JAROLÍMEK, Bohuslav (14. 11. 1900 Vilín u Sedlčan – 31. 1. 1951 Praha)

římskokatolický kněz, teolog, generální vikář řádu premonstrátů a opat strahovského kláštera

Syn rolníka Antonína Jarolímka a Františky, rozené Stiborové. Po maturitě na gymnáziu v roce 1920 a jednoročním noviciátě v premonstrátském klášteře na Strahově se přihlásil ke studiu bohosloví. Po dvou letech na Univerzitě Karlově pokračoval ve studiích v Římě na mezinárodním institutu Angelicum. V roce 1926 byl v Praze vysvěcen na kněze a získal titul doktora teologie. Jako kaplan působil v Radonicích nad Ohří a v Jihlavě. V letech 1933–1939 působil jako kaplan a od roku 1936 i jako sekretář opata strahovského premonstrátského kláštera dr. Methoda Zavorala. V květnu 1939 byl zvolen a v červnu téhož roku potvrzen jako opat–koadjutor strahovského kláštera. Po smrti opata Zavorala roku 1942 až do svého zatčení StB byl opatem strahovského premonstrátského kláštera v Praze a generálním vikářem řádu premonstrátů v ČSR. Od roku 1938 a pak od roku 1945 do února 1948 byl členem ČSL. Během okupace spolupracoval s domácím odbojem, za což byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939. V letech 1945–1947 zastával funkci duchovního rádce Generálního sekretariátu katolíků.

„Protistátní“ činnost opata Jarolímka byla jako v jiných případech spojována s jeho studii v Římě. Stejně jako mnozí ostatní věrní pastýři římskokatolické církve i on četl a vyvěšoval pastýřské listy a oběžníky, kázal proti zlořádům poúnorového režimu, který potlačoval práva a svobody církví.

Dne 16. září 1950 byl Bohuslav Jarolímek zatčen a odvezen do vyšetřovací vazby. Souzen byl v rámci velkého procesu s olomouckým biskupem Stanislavem Zelou. Jednalo se o jeden ze dvou velkých proticírkevních procesů, ve kterém byly naplno uplatněny mechanismy na „výrobu“ politických procesů. Proces „Zela a spol.“ organizovala koordinační komise složená ze zástupců SÚC, ministerstva spravedlnosti, národní obrany a státní prokuratury. Státní soud v Praze, jehož senátu předsedal JUDr. Jaroslav Novák, ve dnech 27. listopadu–2. prosince 1950 odsoudil B. Jarolímka pro zločiny velezrady a vyzvědačství k 20 letům těžkého žaláře, peněžitému trestu ve výši 50 000 Kčs, konfiskaci veškerého majetku a k trestu odnětí občanských práv po dobu deseti let. V době tvrdé vyšetřovací vazby bylo opatu B. Jarolímkovi padesát let a byl vážně nemocen. Dva měsíce po skončení soudního přelíčení zemřel v pankrácké vězeňské nemocnici. V červnu 1969 byl z rozhodnutí Městského soudu v Praze rehabilitován.

Prameny:

  • ABS, f. Vyšetřovací spisy, vyšetřovací spis arch. č. V-3881 MV.
  • NA, f. Ministerstvo spravedlnosti, nezpracováno, Klosův archiv.
  • NA, f. Státní soud, nezpracováno, sp. zn. Ts I/VII 142/50.
  • NA, f. SÚC 1949–1956, inv. č. 129, karton 94.

Literatura:

  • BULÍNOVÁ, Marie – JANIŠOVÁ, Milena – KAPLAN, Karel (eds.): Církevní komise ÚV KSČ 1949–1951. ÚSD AV ČR – Doplněk, Praha – Brno 1994.
  • Církevní procesy padesátých let. (Kolektiv autorů, vědecká redakce Jan Stříbrný). Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002.
  • KAPLAN, Karel: Stát a církev v Československu v letech 1948–1953. ÚSD AV ČR – Doplněk, Praha – Brno 1993.
  • KAPLAN, Karel – PALEČEK, Pavel: Komunistický režim a politické procesy v Československu. Barrister & Principal, Brno 2001.
  • VAŠKO, Václav: Dům na skále 2, Církev bojující 1950–květen 1960. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007.
  • VAŠKO, Václav: Neumlčená. Kronika katolické církve v Československu po druhé světové válce II. ZVON, Praha 1990.
  • VLČEK, Vojtěch: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948–1964. Matice cyrilometodějská, Olomouc 2004.

-jin-