Cettl, Miloš (* 2. 8. 1903, † 23. 1. 1951) alias Oskar Bergman

Miloš Cettl (zdroj: Národní archiv)

Miloš Cettl[1], osoba s rozporuplnou minulostí a agent několika tajných služeb, tragicky zemřel dne 23. 1. 1951 poblíž Tachova, kdy byl ve večerních hodinách zastřelen hlídkou Pohraniční stráže z útvaru Pavlův Studenec. Cettl se tehdy pokoušel tajně převést do Německa manžele Jiřinu (* 1906) a Bohumila (* 1899) Nezvalovy.[2]

Nezvalovy k útěku motivovalo několik okolností: Bohumilu Nezvalovi po únoru 1948 znárodnili podnik, a ocitl se tak bez zaměstnání a ve finančních potížích. Navíc se manželé chtěli shledat se synem Brankem, který z Československa uprchl už v lednu 1950. Plánovali odejít do německé americké zóny a posléze se chtěli usadit v Maroku, kde žila teta Nezvalové.[3]

Když hlídka PS – útvaru Pavlův Studenec (prostor Lesní zámek, okr. Tachov), tvořená vojíny zákl. služby Karlem Svanovským a Vladimírem Poláškem,[4] spatřila dne 23. 1. 1951 ve večerních hodinách tři osoby jdoucí směrem ke státní hranici, vyzvala je, aby se zastavily. Po následné varovné střelbě se Nezvalovi vzdali, třetí osoba se dala na útěk.

Nezvalovi udali přibližný směr, kterým převaděč prchal. Příslušník PS po něm několikrát vystřelil a na místě ho usmrtil. Nezval při výslechu na Krajském velitelství StB v Plzni dne 29. 1. 1951 popsal střelbu hlídky takto: Na toto [moje] ukázání šel ihned jeden z příslušníků pohraniční stráže v naznačeném směru a vystřelil jednu ránu ze samopalu. Druhý dal pak m[n]ě a mojí manželce na ruce pouta[,] a to tak[,] že spoutal nás jedněmi pouty dohromady. V tom slyšel jsem, že příslušník pohraniční stráže něco volá[,] a v zápětí na to vyšla celá série ran /asi 40/[,] načež bylo ticho.[5]

Zastřelený muž byl identifikován na základě občanské legitimace, kterou měl u sebe, jako Oskar Bergman.[6] Dále u něj byl nalezen německý průkaz z britské okupační zóny znějící na jméno Karel Hasner.[7] Muž měl mít u sebe ještě přípis OV-NB Tachov, aby odevzdal povolenku do pohraničního pásma.[8] Pátráním v archivech bylo ale zjištěno, že obě uvedená jména byla falešná a ve skutečnosti se muž jmenoval Miloš Cettl (* 1903).[9]

U zastřeleného byla nalezena řada dalších věcí[10] (např. toaletní potřeby, oblečení, peníze a fotografie), které nejspíš nesl v příručním zavazadle.[11] Je tedy možné, že se chystal přejít s Nezvalovými do zahraničí.[12]

Co se týče věcí zabavených Nezvalovým, většina byla dle dokumentace předána do vězeňské úschovny, ale 35 dolarů, 16 marek, 1 šilink kovový a 100 kusů cigaret bylo dle sdělení PS útvaru v Plané ponecháno k tamní služební potřebě.[13] Nezvalovi u sebe dále měli 65 Kč, které dle sdělení byly u PS útvaru ponechány k úhradě jejich stravy.[14] Ovšem v Seznamu předmětů odebraných manželům Nezvalovým jsou uvedeny ještě vkladní knížka s hotovostí 94,50 Kčs a zástavní lístek na 15.000 Kčs.[15] Je tedy pravděpodobné, že jim byly tyto cennosti zabaveny.

