Natalia Gorbaněvská (1936–2013)

Natalia Gorbaněvská se narodila roku 1936 v Moskvě. V roce 1964 absolvovala Leningradskou univerzitu a začala pracovat jako korektorka a překladatelka. Psala básně, z nichž některé vyšly i v oficiálním tisku. Poté, co se začala angažovat v disidentském hnutí, mohla být její tvorba publikována pouze v samizdatu.

Koncem dubna 1968 vyšlo první číslo samizdatu Kronika současných událostí (Хроника текущих событий). Pod titulem „Rok lidských práv v Rusku“ jej edičně připravila Natalia Gorbaněvská. Do roku 1983 vyšlo dalších 62 čísel Kroniky, která se tím stala nejvýznamnějším a nejdéle vycházejícím opozičním periodikem v Sovětském svazu.

Dne 21. 8. 1968 byla hluboce dotčena zprávou o násilném potlačení Pražského jara, které představovalo naději i pro mnohé lidi v Sovětském svazu. Rozčarována oficiálními prohlášeními o jednomyslné podpoře sovětského lidu „bratrské pomoci“ se společně s kamarády rozhodla proti invazi protestovat.

Během demonstrace na Rudém náměstí 25. 8. 1968 byla zatčena, ale jako matka tříměsíčního syna byla na rozdíl od ostatních demonstrantů záhy propuštěna. O demonstraci informovala zahraniční média otevřeným dopisem, který koloval v samizdatové podobě i v Československu. Teprve díky knize Poledne, již sestavila v průběhu líčení s demonstranty, se stal jejich případ světoznámým. Trestu za demonstraci se však nakonec nevyhnula ani Natalia Gorbaněvská. V prosinci 1969 byla zatčena a uvězněna. O rok později byla prohlášena za duševně chorou a umístěna do psychiatrické vězeňské nemocnice v Moskvě. Z moskevské psychušky, jak se těmto zařízením v Sovětském svazu říkalo, byla převezena do Kazaně. Ve zdejší psychušce žilo na dvou odděleních asi 140 žen, z nichž většinu tvořily duševně nemocné kriminálnice. Natalii Gorbaněvské zde byla, stejně jako dalším přibližně 10 politickým vězeňkyním, podávána silná psychofarmaka. Tyto preparáty měly silné vedlejší účinky, které v kombinaci s prostředím a sdílením uzavřeného prostoru s psychicky narušenými kriminálnicemi vytvářely atmosféru, na kterou dodnes Natalia Gorbaněvská velice těžce vzpomíná.

Po návratu z vězení v psychiatrických klinikách v roce 1972 se opět zapojila do disidentského hnutí. Angažovala se mimo jiné v protestech proti vyhoštění Alexandra Solženicyna ze Sovětského svazu a proti zneužívání psychiatrických zařízení k týrání politických vězňů. Pod hrozbou dalšího věznění se rozhodla odejít do exilu. V roce 1975 odjela nejprve do Izraele, odtud se pak přestěhovala do Paříže, kde žije dodnes.

V roce 2012 vydal ÚSTR a nakladatelství Torst knihu Poledne v českém překladu.

Natalie Gorbaněvská zemřela 29. listopadu 2013.

Natalia Gorbaněvská (Archiv Memorial) Natalia Gorbaněvská a Pavel Litvinov během návštěvy Prahy, srpen 2008 (Foto: Jiří Reichl) Natalia Gorbaněvská v Praze, 2008 Obálka knihy Polďeň Frankfurtského nakladatelství Possev-Verlag z roku 1970 (Repro USTR) Natalia Gorbaněvská na návštěvě Prahy, 21.08.2008 (Foto: Ludvík Hradilek) Natalia Gorbaněvská, 1967 (Archiv Natalie Gorbaněvské)

Videorozhovor