Odboj a odpor proti komunistickému režimu 1948−1989

Projekt III. odboj

Navrhovaný dlouhodobý Projekt III. odboj hodlá přinést všem zájemcům základní přehled o protikomunistickém odboji v první fázi existence komunistického režimu v letech 1948−1960. Chce podat základní informace k celé šíři domácího i zahraničního protikomunistického odboje, o jeho osobnostech, formách činnosti i o jeho strukturách. Vzhledem k dosavadní úrovni zpracování tématu je celá koncepce projektu postavena na základním archivním výzkumu, využití všech dostupných pramenů, literatury, databází a samozřejmě pamětníků (orální historie). Za hlavní cíl autoři považují vytvořit typologizaci různých forem odboje a odporu na území Čech, Moravy a Slezska. Odbor zkoumání totalitních režimů chce danou problematiku zmapovat napříč celým územím.

Jedním z klíčových hledisek je problematika (ne)kontinuity protikomunistického odboje s dvěma předchozími, tj. protihabsburským a protinacistickým odbojem, a dále sledování zdrojů, z nichž se III. odboj formoval. Z jakých sociálních struktur se profilovali odpůrci komunistického režimu? Jsou to rody a rodiny, jejichž členové se zapojili již do odboje protinacistického? Neméně významným počinem bude studium teoretických a ideologických stránek protikomunistického odboje.

Projekt III. odboj bude dlouhodobým projektem Ústavu pro studium totalitních režimů a jeho zpracování bude mít několik rovin: od knižních publikací, výstupů v periodikách Ústavu pro studium totalitních režimů, edic dokumentů, vystoupení na konferencích, webové prezentace, zaznamenávání vzpomínek pamětníků, výstav a mediálních vystoupení až k publikaci encyklopedického charakteru.

Slovník k dějinám III. odboje

Slovník bude opatřen úvodní studií o vývoji III. odboje a bude obsahovat časové vymezení, hlavní rysy a klíčové osobnosti. Rozsáhlá poznámka pak bude věnována pramenům k III. odboji, s přehledem archivů a fondů. Slovník doplní seznam relevantní literatury, rozdělený na odbornou literaturu, memoáry, literaturu propagandistickou a vydanou před rokem 1989.

Hesla slovníku se budou věnovat odboji za obnovení demokratického a svobodného Československa vedenému v letech 1948–1960. Exilové iniciativy a osobnosti jiného zaměření budou uváděny jen v základních rysech pro doplnění obrazu (Lev Prchala, federalisté, slovenští separatisté, čeští Němci). Ze stejného důvodu budou jen v základních rysech uvedena hesla související s politickým a bezpečnostním aparátem komunistického Československa. Větší prostor bude věnován jen osobám a institucím, které měly přímý vliv a dotyk s odbojem (StB, PS). I s tímto omezením půjde o velmi rozsáhlou práci vzhledem k množství odbojových skupin a osob.

Typy hesel:
  1. věcná: odbojové instituce, organizace, skupiny, sdružení, zpravodajské služby ve vztahu k třetímu odboji, metody činnosti, periodika, události, akce apod. Struktura hesla: pojem, případně jeho zkratka, krycí název, stručná charakteristika (účel, zaměření), vznik a okolnosti vzniku, vedoucí a významní představitelé, vývoj, výsledky činnosti a vliv, důvod, datum a důsledky zániku.
  2. osoby: kurýři, organizátoři odboje v zahraničí, představitelé odbojových domácích skupin, významní agenti a příslušníci StB, kteří infiltrovali odboj a měli vliv na osud skupin nebo jednotlivců. Osoby, které byly postiženy za svoji činnost v rámci odbojových skupin, budou zmiňovány většinou v rámci hesla o příslušné skupině. Pokud by každé zúčastněné osobě bylo věnováno samostatné heslo, rozsah by se příliš rozšířil. Navíc „angažmá“ řady osob v III. odboji bylo jen nárazové na rozdíl od profesionálů působících zejména v zahraničí. Struktura hesla: jméno a příjmení, krycí jména (s údajem, v jakém prostředí byla užívána), datum narození a úmrtí, povolání, případné zkušenosti z I. nebo II. odboje, okolnosti zapojení do III. odboje, činnost – výsledky, význam, její ukončení, rok a důvody, případný trestní postih, činnost poté.