Členové zasahující hlídky byli za zákrok povýšeni o jeden stupeň a obdrželi pochvalu. Nezvalovi vyvázli bez zranění, ale jak je uvedeno výše, byli zadrženi a vyslýcháni.[16] Později byli manželé souzeni v procesu s JUDr. Zdeňkem Vymětalem,[17] který byl obviněn ze zprostředkování jejich útěku. Okresní soud trestní v Praze dne 5. 6. 1951 odsoudil za trestný čin nedokonalého opuštění republiky Nezvala k 12 měsícům odnětí svobody a Nezvalovou k 7 měsícům.[18] Dále Nezvalovým propadlo jmění, byli odsouzeni k peněžitému trestu a ztrátě občanských práv.[19]

Důsledným pátráním v archivech se podařilo zjistit nové, dosud neznámé skutečnosti: Bergman bylo jedno z krycích jmen Miloše Cettla,[20] pravděpodobně bývalého agenta jak StB (vysazovaného s úkoly v zahraničí), tak několika zahraničních tajných služeb.

Cettl se narodil 2. 8. 1903 v turnovské profesorské rodině. Absolvoval obecnou a reálnou školu v Turnově a poté strávil několik let na vojenských školách.[21] Od listopadu 1918 vykonával službu v československé armádě, kde od r. 1924 sloužil jako důstojník.[22] V r. 1930 byl pravděpodobně ze zdravotních důvodů převelen do zálohy.[23] V materiálu Archivu bezpečnostních složek se uvádí, že Cettl odešel z armády, aby se mohl oženit; v té době měl skutečně již dvě děti.[24] Cettl se opravdu v r. 1931 oženil s Miladou Pokornou,[25] která byla později matkou jejich pěti dětí.[26]

Po odchodu z armády ve 30. letech se měl Cettl pokusit o založení armádního časopisu. Není jasné, jaké byly jeho původní záměry, ale neměl povolení MNO a již rozjel velké náborové akce insertní jakož i odběratelské.[27] Vylákal tak od řady lidí velké množství financí, později byl proto stíhán za finanční podvod.

Na jaře 1939 Cettl vydal vlastním nákladem publikaci, ve které kritizoval Edvarda Beneše a obdivoval proněmeckou politiku.[28] Během německé okupace byl krátce členem Vlajky,[29] jeho další působení není zcela jasné: údajně byl agentem britské tajné služby (IS), přičemž měl být prostřednictvím své pozdější spolupracovnice Marie Šindelářové (* 1912) nasazen na jejího tehdejšího manžela Jana Šindeláře, agenta Gestapa. Cettl měl se Šindelářovou poměr a v r. 1942 se jim narodil syn Jiří.[30]

Cettl měl ale zároveň pracovat i pro Gestapo (pod krycím jménem Rossini) − ve styku s SD měl být asi od r. 1940 a jako filmový scenárista měl pracovat v Zentrallfilmstelle − zvláštním oddělení pro schvalování scénářů. V protokolu s Josefem Vondráčkem (býv. agentem SD a následně zaměstnancem MV ze srpna 1948) je zmiňováno, že v r. 1941 Vondráček upozornil na Nováka (tj. Cettla) britskou IS a s překvapením zjistil, že Cettl pracuje pro IS již od r. 1936. Do protektorátního filmu měl Cettl vstoupit právě na příkaz IS. Vondráček dále vypověděl, že Cettl po válce odjel do jižních Čech, a protože znal řadu konfidentů pražské Sicherheitsdienst (SD) od filmu a divadla, ke konci války měl uzavřít s ing. Zanklem dohodu o odchodu některých lidí do Rakouska a Bavorska, kde je měla převzít IS.[31]

Ve stejném spise se uvádí, že v r. 1939 potřeboval Miloš Cettl pro svoji velkou rodinu větší byt a obrátil se na bytový úřad, kde mu prý sdělili, že větší byty má pod uzávěrou Gestapo, od něhož potřebuje povolení. Tam měl přijít do styku s Janem Šindelářem, agentem Gestapa, který měl Cettlovi nabídnout místo v Zentralle filmstelle. Cettl … nejlépe viděl do poměrů v českém filmu, znal všechny konfidenty SD i Gestapa. Jeho zprávy[,] které během okupace podával britské IS[,] měly velkou cenu pro případné operace této služby v poválečném období.[32]

