Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka
• Kontakty
• Archiv bezpečnostních složek

• Archiv bezpečnostních složek
• Archivní pomůcky
• Projekt 1989

Ústav pro studium totalitních režimů » Projekty » Dokumentace usmrcených na československých státních hranicích 1948−1989 » Portréty usmrcených » Ladislav Vaník (* 6. 6. 1926, † 1. 4. 1951)

Dne 1. dubna 1951 v 8.40 hod. byl v obci Všeruby okres Domažlice ve stodole J. Šobra (Všeruby č. p. 59) zastřelen Ladislav Vaník. Zákrok provedla hlídka Pohraniční stráže (PS) ve složení ml. stržm. Jiří Honzátko, ml. stržm. Václav Cibulka, des. Karel Šlechtický, svob. Miloslav Alexa, Jan Dravec,[1] vojín Viliam Křižan a vojín Karel Kovár. Vaník ukrytý na půdě stodoly na hlídku údajně střílel z pistole. Členové hlídky PS pak do prostoru vystříleli ze vzdálenosti patnáct až dvacet metrů celkem 150 nábojů. Vaník byl střelbou těžce zraněn a krátce po přestřelce zemřel. Měl údajně v úmyslu přejít státní hranici z ČSR do Spolkové republiky Německo. Na členy hlídky byl podán návrh na povýšení s výjimkou mladších strážmistrů Honzátka a Cibulky, kteří byli odměněni třídenní dovolenou.[2]

Ke střelbě došlo uprostřed obce, v objektu patřícímu k hospodě U Šobrů. Podle vzpomínek vyvolala střelba v obci velký rozruch a byl přitom údajně postřelen i vojenský lékař z Plzně.[3] Místo leží pouze asi 700 metrů od státní hranice.

K případu podal po šedesáti letech unikátní vysvětlení zmíněný Václav Cibulka. V roce 1951 sloužil u PS, již ne ve Všerubech, ale u útvaru Kalek na Chomutovsku. Na své dřívější působiště do Všerub prý přijel shodou okolností na návštěvu a nebyl ve službě. Přespal v hostinci U Šobrů. Ráno k němu přišla Šobrova dcera a sdělila mu, že v jejich stodole se skrývá nějaký člověk, který má v úmyslu odejít za hranice. Otec o něm ví a ona má strach z potíží, které mohou rodině z ukrývání uprchlíka vzniknout. Proto prý vyzvala Cibulku, aby věc řešil. Ten šel do stodoly a vyzval uprchlíka, aby vystoupil z úkrytu. Ten ale na Cibulku dvakrát vystřelil a jen těsně jej minul. Dotyčný se skrýval na půdě v seně. Cibulka měl jen malou pistoli ráže 6.35 mm a palbu neopětoval. Šel to nahlásit bývalému kolegovi Honzátkovi na stanici ve Všerubech. Asi po třiceti minutách se ke stodole vrátil s hlídkou šesti pohraničníků. Kromě Honzátka a Cibulky byli všichni ostatní vojáky základní služby. Vyzvali neznámého, aby vyšel ven, ale ten prý začal střílet. Příslušníci PS pak zahájili palbu ze samopalů. Ukrytého člověka prý vůbec neviděli a stříleli jen do sena. Při přestávce ve střelbě se ozval samostatný výstřel a pak byl klid. Usoudili, že se neznámý sám zastřelil. Cibulka vylezl nahoru na seno a tam našel člověka s pistolí, kterému z úst tekla krev. Vyšetřování žádné neproběhlo, věc byla posouzena jako oprávněné použití zbraně. Později se pohraničníci dozvěděli, že šlo o bývalého příslušníka SNB, který chtěl emigrovat.[4]

Zastřelený Ladislav Vaník se narodil 6. června 1926 v Praze, rodina ale žila v západních Čechách – v Čížkově u Plzně a později v Úlici okres Stříbro. Otec Vojtěch Vaník byl zemědělec, matka Marie Vaníková, rozená Novotná, byla  domácnosti a zemřela roku 1942. Ladislav Vaník měl čtyři sestry. Po sedmi třídách obecné školy v Čížkově vychodil Ladislav Vaník jeden ročník školy měšťanské a ve čtrnácti letech šel do učení na obchodního příručího. Vyučil se v německém obchodě a ve druhém a třetím ročníku učení navštěvoval i obchodní akademii. Po vyučení v září 1943 byl totálně nasazen do zbrojní výroby ve Škodových závodech v Plzni. Tři týdny před koncem války, po náletu na Plzeň, utekl k rodičům. V květnu 1945 se stal příslušníkem ochranné obecní hlídky v Čížkově.

