Odplata či spravedlnost?
České dějiny stále mají svá stinná místa, kterým historiografie nevěnuje větší pozornost, širší veřejnost o nich nemá povědomí, případně je obklopuje řadou stereotypů či mýtů. Jedno z takových témat představuje mimořádné lidové soudnictví, v jehož rámci poválečná justice účtovala s československými Němci a Maďary, vyrovnávala se „zrádci a kolaboranty“ z řad Čechů. V české publicistice se reflexe násilností, k nimž docházelo v rámci tzv. divokého odsunu a živelných soudů, často redukuje na jednoduchou polaritu spravedlivá odplata kontra ostudný zločin. Práce historičky Lucie Jarkovské z tohoto bludného kruhu vystupuje.
K dané problematice prozatím neexistuje příliš bohatá odborná literatura. Základní evidenci excesů poválečného „vyrovnávání se s minulostí“ provedl historik Tomáš Staněk (Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Praha, ÚSD AVČR 2005.), zpracovány jsou též konkrétní kauzy: kupříkladu historik Ján Mlynárik se věnoval živelným soudům na Vitorazsku (Tragédie Vitorazska 1945–1953: poprava v Tušti, Třeboň, Carpio 2005.) Práce Lucie Jarkovské představuje první systematickou a hlubší analýzu, s ohledem na velký rozsah archivního materiálu provedenou pouze na základě agendy mimořádných lidových soudů v Jičíně a v Hradci Králové. V kontextu školního dějepisu však lze výstupy těchto analýz využít jako modelový příklad pro obecnější reflexi retribučního soudnictví.
Právě učitelům se kniha Lucie Jarkovské nabízí jako vhodná pomůcka při výuce problematické kapitoly českých moderních dějin. Nejpodnětnější je v tomto ohledu kapitola „Z trestních spisů“, v níž se autorka pokouší o typologické zobecnění jednotlivých retribučních kauz (příslušníci gestapa, konfidenti gestapa, udavači aj.) a doplňuje je též konkrétními příběhy. Řada těchto kauz se přitom zobecnění urputně brání, fascinující je v tomto smyslu kupříkladu příběh Gustava Žida (s. 168–170). Tento mladík se v roce 1939 neúspěšně pokusil připojit k zahraničnímu odboji. Poté byl několikrát vyšetřován gestapem (zejména kvůli svému otci, který byl důstojníkem československého zahraničního vojska) a posléze internován v táboře ve Svatobořicích u Kyjova. V táboře se stal konfidentem gestapa. Později Žid navázal kontakt s parašutisty ze skupiny Barium. Jeho udání rozjelo akci, během níž gestapo zatklo téměř 200 osob. Těsně před koncem války stihl Žid zastřelit 12 příslušníků SS. Marně se však snažil odčinit své konfidentství, mimořádný lidový soud v Hradci Králové jej odsoudil k trestu smrti. Obdobné sondy do často rozporuplné spleti „malých“ historií protektorátu si snadno získají pozornost studentů, dramatické příběhy odsouzených kolaborantů přitom zajímavě doplňují standardní „velkou“ historii učebnic. I toto napětí mezi perspektivou „sdola“ a „shora“ může být v hodinách dějepisu plodně využito.
Lucie Jarkovská: Odplata či spravedlnost? Mimořádné lidové soudy 1945–1948 na Královéhradecku, Praha, Prostor 2008.