Ve spisu se dále píše, že za druhé světové války měl být Cettl spojkou k polské Armii Krajowe a po válce měl vstoupit do služeb československého ministerstva vnitra a stát se vedoucím agentem v Itálii, Rakousku, Bavorsku a ve Švýcarsku (měl odkrýt tzv. Intermare a polskou špionážní síť vytvořenou Andersovými agenty v ČSR).[33] Na jiném místě se zase uvádí, že se měl Cettl v září 1945 v Římě přihlásit úřadům a žádal o repatriaci s tím, že za války pracoval na filmu mimo Čechy a do Itálie měl přijít v srpnu 1945 hledat zaměstnání. Pravděpodobně se mohlo jednat o konspirační taktiku – tzv. hodnověrnou krycí legendu vytvořenou na míru konkrétní situaci.[34]

Z materiálů bývalé 1. správy SNB vyplývá, že Cettl se stal v r. 1947 agentem československé tajné služby (bohužel část svazku popisující jeho život ve 30. a 40. letech byla skartována), jeho nadřízenými byli kpt. Plechatý a dr. Plaček. Zpočátku pracoval pro kontrarozvědku,[35] působil na Tachovsku společně se svou asistentkou a přítelkyní Marií Šindelářovou[36] a opakovaně si stěžoval na nedostatečné finanční zabezpečení sebe i své rodiny.[37]

Koncem r. 1949 byl Cettlův zeť, filmový režisér František Sádek (* 1913), odsouzen ke dvanácti letům odnětí svobody za protistátní činnost společně v procesu s pozdějším spisovatelem Karlem Peckou. Pecka plánoval útěk na Západ, k čemuž mu měl dopomoci právě Cettl − před odjezdem do pohraničí Pecka přespával v Praze v bytě u Milady Cettlové, k čemuž Pecka vypověděl, že u Cettlové visela podobenka Nováka [krycí jméno Cettla] z mladších let.[38] Cettl měl Pecku převést přes hranice, k tomu však nedošlo a Pecka byl ihned po příjezdu na nádraží v Tachově zatčen a později odsouzen za protistátní činnost k 11 letům odnětí svobody.[39]

Cettl v hlášení svým nadřízeným napsal, že se zatčením Pecky nemá nic společného, že ho sice Pecka přes Sádka kontaktoval a on [Cettl] ho rovnou neodmítl, protože ho chtěl využít k ověření nějakých informací na Tachovsku, a nechal ho čekat. Je ale samozřejmě otázka, nakolik je tato informace pravdivá a jakou roli Cettl v zatčení Pecky v Tachově sehrál. Ovšem v Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 1974, který zasedal v přezkumném rehabilitačním řízení[40] ve věci Františka Sádka a Antonína Řežába, mj. stojí: Provokace Miloše Cetla, i když [inspekční] zpráva IMV připouští, že byl spolupracovníkem StB, nebyla z této zprávy zjištěna, zejména pokud se týče činnosti dr. Sádka, ale ani u Antonína Řežába.[41]

V r. 1949 Cettl přešel pod Odbor Z a k 27. 6. 1950 měl odejít do NSR. Toto rozhodnutí však nesplnil a zdržoval se na území ČSR bez vědomí MV.[42] Do západního Německa odešel tajně až v říjnu 1950 společně s Marií Šindelářovou. Po necelých třech týdnech se měli vrátit.[43]

Cettl byl v lednu 1951 zastřelen na hranicích, když převáděl do západního Německa manžele Nezvalovy, jak konstatovali jeho nadřízení − osoby nepřátelské lidově demokratickému zřízení a toto činil bez našeho vědomí.[44] Při prošetřování případu StB zatkla také Šindelářovou,[45] která během pobytu ve vazbě požádala, aby mohla přerušit spolupráci, že je velmi nemocná, nervosní, že má velmi ráda své dítě a že by se mu nyní chtěla věnovat. (Až doposud jej má u cizích lidí na vychování.)[46]

Původní rodina Miloše Cettla ho viděla naposledy na Vánoce r. 1950, od té doby o něm neměla žádné zprávy. Státní orgány se rozhodly osud Cettla tajit. – V případě, že se jeho dcera Věra[47] bude opět dotazovat na svého otce, aby jí bylo sděleno, že našim úřadům není znám nynější pobyt jejího otce, že však šetřením bylo zjištěno, že odešel roku 1950 illegálně do zahraničí. Není tedy jasné, zda se o jeho skutečném osudu někdy dozvěděla.