Asi díky bojové zkušenosti z konce války a vypjaté době po osvobození se již 4. června 1945 dobrovolně v Praze přihlásil ke Sboru národní bezpečnosti (SNB). Do 15. července 1945 absolvoval základní pěší výcvik, a poté pokračoval v dalším výcviku až do 29. května 1946, kdy jej ukončil s prospěchem dobrým. Poté byl přemístěn k 7. rotě II. praporu 1. pluku PS NB Kunratice u České Kamenice okres Děčín. Dnem 7. října 1946 byl odvelen na stanici SNB v pohraniční obci Všeruby a od 15. srpna 1947 ke stanici SNB v Jáchymově. Odtud se vrátil 1. června 1948 znovu k SNB Všeruby. Dne 8. května 1946 byl povýšen na svobodníka, 15. června 1946 současně do hodnosti desátníka a četaře a konečně 4. června 1946 se stal strážmistrem SNB. Dne 11. října 1948 dostal povolení ke sňatku s Kamilou Annou Souhradovou (nar. 1927).

V průběhu služby měl několik kázeňských řízení. První pro nepravdivé hlášení, za které byl potrestán vězením po službě. Dále se dopustil řízení služebního vozidla bez řidičského průkazu. Poslední incident vyvrcholil zatčením 29. listopadu 1948 pro podezření z nadržování zločinu podle § 518 vojenského trestního zákoníku. Příslušníci SNB ze stanice Všeruby Karel Švehla, Josef Šulc a Ladislav Vaník a strážmistr Jan Tvrdík z útvaru SNB Capartice neinformovali velitele o anonymním dopisu ze zahraničí, který v červenci 1948 přišel na adresu Šulce. Obsahoval výzvu, aby Švehla a Šulc odešli do zahraničí a připojili se k zahraničnímu odboji. Dopis ignorovali a nehlásili. Vaník jej otevřel omylem. Všichni byli převezeni do vazby Vojenské věznice v Praze. Vrchní vojenský soud v Praze zprostil 14. ledna 1949 Vaníka obžaloby. Nicméně dnem doručení dekretu, tedy 22. března 1949, byl Ladislav Vaník z SNB propuštěn. Tehdy bydlel v Kdyni č. p. 920 na Domažlicku.[5]

Další informace o životních osudech Ladislava Vaníka mezi 22. březnem 1949 a 1. dubnem 1951 zatím chybí. Je zajímavé, že k jeho smrti došlo právě ve Všerubech, kde předtím dlouho sloužil. Právě v té době se někteří z jeho kolegů na této stanici zapojili do protikomunistického odboje formou zpravodajské činnosti a převádění uprchlíků do zahraničí. Na druhou stranu se právě v katastru obce Všeruby uskutečňovaly akce Státní bezpečnosti (StB) s krycím názvem „Kameny“, při nichž právě tamní příslušníci SNB asistovali pražské StB při fingovaných převodech uprchlíků přes falešnou hranici a jejich zatýkání.

Ladislav Vaník se pravděpodobně pokoušel přejít státní hranici v místech, která dobře znal. Paradoxně ale zahynul rukou svých bývalých kolegů ze stanice SNB Všeruby.

V roce 2002 případ otevřel Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Policie ČR (ÚDV). Zevrubným šetřením ÚDV se nepodařilo najít pitevní protokol Ladislava Vaníka, ani další spisový materiál. Podařilo se jen zjistit tři zúčastněné příslušníky PS: Jiřího Honzátka, Karla Šlechtického a Václava Cibulku, který ale jako jediný z nich byl v době šetření naživu a podal k věci vysvětlení. Usnesením z 15. května 2002 byla věc použití zbraně příslušníky SNB vůči Ladislavu Vaníkovi odložena podle § 159a tr. řádu (protože nešlo o podezření z trestného činu a nebylo na místě věc vyřídit jinak).[6]