Ladislav Král (1902–1970)
Ladislav Král se narodil 12. září 1902 v Hodslavicích na Novojičínsku. Po skončení obecné školy odešel na gymnázium do Valašského Meziříčí, kde roku 1922 maturoval. Následně byl přijat na studia práv v Praze, která však záhy opustil a nechal se zapsat na Husovu čs. evangelickou bohosloveckou fakultu.[1] Studia dokončil v roce 1931. Ve stejném roce uzavřel sňatek s Marií Královou, rozenou Čichovskou. V manželství se narodily tři dcery: Jana (*1932), Marta (*1934) a Ladislava (*1943), přičemž nejmladší dcera přišla na svět jen pár dnů po otcově zatčení gestapem.[21] Společně se shledali až po farářově propuštění z Dachau v červenci 1944.
Po vysvěcení na kněze druhým patriarchou Církve československé (husitské) – CČS(H)[3] dr. Gustavem A. Procházkou nastoupil farář Král v červenci 1929 do náboženské obce Prostřední Suchá na Těšínsku. Po dvou letech si z rodinných důvodů[4] požádal o přeložení do pražské (západočeské) diecéze. Od roku 1931 postupně působil v náboženských obcích CČS(H) Praha II, Roudnice nad Labem a Beroun.
Dne 9. září 1943 byl Ladislav Král v Berouně zajištěn gestapem a odvezen na Kladno.[5] Důvodem farářova zatčení bylo jednak udání za poslech cizího rozhlasu a rozšiřování zpráv, ale rovněž jeho odbojová činnost. Již od roku 1940 jako předseda Odboru sociální práce v Berouně podporoval rodiny popravených a vězněných. Od počátku roku 1943 se pak aktivně zapojil do práce odbojové skupiny Nejvyšší rada vojáků a pracujícího lidu.[6]
Ladislav Král byl nejprve vyšetřován v Kladně. Po jedenácti dnech byl 20. září 1943 s dalšími spolupracovníky transportován do Malé pevnosti v Terezíně. Nejprve jej zařadili do stavebního komanda, ale většinu terezínského věznění pracoval v prádelně. V sobotu 11. prosince 1943 doputovala k vězňům na prádelnu zpráva o připravovaném velkém transportu do koncentračního tábora Dachau. Před odjezdem stačil farář Král ještě předat Janu Merellovi Žilkův Nový zákon, ze kterého si spoluvězni společně četli.
Do Dachau dorazil transport s Ladislavem Králem po čtyřech dnech 18. prosince 1943. Všichni vězňové byli jako obvykle ostříháni, označeni čísly (Ladislav Král dostal číslo 60595) a umístěni v karanténním bloku. První Vánoce prožil Ladislav Král mezi řadou kněží různých vyznání a národností. Z duchovních CČS(H) se v Dachau setkal s Václavem Vyšohlídem, Karlem Valešem a Josefem Vízkem.
Dne 8. července 1944, tedy pouhé tři dny po české pobožnosti uspořádané na svátek věrozvěstů Cyrila a Metoděje, zaznělo z táborového rozhlasu Královo jméno. K jeho překvapení si měl sbalit osobní věci a ještě téhož dne byl propuštěn na svobodu.[7] V protektorátu byl okamžitě po návratu totálně nasazen v berounském Minimaxu, kde pracoval až do konce války. Po návratu z koncentračního tábora se opět zapojil do pomoci perzekvovaným vězňům a jejich rodinám, kterým zasílal potraviny a léky. Ještě před osvobozením Berouna 5. května 1945 promluvil společně s římskokatolickým děkanem Janem Chalupeckým a mjr. Janem Novákem ke shromáždění lidu na berounském náměstí, účastnil se též vyjednávání s německou posádkou z berounských kasáren.
Po osvobození v květnu 1945 se vrátil na své farářské místo do Berouna. Ovšem ne na dlouho. Aktivní sokol a masarykovec, organizovaný do února 1948 v Československé straně národně socialistické, byl 10. května 1950 znovu zatčen, tentokrát StB, a odvezen do vyšetřovací vazby v Brně. Farář se totiž za svého působení v Berouně sblížil s rodinou Josefa Goiše, který zastával funkci předsedy rady starších CČS(H) v Berouně. U Goišovy dcery Anny Staré, která bydlela v Praze, býval Ladislav Král častým hostem při svých služebních cestách do hlavního města a stejně tak ona, když přijela do Berouna za rodiči, se zúčastňovala s celou rodinou bohoslužeb CČS(H). A právě Anna Stará seznámila Ladislava Krále s hlavní postavou jejich pozdějšího procesu Karlem Heikenwälderem. Tento bývalý student průmyslové školy stavební v Brně působil po ilegálním odchodu do zahraničí jako kurýr CIC a během svých opakovaných cest do Československa se několikrát sešel i s Ladislavem Králem. Ten jeho prostřednictvím odeslal do zahraničí dva dopisy o postavení církví v Československu. Oba dopisy byly doručeny do německého utečeneckého tábora v Ludwigsburgu jinému faráři CČS(H) Augustinu Jünglingovi, který v exilu zastával funkci duchovního správce pro utečence československého vyznání. Druhý dopis byl později nalezen u Karla Heikenwäldera při jeho zatčení na počátku roku 1950. Vedle již zmiňovaných dopisů farář pro Heikenwäldera obstaral ještě drobné informace vojenského rázu. Po této linii jeho případ došetřovala vojenská kontrarozvědka.