Tento text tedy přináší dosud nepublikované zjištění o pravé identitě zastřeleného Miloše Cettla alias Oskara Bergmana. Případem se sice po roce 1989 zabýval Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, ale správná identita oběti nebyla odhalena. Dne 3. 12. 2002 tehdejší policejní orgán Miroslav Černý věc podezření ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví odložil, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní řízení. − Z archivních materiálů s nepodařilo prokázat[,] kdo a jakým postupem Oskara Bergmana [tzn. Miloše Cettla] zastřelil.[48] Stejně tak v seznamu[49] usmrcených na československých hranicích, který ÚDV vydal v r. 2006, je zastřelená osoba uváděna pod jménem Oskar Bergman.

Tereza Mašková

Archivní dokumenty:

Zdroje:

  • ABS, f. Svazková agenda vedená u Krajské správy MV Plzeň, a. č. S-3708 Plzeň
  • ABS, f. Studijní ústav ministerstva vnitra, Sbírka různých písemností, S-291-2
  • ABS, f. Studijní ústav ministerstva vnitra, Sbírka různých písemností, S-292-4
  • ABS, f. Studijní ústav ministerstva vnitra, Zemský odbor bezpečnosti Praha, sign. 300-3-3
  • ABS, f. Studijní ústav ministerstva vnitra, Hlavní správa Vojenské kontrarozvědky, sign. 302-90-1
  • ABS, f. Studijní ústav ministerstva vnitra, Hlavní správa Vojenské kontrarozvědky, sign. 302-138-4
  • ABS, f. Studijní ústav ministerstva vnitra, Ústředna Státní bezpečnosti, sign. 305-78-8
  • ABS, f. Studijní ústav ministerstva vnitra, Stíhání nacistických válečných zločinců, sign. 325-10-6
  • ABS, f. Studijní ústav ministerstva vnitra, Stíhání nacistických válečných zločinců, sign. 325-104-8
  • ABS, f. 2357, bal. A/1 – archivně nezpracováno, Denní hlášení z r. 1951
  • ABS, f. 2357, k. 7 – archivně nezpracováno, Situační hlášení za rok 1951
  • ABS, f. Hlavní správa rozvědky (I. správa), r. č. 20046
  • ABS, f. Vyšetřovací spisy, V-659 MV
  • ABS, f. Vyšetřovací spisy, V-5455 MV
  • Archiv Hl. m. Prahy, f. Malý dekret, sign. 36-19850
  • Archiv vězeňské služby České republiky, Centrální evidence vězněných osob
  • Národní archiv, f. Policejní ředitelství Praha II – všeobecná spisovna – 1941–1950, k. 13128, sign. Z 1124/3 Cettl Miloš
  • Národní archiv, f. Policejní ředitelství Praha II – všeobecná spisovna – 1941–1950, k. 13128, sign. Z 1126/12 Cettl Milada
  • Národní archiv, f. Policejní ředitelství Praha II – evidence obyvatelstva, k. Cettl Miloš 2. 8. 1903
  • Národní archiv, f. Policejní ředitelství Praha II – evidence obyvatelstva, k. Cettl Miloš 1903
  • Státní oblastní archiv v Zámrsku, Římskokatolická matrika narozených f. ú. Turnov, sign. 6859, fol. 226, číslo post. 156
  • Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, sign. ÚDV-1/Vt-2002
  • Vojenský ústřední archiv Praha – Vojenský historický archiv, f. Sbírka kvalifikačních listin, Čistopis kvalifikační listiny, Část I.
  • Vojenský ústřední archiv Praha – Vojenský historický archiv, f. Sbírka kvalifikačních listin, Čistopis kvalifikační listiny, část II.
  • Vojenský ústřední archiv Praha, f. Osobní věstník MNO, roč. 1930, č. 50, str. 206.
  • BLAŽEK, Petr: „Podkopávej ze všech sil dnešní režim!“: Ilegální tiskoviny skupiny Za pravdu (1949). Paměť a dějiny. 2007, 1, s. 134–161. Dostupný také z www: <http://old.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/0701-134-161.pdf>.
  • PULEC, Martin: Organizace a činnost ozbrojených pohraničních složek: Seznamy osob usmrcených na státních hranicích 1945–1989. 1. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006. 319 s.

