Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka
• Kontakty
• Archiv bezpečnostních složek

Ústav pro studium totalitních režimů » Projekty » Odboj a perzekuce křesťanů v době nacismu a komunismu (1939–1989) » Římskokatolická církev » Josef Valerián (1925)

Narodil se 15. března 1925 ve Zborovicích u Kroměříže v rodině železničního zaměstnance. Měl jednu sestru. Dětství a mládí prožil v Boskovicích, kde navštěvoval také obecnou školu a od roku 1931 studoval na místním reálném gymnáziu. V rodině byl veden k víře a toleranci k lidem jiného vyznání – v Boskovicích se hojně setkával především s Židy. V mládí často vykonával různé brigádnické práce, aby si přivydělal na studia. Maturoval v roce 1944. Uvažoval o studiu medicíny nebo o kněžství. Nakonec v listopadu 1944 nastoupil do bohosloveckého semináře v Brně. Během studií jej nejvíce formoval rektor semináře a pozdější biskup brněnský Karel Skoupý a prof. Starého zákona P. Josef Koutný. Na kněze byl vysvěcen 5. července 1949 brněnským biskupem Karlem Skoupým. Později složil z hebrejštiny, Starého i Nového zákona na teologické fakultě v Olomouci státní zkoušky. Od září 1949 nastoupil jako kaplan do Jaroměřic nad Rokytnou. Na podzim 1949 byla zatčena jeho sestra Olga Valeriánová kvůli pohlednici, kterou jí zaslal její nadřízený z emigrace, a protože odmítla spolupráci s StB, byla odsouzena na dva a půl roku. V Jaroměřicích, Rokytnici a v okolních vesnicích učil P. Valerián na školách náboženství, provozoval s dětmi sborový zpěv, jezdíval sem s nimi na výlety a organizoval pro ně pravidelná setkání na faře.

V Jaroměřicích také prožil v roce 1951 tzv. babické události, které značně ovlivnily jeho další život. Na jaře 1951 jej navštívil P. Jan Bula, kterému jezdíval pomáhat zpovídat a svěřil se mu s informací o přítomnosti Ladislava Malého. P. J. Bula hovořil o Malém jako o spolužákovi, který přišel ze Západu a vede protikomunistickou odbojovou skupinu, do níž zapojil i několik místních mladých mužů, např. bratry Plichtovy, a má odvést do bezpečí do exilu arcibiskupa Josefa Berana, údajně nedaleko ukrývaného. Děkan Josef Podveský, nadřízený P. Valeriána, P. Bulu i P. Podveského před Malým varoval a zrazoval je od kontaktů s ním. Koncem dubna byl P. Jan Bula po projevení nedůvěry k Malému zatčen a z podobných důvodů zatkla StB i P. V. Drbolu z Babic. Také děkan Podveský a P. Valerián byli navštíveni Malého spojkou, která jim od něj měla předat dopis a zapojit je do jeho činnosti. P. Valerián se ukryl a P. Podveský dopis po rychlém přečtení vrátil.

Dne 18. srpna 1951 byl P. Valerián zatčen a krátce internován v Želivu. Už 27. srpna byl odvezen do vyšetřovací vazby v Jihlavě a tam držen bez soudu dva měsíce. Byl zde psychicky vydírán, bylo mu odpíráno jídlo a spánek. Dne 27. října 1951 jej odvezli zpět do internačního střediska v Želivu a zde drželi osmnáct měsíců v přísné izolaci, pouze výjimečně se mohl setkávat se zde internovanými biskupy Františkem Tomáškem či Karlem Otčenáškem. Pracovali např. na poli nebo při drobných manuálních pracích v klášteře. Následně byl P. Valerián přeřazen mezi internované řeholníky a potom převezen do střediska s mírnějším režimem v Hájku u Kladna, kde byl s ostatními bohoslovci a kněžími podrobován ideologickým školením s cílem získat je pro působení v řadách prorežimních kolaborujících kněží, což většina odmítla. Z tohoto důvodu nastoupil P. Valerián 21. dubna 1953 k jednotkám PTP a po čtrnáctidenním výcviku v Komárně byl poslán na pracoviště. Postupně vystřídal několik stanovišť: Zvolen, Bánská Bystrica, Pezinok, Dubnica nad Váhom, Nováky a Bratislava. Z řad PTP byl propuštěn až v dubnu 1955.

Po návratu z vojny pracoval rok na pile v Boskovicích jako dělník. Po získání státního souhlasu k výkonu duchovní služby nastoupil 15. listopadu 1956 na místo kaplana v Ořechově u Brna. Založil zde dětský sbor a věnoval se mládeži. Proto byl v roce 1961 přemístěn do Jihlavy a odsud kvůli konfliktu s církevním tajemníkem po 9 měsících 15. října 1962 do Tišnova. Zde byl po měsíci 22. listopadu 1962 zatčen a převezen do vazby do Brna-Bohunic. Dne 21. ledna 1963 byl odsouzen u Krajského soudu v Brně pro podvracení republiky na dva a půl roku odnětí svobody a čtyři roky zákazu kněžského působení. Jako záminka pro odsouzení P. Valeriána posloužily vyšetřovatelům některé jeho výroky a kázání v Jihlavě a Tišnově, kterými údajně chtěl u věřících vyvolávat nedůvěru a odpor k socialistickému státnímu zřízení. Trest si odpykával ve Valdicích u Jičína, kde pracoval na brusírně skla. Dne 19. května 1964 byl propuštěn na podmínku. Poté nastoupil jako dělník na pile u Průmyslových staveb v Boskovicích. Už koncem roku 1967 mohl vypomáhat v duchovní správě P. Janu Dokulilovi ve Svitávce u Boskovic. Nakonec byl 22. května 1968 ustaven administrátorem v Lanžhotě a po osmi letech zdejšího působení přemístěn z politických důvodů k 1. květnu 1976 na Moravec, kde působí dodnes. Na Moravci se pustil do opravy fary a kostela. Kvůli své horlivosti, práci s mládeží, kázáním a výrokům na pohřbech byl v 70. a 80. letech opakovaně vyšetřován StB. Od října 1994 spravuje také farnost Strážek. Na Moravci i Strážku učí P. Valerián náboženství a navštěvuje nemocné, rovněž vyučoval v 90. letech děti angličtinu. O prázdninách přijíždí do prázdné farní budovy ve Strážku mládež a rodiny z Brněnska a P. Valerián zde organizuje pro děti tábory.