Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka
• Kontakty
• Archiv bezpečnostních složek

• Archiv bezpečnostních složek
• Archivní pomůcky
• Projekt 1989

Ústav pro studium totalitních režimů » Projekty » Dokumentace usmrcených na československých státních hranicích 1948−1989 » Portréty usmrcených » Jagoš, František (* 25. 3. 1932, † 23. 1. 1971)

František Jagoš se narodil 25. března 1932 v Jaroměřicích nad Rokytnou v okrese Moravské Budějovice (dnes okres Třebíč). Pocházel z dělnické rodiny, jeho otec pracoval jako mlynářský dělník a později technický vedoucí mlýna; matka byla v domácnosti. František Jagoš měl dva bratry.

Po absolvování obecné a měšťanské školy vystudoval v letech 1948–1950 dva ročníky obchodní školy ve Znojmě. Po skončení studia pracoval půl roku na brigádě ve stavebnictví ve Šlapanově u Havlíčkova Brodu. Poté byl od ledna 1951 zaměstnán jako administrativní úředník v mlékárně v Moravských Budějovicích.[1] Ještě před odvodem na povinnou vojenskou službu si podal žádost o přijetí do školy důstojnického dorostu a dne 25. září 1951 zahájil studium Pěchotního učiliště v Lipníku nad Bečvou.[2] Studium dokončil v srpnu 1953. Jeho nadřízení jej hodnotili jako schopného vojáka, který však má svou hlavu a někdy je pohodlný, doporučovali jej do velitelských funkcí.[3]

Po absolvování učiliště byl přijat jako důstojník z povolání v hodnosti poručík a přemístěn k vojenským útvarům do Znojma, kde sloužil v různých funkcích až do roku 1961.[4] I když byl jinak vzorným vojákem, který byl postupně povyšován[5] a většinou byl svými nadřízenými hodnocen pozitivně,[6] způsobil 14. dubna 1961 mimořádnou událost: nařídil podřízenému vojínovi, aby jeho a další důstojníky odvezl z Jinců, kde jednotka v tu dobu působila, do nedalekých Hořovic do kina a do hospody, zneužili tedy vojenské vozidlo určené k služebním účelům. Když se vraceli, Jagoš zakázal silně podnapilému řidiči jízdu, a i když byl sám také pod vlivem alkoholu a navíc ani neměl řidičské oprávnění k vozidlu, sám řídil a havaroval. Za trestný čin porušení velitelských povinností a trestný čin poškozování majetku v socialistickém vlastnictví byl dne 16. 8. 1961 odsouzen Vojenským obvodovým soudem Pardubice k trestu odnětí svobody na sedm měsíců s podmíněným odkladem na jeden rok.[7] Jagoš uznal svou chybu, přijal trest a po nehodě a odsouzení žádal o propuštění z činné služby z důvodu morálního pochybení, ztráty respektu jako velitele.[8] Propuštěn však nebyl, protože útvary měly nedostatek důstojníků finanční služby a Jagoš byl absolventem obchodní školy.[9] Místo toho byl dne 4. 8. 1961 přeložen ze Znojma do Čáslavi a ustanoven do funkce finančního náčelníka 4. cisternového praporu 1. automobilní brigády MNO v Čáslavi, kde poté působil dva roky.

Roku 1962 mu bylo povoleno dálkové studium Vysoké školy ekonomické v Praze,[10] kde v letech 1962 a 1963 studoval, absolvoval tři semestry oboru finance, ale studium nedokončil.[11] Dne 16. 7. 1963 byl František Jagoš na vlastní opakovanou žádost z rodinných důvodů přeložen zpět do Znojma,[12] již od roku 1955 byl totiž ženatý,[13] měl dva syny a v době služby v Čáslavi žil odděleně od rodiny, která zůstala ve Znojmě.

Po přeložení zastával od 16. 7. 1963 funkci proviantního náčelníka týlové skupiny 132. silničního praporu 31. silniční brigády ve Znojmě a od 12. 3. 1969 funkci proviantního náčelníka 77. silničního speciálního mostního praporu 7. silniční mostní brigády.[14] V hodnocení majora Miroslava Dvořáka ze dne 22. 7. 1965 se píše: Kapitán Jagoš František je politicky vyspělý a třídně uvědomělý. Při plnění služebních povinností dosahuje dobrých výsledků, i když funkci (proviantního náčelníka – pozn. aut.) zastává bez předběžného odborného vzdělání. U útvaru se zapojuje do politického dění. Pro svoji povahu je v kolektivu oblíben. Neustále si zdokonaluje vědomosti studiem politické a odborné literatury a má předpoklad dalšího politického a odborného růstu.[15]

Roku 1968 obdržel František Jagoš za mnohaletou úspěšnou práci v ČSLA medaili Za službu vlasti.[16] Jeho úspěšná vojenská kariéra ale skončila na podzim 1970 vyšetřováním machinací s proviantem u jednotky ve Znojmě a v lednu 1971 obviněním z trestného činu rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. V říjnu 1970 začala vojenská prokuratura vyšetřovat machinace s proviantním materiálem u vojenského útvaru 6396 Znojmo, při kterých bylo odcizeno asi 40 plechovek džusu, 15 kg pomerančů, 29 plechovek s okurkami a 60 studených mís – celkem v hodnotě asi 2 000–2 500 Kčs.[17] Proviantní náčelník mjr. Jagoš byl poprvé jako svědek vyslýchán 6. 11. 1970.[18] Po dalším vyšetřování se zjistilo, že u útvaru docházelo k falšování výkazů za stravování a škoda je mnohem vyšší – přes 92 000 Kčs.[19] Speciální komise prověřovala detailně hospodaření s proviantem a proviantní doklady, za podvody (falšování požadavků na stravu), které probíhaly v letech 1969–1970, byl shledán odpovědným mjr. Jagoš. Po prošetření celého případu zavolal předseda komise dne 21. 1. 1971 asi v 10.00 hod. proviantního náčelníka mjr. Jagoše a seznámila jej s výsledky šetření a ptali se jej, co jej k machinacím vedlo. Mjr. Jagoš odpověděl, že z toho nic neměl, že byl blbec, ať ho zavřou na 15 let, aby měl pokoj.[20] Jinak nesrovnalosti v účtování ani zfalšované výkazy nijak nevysvětlil.[21]