 

Portrét byl zpracován také v rámci mobilní aplikace Místa Paměti národa v sekci Iron Curtains Stories.

 

[1] Někdy bývá uváděn jako Cetl či Zettl.

[2] Jiřina Nezvalová, roz. Beránková a poprvé provdaná jako Jungrová, pocházela z movité pražské rodiny (otec byl velkouzenář a bratr vlastnil kino Beránek) a byla v domácnosti. Bývalý sociální demokrat (1945−1948) Bohumil Nezval (bratranec básníka Vítězslava Nezvala) se původně vyučil strojním zámečníkem, později pracoval jako úředník česko-morav. Kolben-Daněk nebo jako vedoucí kina Beránek v Praze. Naposledy byl majitelem závodu na chemikálie v Dlouhé Lhotě u Dobříše, kde zaměstnával 12 zaměstnanců, a zároveň vlastnil farmu na nutrie, která byla od října 1948 pod národní správou a později šla do likvidace. ABS, Fond vyšetřovacích svazků, V-659 MV; ABS, f. 2357, DH z r. 1951, A/1; ABS, f. Svazková agenda vedená u Krajské správy MV Plzeň, a.č. 3708.

[3] ABS, Fond vyšetřovacích svazků,V-659 MV.

[4] ÚDV-1/Vt-2002.

[5] Při výslechu dne 28. 3. 1951 ještě doplnil: …vojín, který střílel[,] se vrátil zpět k nám a byl sám[,] nikdo s[ ]ním nešel, co se stalo s naším průvodcem[,] m[n]ě není známo. Nezvalová dne 29. 1. 1951 shodně vypověděla: … Jeden z příslušníků dával m[n]ě a mému manželovi pouta, když v tom druhý se rozeběhl a hned na to bylo slyšet střelbu. Kolik ran to bylo[,] nemohu uvést, jelikož ve zbraních se vůbec nevyznám. ABS, Fond vyšetřovacích svazků,V-659 MV.

[6] V neznámém muži byl zjištěn jistý Berkman, který byl již jednou [v srpnu 1950] zadržen PS a prohlašoval o sobě, že je spolupracovníkem Stb[,] a žádal, aby příslušníci PS zatelefonovali do Tachova na č. tel. 08. Když příslušníci toto provedli[,] ozvala se jim v telefonu Stb a žádala, aby Berkman byl propuštěn, neboť je spolupracovníkem Stb. ABS, f. Svazková agenda vedená u Krajské správy MV Plzeň, a. č. 3708.

[7] ABS, f. 2357, Denní hlášení z r. 1951, A/1.

[8] ABS, f. Svazková agenda vedená u Krajské správy MV Plzeň, a. č. 3708.

[9] Blíže o jeho osobě viz níže.

[10] ABS, f. Svazková agenda vedená u Krajské správy MV Plzeň, a. č. 3708.

[11] Nezval při výslechu dne 28. 3. 1951 vypověděl, že „strýček“ [Cettl] měl při setkání s Nezvalovými v Tachově obdržet od Šindelářové bílou plátěnou tašku. ABS, Fond vyšetřovacích svazků, V-659 MV.

[12] Ovšem jak vyplývá z výpovědí Nezvalových, Cettl se po spatření pohraničníků dal na útěk do vnitrozemí ČSR, při němž byl zastřelen pohraniční hlídkou.

[13] Tamtéž.

[14] Tamtéž.

[15] ABS, f. Svazková agenda vedená u Krajské správy MV Plzeň, a. č. 3708.