Hesla osob budou doplněna i fotografiemi a archivními dokumenty vztahujícími se k jednotlivým osobám apod. Odbor zkoumání totalitních režimů uvítá spolupráci s odborníky z jiných oborů (např. geografie, sociologie aj.)

Zdrojem hesel Slovníku budou obsáhlé fondy Archivu bezpečnostních složek, fondy Národního archivu, fondy oblastních a okresních archivů, literatura ad.

Jednotlivá hesla mohou být postupně zveřejňována na internetu, například formou čtvrtletních pravidelných aktualizací. Součástí webové prezentace budou také archivní dokumenty, fotografie, audiovizuální záznamy.

Ukázky možných hesel, které byly prozatím zpracovávány k jiným účelům:

  • JUDr. Samuel Belluš (1916–?)
    Po roce 1945 povereník informací a poslanec Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po únoru 1948 odešel do exilu ve Velké Británii. V roce 1949 vedoucí studijního oddělení centrály CIO, člen Rady svobodného Československa. Poté přesídlil do SRN, kde byl zaměstnancem Rádia Svobodná Evropa (v roce 1960 spoluředitel čs. oddělení, v letech 1975–1982 vedoucí čs. oddělení RSE).
  • František Bogataj (21. 3. 1913 – 4. 2. 1999)
    Od roku 1934 důstojník čs. armády. Po nacistickém obsazení zbytku Československa v roce 1939 působil aktivně ve vojenské odbojové organizaci Obrana národa, v prosinci 1939 před zatčením odchází do zahraničního odboje. Po bojích ve Francii a po absolvování výcviku ve Velké Británii se na jaře 1944 stal příslušníkem paravýsadku CARBON a úspěšně působil až do konce války na Moravě. Po únoru 1948 byl vyloučen z armády a v prosinci 1948 odešel znovu do zahraničního odboje. V Mnichově vlastní zpravodajskou skupinu pod patronací CIC, v roce 1953 působil při výcviku kurýrů. V souvislosti s ukončením činnosti zpravodajských skupin v SRN odešel v roce 1954 do USA. V roce 1992 mu byl udělen Řád M. R. Štefánika a následně byl povýšen do hodnosti generálmajora.
  • CIC
    Counter Intelligence Corps – Vojenská kontrarozvědka USA.
  • CIO
    Československý zpravodajský úřad byl založen na přelomu let 1948−1949. Měl být jednou z odnoží plánované exilové zpravodajské organizace. CIO byl proto zpočátku partnerem, později součástí britské zpravodajské služby SIS. Vytvořili jej a kádrově obsadili čs. poúnoroví exulanti a současně bývalí příslušníci II. zahraničního odboje. Generál Sergej Ingr si pro funkci vedoucího CIO vyhlédl plk. Karla Procházku. Markantními znaky CIO byly malý výkonný aparát, obsluhující poměrně velkou síť spolupracovníků, a dlouhotrvající dobré utajení před protivníkem – československou Státní bezpečností. Někdy kolem roku 1955 přešel CIO plně na metodu zvanou „bílé linky“. Spočívala v získávání spolupracovníků z řad československých občanů vyjíždějících na Západ legálně. Metoda byla bezpečná pro CIO, protože nikdo z jeho příslušníků neriskoval zatčení v ČSR. Při dodržování přísné konspirace všech aktérů mohla být bezpečnější i pro spolupracovníky, protože při legálních cestách za hranice ČSR mohla StB jen obtížně, nebo i vůbec kontrolovat a prověřovat jejich pohyb, styky a aktivity. Dalším kladem byla takřka ve všech případech výjimečná hodnota spolupracovníků. Jednalo se většinou o elitu každého oboru: vědci vyjíždějící na