Poté odešel do své kanceláře, kde si vzal svou soukromou pistoli vz. 50, ráže 7,65. Oblékl se a v 10.50 hod. opustil kasárna. Záhy jej začal hledat jeho nadřízený. Když nebyl nalezen v kasárnách, pátrali po něm vojáci neúspěšně doma a na dalších místech. Zároveň však byla informována brigáda Pohraniční stráže o nebezpečí Jagošova přechodu státních hranic[22] a ve 12 hod. po něm bylo vyhlášeno pátrání.

Zatímco vojáci po Jagošovi neúspěšně pátrali doma a u jeho otce, byl v 21.25 hod. zadržen pohraničníky v úseku 13. roty Pohraniční stráže Hatě, okr. Znojmo, proti hraničnímu mezníku HM VIII/46, asi 1 km od státní hranice směrem do vnitrozemí a 100 metrů od silnice na Hatě.[23] Zadržení provedla poplachová hlídka voj. Ocelík se služebním psem Astorem, voj. Kadlec a voj. Procházka. „Narušitel“ postupoval po silnici z Chvalovic k Hatím, před tabulemi označující hraniční pásmo sešel ze silnice a odbočil doleva, šel terénem přes potok do prostoru týlové signální stěny, kterou se snažil překonat. Přitom způsobil zkrat.[24] Terén zde byl nepřístupný, stráň byla porostlá akáty a křovím, byl tam sníh.[25] Zkrat upozornil pohraničníky na přítomnost narušitele a byla vyslána poplachová hlídka k prověření signálu. Služební pes na místě zachytil Jagošovu stopu a hlídka jej začala stíhat. Jagoš to zpozoroval, vrátil se kousek do vnitrozemí a poté spáchal sebevraždu.

Ve 21.15 hod. byl zaznamenán z uvedeného prostoru signál z týlové signalizace. Na základě varianty byla vyslána PchH (poplachová hlídka – pozn. aut.), která po příjezdu na vnější stranu sign. stěny provedla zásah. Služ. pes zachytil stopu, kterou hlídka ve sněhu ověřila. Tato směřovala z vnitrozemí k sign. stěně a zpět. Hlídka propustila sign. stěnou služ. psa a zahájila pronásledování narušitele. Asi po 20 vteřinách po vypuštění psa uslyšela hlídka výstřel z pistole. Asi po 100 m postupu zjistila hlídka na sněhu ležícího důstojníka ČSLA s prostřelenou hlavou. Při ohledání místa nebyly zjištěny žádné jiné stopy.[26] Když hlídka raněného našla, chroptěl a vykřikoval: Stejně vám projdu![27] Vojáci přivolali velitele roty a zdravotníky, mjr. Jagoš byl těžce raněný a v bezvědomí převezen do nemocnice ve Znojmě, kde byl hospitalizován.[28] Lékaři mu nedávali příliš nadějí na přežití.[29]

Dne 22. 1. 1971 bylo proti zraněnému zahájeno trestní stíhání pro trestný čin zběhnutí do ciziny.[30] František Jagoš zemřel 23. 1. 1971 v nemocnici ve Znojmě. Byla provedena soudní pitva, která prokázala, že voják zemřel sebevraždou, střelnou ranou do hlavy z pravé strany, která způsobila poškození mozku, k poranění se v nemocnici přidružil i zápal plic. Střelné poranění hlavy si František Jagoš způsobil sám, a to střelnou ranou z bezprostřední blízkosti. Ani včasná odborná lékařská pomoc by zraněného nemohla uchovati při životě, neboť poranění bylo absolutně smrtelné.[31]

Po jeho smrti bylo zastaveno trestní stíhání ve věci zběhnutí do ciziny i rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví.[32] František Jagoš byl zpopelněn v Brně.[33]

Smrt Františka Jagoše byla roku 2002 přezkoumána Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Vyšetřování potvrdilo smrt sebevraždou, bez cizího zavinění, proto nebylo zahájeno žádné trestné stíhání.[34]

Podle historika Iva Pejčocha byl major František Jagoš vojenskou osobou s nejvyšší hodností, která zemřela při pokusu o přechod československé železné opony.[35] Jeho pokus o přechod hranic nebyl plánovanou a připravovanou emigrací, ale spíše panickou reakcí na závažné obvinění. Jeho jednání bylo spíše zkratkovité než vedené racionální úvahou. Asi proto také při pronásledování obrátil zbraň proti sobě namísto psa pohraničníků, jak vojáci čekali. Ani sebevražda snad nebyla předem zamýšlená, i když si s sebou vzal z kanceláře zbraň, nezanechal totiž žádný dopis na rozloučenou. O to bolestnější musela být jeho smrt pro jeho rodinu.