[16] Vojáci s J. Nezvalovou při osobní prohlídce zacházeli velice surově, jak popsala dne 29. 1. 1951 v Plzni: …bylo se mnou zacházeno v oněch dřevěných kasárnách velmi hrubě. Prohlížel mě voják[,] pokud vím slovenské národnosti. Tento strhal ze mě úplně šaty a přetrhal m[n]ě násilím ramínka od kombiné a košile. Když musela jsem se pak rozkročiti[,] upozornila jsem vojína na to, že mám periodu. Na to m[n]ě odpověděl[,] že m[n]ě to svinstvo nebere. Toto se dělo v přítomnosti všech /asi 7dmi/ příslušníků pohraniční stráže. Mezi nimi byl též jeden příslušník SNB[,] který pak napomenul toho[,] co mě prohlížel, že tak se osobní prohlídka nekoná a že jej o tom ještě poučí. Při tomto byl velmi rozezlen. ABS, Fond vyšetřovacích svazků, V-659 MV. V pozdějších výpovědích není popis této osobní prohlídky zahrnut.

[17] Za „trest. čin pomoci k nedokonalému opuštění republiky“ byl odsouzen k 12 měsícům odnětí svobody. Tamtéž.

[18] Dle Archivu vězeňské služby České republiky (Centrální evidence vězněných osob) byl Bohumil Nezval vězněn od 25. 1. 1951 do 25. 1. 1952 (Svatý Jan pod Skalou) a Jiřina Nezvalová byla vězněna od 31. 1. 1951 do 31. 8. 1951 (Kladno-Dubí). V příp. JUDr. Vymětala se délku vykonaného trestu nepodařilo dohledat.

[19] V 60. letech Nezvalovi žádali o obnovu řízení, jejich podnět byl ale v r. 1969 odložen – na deskách svazku V 659 MV je rukou napsáno, že navrhovatelé vzali svůj návrh na obnovu řízení zpět. ABS, Fond vyšetřovacích svazků, V-659 MV.

[20] Miloše Cettla zmiňuje Petr Blažek ve svém článku o odbojové skupině Za pravdu, kde mu přisuzuje krycí jméno Novák a uvádí, že šlo o tchána Sádka, s Bergmanem ho ale neztotožňuje. BLAŽEK, Petr. Podkopávej ze všech sil dnešní režim!, Paměť a dějiny. 2007, č. 1.

[21] Kadetní školu pro pěchotu v Innsbrucku, školu pro výchovu záložních důstojníků 4. pěší divize v Hradci Králové a školu pro výchovu záložních důstojníků jezdeckých v Hodoníně. Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, f. Sbírka kvalifikačních listin, Čistopis kvalifikační listiny, Část I.

[22] V čistopise kvalifikační listiny z r. 1924 je Cettlova povaha vylíčena následovně: Na své mládí velmi vážné a tiché povahy. V službě velmi pilný a svědomitý. Vojenský ústřední archiv Praha archiv – Vojenský historický archiv, f. Sbírka kvalifikačních listin, Čistopis kvalifikační listiny, Část II.

[23] Vojenský ústřední archiv, Osobní věstník MNO, roč. 1930, č. 50, str. 206.

[24] ABS, f. Stíhání nacistických válečných zločinců, sig. 104-8.

[25] Státní oblastní archiv v Zámrsku, Římskokatolická matrika narozených f. ú. Turnov, sign. 6859, fol. 226, číslo post. 156.

[26] Národní archiv, f. Policejní ředitelství Praha II – evidence obyvatelstva, k. Cettl Miloš 2. 8. 1903 a k. Cettl Miloš 1903.

[27] ABS, Fond vyšetřovacích svazků, V-5455 MV. Cettlovým členstvím ve Vlajce se po válce zabýval Ústřední národní výbor Hl. m. Prahy, který v říjnu 1948 zastavil řízení, protože dospěl k závěru: pouhé členství ve Vlajce bez vyvíjení obzvláštní činnosti nebo horlivosti samo o sobě není trestné. (Archiv Hl. m. Prahy, f. Malý dekret, 36-19850).

[28] Zánik Československa a jeho vojensko-politické příčiny.

[29] Členský příspěvek zaplatil v r. 1940.

