář v Dobroníně (1966–1986) a výpomocný duchovní pro jihlavský okrsek (1987–1988). V roce 1989 odešel trvale do starobního důchodu. Zastával i funkce předsedy okrsku a člena diecézní rady.
Farář CČS(H) Pavel Sochr zemřel na Velký pátek dne 24. března 1989 ve věku nedožitých 91 let. Odešel jako poslední z novokněží vysvěcených dr. Karlem Farským v lednu 1925. Poslední rozloučení se konalo 3. dubna 1989 v Husově sboru v Havlíčkově Brodě. Pohřební obřad vykonal správce brněnské diecéze Vratislav Štěpánek a farář Václav Merunka.
Mgr. Martin Jindra
Prameny:
- Archiv královéhradecké diecéze Církve československé husitské, fond Personální spisy duchovních, osobní list Pavla Sochra.
- Ústřední archiv a muzeum Církve československé husitské, fond Odboj CČS(H) v době okupace, nezpracováno, účast v odboji – Pavel Sochr.
- Ústřední archiv a muzeum Církve československé husitské, fond Osobní složky duchovních, osobní výkaz Pavla Sochra.
- Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, fond 255, žádost Pavla Sochra o osvědčení podle zákona č. 255/46 Sb.
Literatura:
- Havlíčkobrodsko v národním odboji 1914–1918, 1938–1945. MNV Havlíčkův Brod, Havlíčkův Brod 1946, s. 146–150, 177.
- MERUNKA, Václav: Za bratrem Pavlem Sochrem. Český zápas, 1989, č. 20, s. 3.
- ŠEDÝ, J.: Padesát let Pavla Sochra. Český zápas, 1948, č. 16, s. 99.
[1] Město bylo v roce 1945 přejmenováno na Havlíčkův Brod.
[2] Od konce dubna 1940 až do května 1945 byla církev nucena bez potřebného schválení sněmem používat označení „Církev českomoravská“. O změně názvu rozhodlo ministerstvo školství a národní osvěty výnosem z 22. dubna 1940. K jeho oficiálnímu zrušení ministerstvo školství a osvěty na žádost Ústřední národní správy CČS z 2. srpna 1945 přistoupilo 19. září 1945. Charakteristika „husitská“ byla k názvu církve přičleněna z rozhodnutí VI. řádného sněmu v roce 1971.
[3] V roce 1949 vydalo nakladatelství Blahoslav například jeho publikaci O hradu a husitské kapli sv. Vavřince na Lipnici.