konference, vysoce postavení zástupci obchodních firem, špičkoví sportovci a umělci. Měli dobré styky a informace, vzděláním a původem patřili vesměs do středních vrstev vnitřně nesympatizujících s komunisty. Nakonec se objevil zrádce Karel Zbytek – agent „Light“. Více než jeden rok shromažďoval informace a dokumenty o struktuře, personálním obsazení, metodách a spolupracovnících CIO. Vědomosti výhodně prodal československé komunistické rozvědce – I. správě ministerstva vnitra. Aparát MV poznatky využil k rozbití sítě spolupracovníků CIO v ČSR. Dva z nich byli popraveni, několik dalších bylo odsouzeno k dlouholetým trestům vězení. U dalších se asi zbrklost Státní bezpečnosti v zatýkání nevyplatila, scházely věrohodné důkazy o spolupráci. Navíc Státní bezpečnost nechtěla odkrýt karty a prozradit svůj zdroj. Proto někteří spolupracovníci CIO nebyli odsouzeni, jen malá část z nich byla alespoň pod pohrůžkou postihu získána ke spolupráci se Státní bezpečností a I. správou MV. Po zatčení řady spolupracovníků a následných špatných výsledcích byl v říjnu 1957 CIO rozpuštěn. Ačkoliv britská zpravodajská služba tušila za sérií neúspěchů zradu ve vlastních řadách, nebyl tehdy pachatel přes provedená šetření odhalen. Ukončení činnosti CIO ale možná podpořily i mezinárodně-politické změny a úsporná opatření.
    Československý zpravodajský úřad byl svým složením a úspěchy výjimečnou zpravodajskou službou.
  • Václav Cukr (16. 10. 1914 – 24. 10. 1989)
    Krycí jména: Viktor Cook
    V době druhé světové války pilot 310. perutě RAF (F/Lt), nositel vyznamenání DFC. Do exilu odešel v srpnu 1948.
  • Rudolf Dítě (7. 6. 1915 Náchod)
    Důstojník čs. armády v době II. světové války, od roku 1951 postupně vedoucí bezpečnostního a studijního oddělení centrály CIO, od jara 1954 nástupce Václava Cukra ve vedení rezidentury CIO v Curychu.
  • Holemář Bohuslav – „Paul“ (1913–?)
    Absolvent Vysoké školy válečné, v čs. armádě sloužil od roku 1936. Na začátku války odešel do zahraničí, sloužil ve Francii, pak 6 měsíců v anglické jednotce a do r. 1944 v čs. armádě na Západě. Potom působil v 3. československé samostatné brigádě v SSSR, zúčastnil se bojů na Dukle a Slovensku. Po osvobození byl zařazen u Posádkového velitelství velké Prahy, od 15. listopadu 1947 jako přednosta 1. odd. štábu. Do 1. 7. 1948 aktivní major čs. armády, poté zvláštní dovolená, 1. 9. 1948 převeden do zálohy. Následně odešel do exilu, za manželkou do Velké Británie, kde pracoval jako úředník, v letech 1952–1954 působil jako úředník v Austrálii, poté se vrátil zpět do Velké Británie. V roce 1956 získán do CIO, zařazen nejprve v centrále CIO v Londýně jako pracovník kartotéky (vyhodnocování poznatků o nových emigrantech). Údajně pro neshody s Procházkou přešel v roce 1957 na rezidenturu CIO do Bruselu, řízenou Miroslavem Plaňavou („Poyserem“). Holemář zde užíval krycí jméno „Paul“. Kromě vedení evidencí se zabýval „typováním“, „rozpracováním“ a přípravou na „verbovky“. Po zrušení CIO se v roce 1957 vrátil do Anglie a později do USA. Jako vedoucí zastoupení cestovní kanceláře Boston Travelling Company se vrátil zpět do Londýna. Po čase se osamostatnil. V roce 1968 přijel na návštěvu do ČSSR, kde od roku 1969 zůstal na trvalo. Do roku 1972 spolupracoval s StB, poté byl i propagandisticky využit proti britské zpravodajské službě.
