Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka
• Kontakty
• Archiv bezpečnostních složek

• Archiv bezpečnostních složek
• Archivní pomůcky
• Projekt 1989

Ústav pro studium totalitních režimů » Projekty » Dokumentace usmrcených na československých státních hranicích 1948−1989 » Portréty usmrcených » Huber, Alois (* 8. 1. 1915, † 17. 11. 1953)

Příčinou úmrtí německého pohraničního policisty Aloise Hubera nebyl pokus o útěk přes hranice střežené Pohraniční stráží (dále jenPS), ale přeshraniční operace důstojníků zpravodajské služby Generálního štábu Československé armády.[1] Tyto akce československých zpravodajců byly na počátku padesátých let poměrně časté. Dne 17.listopadu 1953 se jim při jedné znich postavil do cesty právě Alois Huber.

Narodil se 8. ledna 1915 v Lamu (tehdy okr. Kötzing, nyní okr.Cham, spolková země Bavorsko) Aloisovi a Rosině Huberovým. Vroce 1939 se oženil s Magdalenou Paulsenovou a společně žili v Untergrafenriedu (nyní část obce Waldmünchen, okr. Cham, spolková země Bavorsko). Huber byl římskokatolického vyznání, německé státní příslušnosti a v roce 1953 vykonával funkci velitele pohraniční stanice Untergrafenried.[2]

Dne 13. listopadu 1953 dopoledne přijeli na pohraniční rotu Grafenried[3] služebním automobilem příslušníci vojenské zpravodajské služby Korbel a Krejsa. Kolem 11. hodiny dopolední se oba zpravodajci, „zajišťovaní“ dvěma pohraničníky, vydali k hranici v úseku roty. František Korbel obcházel hranici a vyhledával kontakt s německými obyvateli, tímto způsobem hledal potencionálního spolupracovníka. Zanedlouho se dal do řeči se sedlákem Aloisem Schneiderem z blízkého Untergrafenriedu, který oral pole v těsné blízkosti hranice. Korbel mu dal padesát marek s tím, aby mu za dvacet marek koupil cigarety a německé časopisy, zbytek peněz si mohl nechat jako odměnu.[4] Schůzka, na které měl Schneider předat zakoupené věci, byla domluvena na 17. listopadu ve 12.00 hod. na nedalekém okraji lesa, který se rozkládal dílem na německé, dílem na české straně hranice.[5]

Dne 17. listopadu 1953 Korbel a Krejsa opět přijeli na pohraniční rotu Grafenried a žádali o zajištění své „operace“. Krejsa odešel s velitelem pohraniční roty k hraničnímu mezníku 17, Korbel s četařem základní služby Strakou zamířili k hraničnímu mezníku 19. Na Korbelovu žádost šli na místo schůzky skrytě lesem, oba se však špatně orientovali, neznali průběh hranice a nechtěně tak přešli na německou stranu.

Pohraničník, vědom si porušení zákonných norem, Korbela opakovaně žádal, aby se vrátili, Korbel však trval na svém. Bloudili hustým porostem a hledali místo setkání. Zhruba v hloubce jednoho kilometru na německém území rozhodl Korbel o návratu. Vraceli se při kraji lesa, až byli necelých 30 metrů od hranice. V tu chvíli uviděl Korbel přicházet svůj „kontakt“ – asi 150 metrů od něho se od Untergrafenriedu blížil po polní cestě Schneider doprovázený manželkou. Korbel a Straka vyšli z lesa na louku, aby se Schneiderovi ukázali, nevěděli však, že několik metrů od nich je pozorovatelna německé pohraniční policie a že hlídka není na obědě, jak Schneider při sjednávání hodiny setkání předpokládal. Z pozorovatelny vystoupil velitel stanice pohraniční policie Untergrafenried Alois Huber, kterého zřejmě upoutal hluk způsobený tím, jak se oba Češi prodírali ze zarostlého lesa. Jakmile uviděl české vojáky na bavorském území, nedbal jejich přesily a s karabinou namířenou od boku na ně zezadu německy zavolal: Stůj! Ruce vzhůru! Co zde děláte?[6 Načež překvapený Korbel se otočil, a když viděl příslušníka Grenzpolizei s namířenou karabinou, začal se vymlouvat, že jeho hlídka zabloudila na německé území při demarkaci hraniční čáry. Četař Straka, který neuměl německy, zřejmě v tu chvíli natáhl svůj samopal. Rozhovor mezi německým pohraničníkem a československým vojákem se odehrával na území Německa, šestadvacet metrů od hraniční čáry.[7]