[30] Cettlová o poměru svého muže věděla a Šindelářová dokonce nějaký čas bydlela se synem Jiřím u nich bytě, přečkala tam i konec války. (ABS, f. Studijní ústav ministerstva vnitra, Stíhání nacistických válečných zločinců, sign. 325 104).

[31] ABS, f. Studijní ústav ministerstva vnitra, Sbírka různých písemností S-291-2.

[32] Tamtéž. Výpověď Josefa Vondráčka ze 21. 5. 1952.

[33] Tamtéž. Podobné informace jsou uvedeny i v protokolu z výslechu Josefa Vondráčka z července 1952: Cettl hned po r. 1945 pracoval na Intermare v Římě, dále byl členem polské výzvědné služby generála Andersena ve Veroně v Itálii, odhalil např. Mindzentiho [Mindszentyho] v Maďarsku v době, kdy Mindzenti [Mindszenty] byl teprve farářem apod. (ABS, f. Studijní ústav ministerstva vnitra, Sbírka různých písemností, S-292-4).

[34] ABS, f. Studijní ústav ministerstva vnitra, Ústředna Státní bezpečnosti, sign. 305-78-8.

[35] Tzv. BAa – vnitřní StB (kontrarozvědka).

[36] Šindelářová byla po skončení 2. světové války v německém sběrném táboře (její manžel, Jan Šindelář, přijal za 2. světové války německé občanství a pracoval pro Gestapo, pravděpodobně přišel o život na konci války), o syna se staral její otec. O Cettlovi do r. 1947 neměla žádné zprávy, později jí řekl, že pobýval v Itálii, a nabídl jí, aby pro něho pracovala na Tachovsku. Zpočátku se měla domnívat, že jde o obchodní záležitosti, později ale jeho prostřednictvím podepsala slib spolupráce a mlčenlivosti − spolupráce s StB. (ABS, f. Hlavní správa rozvědky, I. správa, r. č. 20046).

[37] ABS, f. Hlavní správa rozvědky (I. správa), r. č. 20046.

[38] Protokol sepsaný s Karlem Peckou dne 25. 5. 1949 na VO StB v Tachově. S Peckou měla také komunikovat Šindelářová, v kauze vystupuje pod jménem Revelová. (ABS, Fond vyšetřovacích spisů, V 5455 MV).

[39] Kauze odbojové skupiny Za pravdu, jíž byl Pecka členem, se věnuje např. Petr Blažek v článku „Podkopávej ze všech sil dnešní režim!“, který vyšel v 1. čísle revue Paměť a dějiny v r. 2007.

[40] Návrhy na přezkum řízení byly zamítnuty.

[41] ABS, Fond vyšetřovacích spisů, V-5455 MV.

[42] ABS, f. Hlavní správa rozvědky (I. správa), r. č. 20046.

[43] Tamtéž.

[44] Tamtéž (dokument podepsán Vymětal, Skoupil, další dva podpisy nečitelné).

[45] Dne 11. 3. 1951 byla v souvislosti s vyšetřováním kauzy manželů Nezvalových zadržena Šindelářová. Ta ve svých výpovědích hovoří o schůzkách s manželi Nezvalovými, ale vždy je popisuje jako obchodní setkání za účelem prodeje jejího rozbitého auta. (Je tedy možné, že o převaděčské aktivitě svého partnera nevěděla, příp. se ho snažila krýt, nevěděly o ní ostatně nejspíš ani orgány StB. Možná chtěl Cettl tímto způsobem zvýšit svůj příjem.) Šindelářová byla propuštěna dne 14. 6. 1951. ABS, f. Hlavní správa rozvědky (I. správa), r. č. 20046.

[46] ABS, f. Hlavní správa rozvědky (I. správa), r. č. 20046.

[47] Dokument určený k rukám kpt. Prchala, podepsán VVB IV./Pý. ABS, f. Hlavní správa rozvědky (I. správa), r. č. 20046.

[48] ÚDV-1/Vt-2002.

[49] PULEC, Martin: Organizace a činnost ozbrojených pohraničních složek: Seznamy osob usmrcených na státních hranicích 1945–1989. 1. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006. 319 s.