  • Ingr Sergej (1894–1956)
    V době I. světové války příslušník čs. legií v Rusku a Francii. Absolvent Vysoké školy válečné v Paříži. Po okupaci v roce 1939 zemský velitel Obrany národa. V květnu 1939 odešel do zahraničí s cílem aktivně se zapojit do odbojové činnosti. Člen Čs. národního výboru v Paříži a vedoucí Vojenské správy. V letech 1940–1944 ministr obrany čs. vlády v exilu. Poté působil jako vrchní velitel čs. branné moci. Po osvobození nemohl působit v čs. armádě, od prosince 1947 vyslanec ČSR v Holandsku, po únoru 1948 na funkci rezignoval a aktivně působil v protikomunistickém odboji.
  • Jaroslav Kaska (3. 4. 1925)
    Krycí jména: David Grey, Antonín Scharf, Hans Walner, Jaroslav Koudelka
    Povoláním nástrojář, do léta 1950 CIC, pak IS, řízen ŘO CIC Aloisem Šedou, IS Václavem Cukrem – „Viktor Cook“, s agentem CIC a pak IS Janem Maškem se zaměřovali na organizace býv. lidí, 8. 4. 1954 ods. Vyš. voj. soudem v Praze na doživotí. V-359, V-429, V-575, V-805, V-1156, V-5334, V-2616 MV
  • Kašpar Miloslav (1914)
    Před II. světovou válkou voják z povolání čs. armády, 29. 8. 1939 odešel do Polska, se skupinou pplk. Svobody se pak přesunul do SSSR, kde zůstal do roku 1940, poté přesunut do Francie, ve Velké Británii byl zpravodajským důstojníkem čs. obrněné brigády. Na jaře 1945 se účastnil v rámci čs. jednotky osvobozování Československa. Po skončení války působil na Vysoké škole válečné v Praze, odkud byl propuštěn v únoru 1948. Poté odešel do exilu.
  • Knotek Václav (1910–1948)
    V době II. světové války v domácím i zahraničním odboji. Po válce byl zaměstnancem ministerstva vnitra jako přednosta šifrového oddělení, později pracoval na repatriačním oddělení MV. Před únorem 1948 spolupracoval s tajemníkem národně socialistické strany Vladimírem Krajinou. Hned v únoru musel uniknout zatčení a již na jaře se mu podařilo do Velké Británie dostat i manželku se čtyřmi dětmi. Knotek se zapojil do odboje jako kurýr, pravděpodobně rodících se odbojových struktur čs. exilu. Do Československa přijel večer 15. 6. 1948 vlakem, s britským pasem na jméno John Robert Coles. Použil maskování, s pomocí paruky, brýlí a gumových vložek do úst se mu podařilo pozměnit svoji podobu. Měl v úmyslu vybudovat s využitím dosud existujících kontaktů na úřadech informační kanál do zahraničí. Dokonce počítal s využitím úředního radiového spojení MZV, do něhož měly být zprávy pro exil šifrovány. Již druhý den byl ale prozrazen Státní bezpečnosti jedním ze svých „kontaktů“ Karlem Svobodou. Svoboda byl Knotkovým spolubojovníkem ze zahraničního odboje, parašutistou výsadku WOLFRAM, který se po válce stal úředníkem ministerstva zahraničí. V podvečer 16. 6. 1948 byl Knotek na nábřeží u Právnické fakulty UK v Praze v průběhu schůzky se Svobodou zatčen a převezen do věznice StB ve Washingtonově ulici. V průběhu přijímací procedury ve věznici se mu podařilo použít jed ukrytý v ústech. Knotkova smrt byla Státní bezpečností utajována. Určité motivy (kurýr se změněnou podobou) byly pravděpodobně využity v propagandistickém seriálu Třicet případů majora Zemana.