Kurýrovým zatčením začala StB rozplétat síť jeho spolupracovníků, a dostala se tak i k osobě Ladislava Krále. Ten byl souzen v rámci skupiny Karel Heikenwälder a spol. Z třiadvaceti obžalovaných bylo nakonec v červnu 1951 Státním soudem v Brně odsouzeno dvacet osob k trestům v rozmezí od 10 měsíců do 25 let těžkého žaláře. Farář Král byl za trestné činy velezrady a vyzvědačství poslán do vězení na 14 let. Trest si nejprve odpykával v pracovním útvaru vězňů ve Zbýšově u Brna,[8] v roce 1953 byl přeložen na Mírov. Manželka s dcerou Martou nikdy nezapomněly, jak byl při jedné z návštěv v červenci 1955 po prodělané mozkové mrtvici přinesen nemluvící a částečně ochrnutý na nosítkách. Jak dosvědčuje lékařská zpráva z června 1956, trpěl farář Král vysokým krevním tlakem, následky pravostranné obrny těla po mozkové mrtvici a dvojitým viděním. Jeho zdravotní stav byl přesto posouzen jako život neohrožující a opakované žádosti o přerušení trestu nebyly doporučeny ke kladnému vyřízení. Ladislav Král se tak dočkal podmínečného propuštění až 4. září 1957.
Po nezbytné léčbě sehnal pouze dělnické místo u n. p. Stavby silnic a železnic, později pracoval jako skladník a od roku 1961 jako hlídač v n. p. Konstruktiva ve velkolomu na Čertových schodech. V této době byl v rámci kategorie tzv. bývalých lidí, tedy osob označených za nepřátelské a nebezpečné lidově demokratickému režimu, znovu evidován a sledován Státní bezpečností. Kněžská služba mu byla přes žádosti z let 1958 a 1961 nadále zapovězena. Nedočkal se ani přezkoumání a zrušení části svého rozsudku. Farář CČS(H) Ladislav Král zemřel v necelých 68 letech 30. července 1970.
Mgr. Martin Jindra
Prameny:
- Archiv bezpečnostních složek, fond Hlavní správa Vojenské kontrarozvědky, sign. 302-425-41.
- Archiv bezpečnostních složek, fond Odbor politického zpravodajství MV, krabice č. 729, svazek č. 13750, s. 66.
- Archiv bezpečnostních složek, fond Vyšetřovací spisy – Brno, vyšetřovací spis archivní číslo V-2567 Brno.
- Národní archiv, fond Státní prokuratura Praha, sp. zn. 4 Spt II 59/51.
- Národní archiv, fond Správa Sboru nápravné výchovy, nezpracováno, osobní spis Ladislava Krále.
- Ústřední archiv a muzeum Církve československé husitské, fond Odboj CČS(H) v době okupace, nezpracováno, účast v odboji – Ladislav Král.
- Ústřední archiv a muzeum Církve československé husitské, fond Osobní složky duchovních, osobní výkaz Ladislava Krále.
- Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, fond 308, sign. 308-76/1–3.
Literatura:
- JINDRA, Martin: Nacistický a komunistický vězeň Ladislav Král. In: Kolektivní monografie ke konferenci Život ve stínu šibenice. ÚSTR, Národní muzeum a Muzeum českého a slovenského exilu. Praha (v tisku).
- JINDRA, Martin: Augustin Jüngling a dva politické procesy. Český zápas, 2007, č. 9, s. 3.
- JINDRA, Martin: Případ olomouckého faráře Církve československé Augustina Jünglinga. In: Sborník k mezinárodní konferenci Odboj a odpor proti komunistickému režimu v Československu a ve střední Evropě. ÚSTR, Praha 2010, s. 331–338.
- KRÁL, Ladislav: Štědrý večer v Dachau. Český zápas, 1948, č. 51–52, s. 260.
[1] První odbornou zkoušku složil v červnu 1929.
[2] Dcera Ladislava se narodila 26. září 1943 v Berouně.
[3] Od konce dubna 1940 až do května 1945 byla církev nucena bez potřebného schválení sněmem používat označení „Církev českomoravská“. O změně názvu rozhodlo ministerstvo školství a národní osvěty výnosem z 22. dubna 1940. K jeho oficiálnímu zrušení ministerstvo školství a osvěty na žádost Ústřední národní správy CČS z 2. srpna 1945 přistoupilo 19. září 1945. Charakteristika „husitská“ byla k názvu církve přičleněna z rozhodnutí VI. řádného sněmu v roce 1971.
[4] Farář Ladislav Král se chystal uzavřít sňatek s Marií Čichovskou, která pocházela z Prahy.
[5] Ve stejný den jako Ladislav Král byli v Berouně zatčeni i další jeho spolupracovníci: František Křížek, Václav Vilíkovský a Jan Lhota, který 22. října 1943 zemřel v Malé terezínské pevnosti.
[6] Činnost této odbojové organizace ovšem byla pod přímou kontrolou gestapa. Výrazněji se projevila až na sklonku války. Do svých řad navíc v průběhu květnového povstání a zejména po válce integrovala několik dalších ilegálních skupin, které působily samostatně.
[7] Ladislav Král nebyl za svoji činnost nikdy souzen.
[8] Farář Král zpočátku pracoval na dole Antonín.