Literatura k III. odboji − výběr

  • BABKA Lukáš − VEBER Václav (eds.): Za svobodu a demokracii III. Třetí (protikomunistický) odboj. Univerzita Hradec Králové a Evropské hnutí v ČR, Praha 2002.
  • BLAŽEK, Petr (ed.): Opozice a odpor proti komunistickému režimu v Československu 1968–1989. Praha 2005.
  • BURSÍK, Tomáš: Osud odbojové organizace Černý lev 777. OABS MV, Praha 2008.
  • CUHRA Jaroslav − VEBER Václav (eds.): Za svobodu a demokracii I. Odpor proti komunistické moci. Evropské hnutí v ČR, Praha 1999.
  • ČAPEK, Miloslav: Poražení vítězové. Kapitoly z třetího odboje. Praha 2003.
  • DVOŘÁKOVÁ, Zora: Z letopisů třetího odboje. Hříbal, Praha 1992.
  • HEJL, Vilém: Zpráva o organizovaném násilí. Universum, Praha 1990.
  • Moc versus občan. Úloha represie a politického násila v komunizme. Zborník z mezinárodného seminára. ÚPN, Bratislava 2005.
  • MASIN, Barbara: Odkaz. Pravdivý příběh bratří Mašínů. Praha 2005.
  • NĚMEČEK, Jan: Mašínové – zpráva o dvou generacích. Praha 1998.
  • NOVÁK, Jan: Zatím dobrý. Mašínovi a největší příběh studené války. Petrov, Praha 2004.
  • PACNER, Karel: Československo ve zvláštních službách. III. a IV. díl. Themis, Praha 2002.
  • PTÁČEK, Josef: Perzekuce občanů okresu Chrudim v letech 1948–1989. Političtí vězni – hrdinové III. odboje. KPV, Chrudim 2006.
  • TOMEK, Prokop: „Objekt ALFA“. Československé bezpečnostní složky proti Rádiu Svobodná Evropa. ÚDV, Praha 2006.
  • RADOSTA, Petr: Protikomunistický odboj. Historický nástin. Egem, Praha1993.
  • RAMBOUSEK, Otakar: Paměti lichoběžníka. Primus, Praha 1999.
  • RŮŽIČKA, Miloslav: Osudy politických vězňů Havlíčkobrodska. KPV, Havlíčkův Brod 1999.
  • ŠEDIVÝ, Zdeněk F.: Velká operace. Pokus Státní bezpečnosti o likvidaci třetího odboje. Vimperk 1996.
  • ZEMANOVÁ-MAZALOVÁ, Josefa Anna: Budou-li mlčet oni, rozkvílí se kamení. Třetí odboj na Moravě. Vlastním nákladem.

Výstupy v odborných periodikách:

  • STEHLÍK, Eduard: MEASURE. Příspěvek k historii Czechoslovak Intelligence Organization – CIO. In: Studentské listy, 1991, č. 25, s. 16.
  • TOMEK, Prokop: Agent LIGHT – tajný spolupracovník v britské rozvědné službě. In: Securitas Imperii, č. 8. ÚDV, Praha 2001, s. 149−182.
  • TOMEK Prokop: Československý zpravodajský úřad 1949–1956. In: Historie a Vojenství, roč. 53, 2004, č. 3, s. 74−90.
  • TOMEK, Prokop: Dvě protikomunistické skupiny na Moravě v 50. letech. In.: Securitas Imperii, č. 12. ÚDV, Praha 2005, s. 245−278.
  • TOMEK Prokop: Československo-britské zpravodajské soupeření. In.: Securitas Imperii, č. 14. ÚDV, Praha, 2007.

Memoáry a popularizační literatura:

  • FROLÍK, Josef: Špión vypovídá. Orbis, Praha 1990.
  • PACNER, Karel: Československo ve zvláštních službách. Díl III. a IV. Themis, Praha 2002.

Literatura režimní, propagandistická a dezinformační:

  • BENEŠ Arnošt a kol.: Revoluční a bojové tradice II. správy SNB – zdroj síly a úspěchů v boji proti nepřátelským rozvědkám. IX. správa SNB, Praha 1983.
  • FIALA, Vladimír: Akce „Brusel“. Magnet, Praha 1981.
  • FIALA, Vladimír: Taylorův návrat. Magnet, Praha 1973.
  • HOJER, Milan (Gruber): Souboj v aréně. Magnet, Praha 1977.
  • PTÁČEK, Jan: Podivný rok. Magnet, Praha 1974.