Huber neakceptoval Korbelovy lži a nekompromisně trval na svém požadavku, aby oba dali ruce vzhůru a následovali ho na stanici německé pohraniční policie. Svoje výzvy zdůrazňoval karabinou, kterou mířil na Korbela střídavě od boku a od prsou. Straka využil toho, že Huberova pozornost byla soustředěna na Korbela, a začal se z boku pomalu přibližovat k Huberovi. Ten zaznamenal nebezpečí a obrátil zbraň proti Strakovi. Toho využil Korbel a vystřelil čtrnáct nábojů ve dvou dávkách,[8] přičemž německého pohraničního policistu Aloise Hubera zasáhla dávka pěti střel z bezprostřední blízkosti.[9] Ten na následky zranění plic, srdce, ledvin, páteře a velkých cév prakticky vzápětí zemřel.[10]

Oba vojáci se okamžitě rozběhli přes hranice a podchodem v drátěném zátarasu utekli zpět na pohraniční rotu Grafenried. Zde se setkali s velitelem roty, který vyhlásil poplach; hlídky PS obsadily hranici a pozorovaly místo činu. Korbel a Krejsa ohlásili událost a byli povoláni na velitelství pohraniční brigády v Poběžovicích.

Německé policejní orgány se o události dozvěděly téměř vzápětí; když manželé Schneiderovi, kteří šli na schůzku s Korbelem, viděli před sebou pod přístřeškem policistu, změnili směr chůze směrem do vnitrozemí, a jakmile uslyšeli křik Aloise Hubera, ještě zrychlili. Po výstřelech se paní Schneiderová, která zůstávala kousek za manželem, otočila, vojáky však již neviděla, zahlédla pouze postavu ležící v trávě. Schneiderovi cestou k Untergrafenriedu potkali hlídku pohraničních policistů Heringa a Schlagbauera, které o události zpravili. Jeden z pohraničníků se vydal na místo činu a druhý se vrátil podat hlášení.[11]

Na německém území vzdáleném přibližně 28 metrů od státní hranice nalezly německé vyšetřovací orgány mrtvolu Aloise Hubera. Přes tělo ležela služební karabina, v jejím zásobníku zůstalo všech pět nábojů. Policejní orgány po zajištění stop, zejména nábojnic ze samopalu, které používala PS, a svědeckých výpovědích dosvědčujících přítomnost československých vojáků na místě činu zahájily vyšetřování vraždy.[12]

Z pohraniční roty nahlásili incident na poběžovické velitelství brigády, kam oba zpravodajce telefonicky povolali, aby událost objasnili. Cílem jednání, které v Poběžovicích vedl velitel PS gen. Ludvík Hlavačka,[13] nebylo případ vyšetřit a zadokumentovat, ale shromáždit informace pro očekávaná jednání a nótu, které by případ vylíčily tak, aby vina za smrt bavorského pohraničního policisty ležela „na druhé straně hranic“. Součástí fabulace se stali i pohraničníci z roty Grafenried, kteří dostali rozkaz skrytě pozorovat z československého území místo události a v noci provést zastírací manévr „klamný přechod“. Ten obnášel vystřílení množství světlic, slepých nábojů a odpálení dělbuchů tak, aby simulovalo bojový střet s ozbrojenou skupinou.[14]

Dne 21. listopadu 1953 se na žádost německé strany uskutečnil na hranicích u města Furth im Wald rozhovor mezi zástupci českých pohraničních jednotek a bavorské hraniční policie. Němečtí policisté předložili důkazy, o které opírali svoje obvinění československých pohraničníků ze zavinění smrti Aloise Hubera. Českoslovenští pohraničníci prohlásili, že v uvedenou dobu nebyla na místě činu žádná hlídka, a podíl na činu zásadně popřeli.[15]

Ve stejném duchu se neslo i navazující diplomatické jednání, do případu se za německou stranu vložili zástupci Spojených států, kteří usvědčovali Československo ze zapříčinění smrti německého pohraničního policisty a požadovali potrestání vrahů, odškodnění pozůstalé manželky Magdalény a čtyř dětí[16] a podniknutí kroků, které by zabránily opakování podobných incidentů.[17] Zástupci československé diplomacie obvinění a požadavky, včetně těch na odškodnění pozůstalých, odmítli, opakovaně se snažili vinu svalit na osoby přecházející hranice za podpory Spojených států, tzn. na kurýry zpravodajských služeb ,a na odsunuté Němce, čímž nepřímo obvinili vládu Německé spolkové republiky z podpory „revanšismu“ a ze zvyšování mezinárodního napětí.[18]

Korbela potrestal jeho velitel za hrubé porušení kázně a nedodržení státní disciplíny patnácti dny domácího vězení vzhledem k dosavadní beztrestnosti a jinak svědomitému výkonu služby[19] (trest mu byl vymazán v roce 1956 za iniciativní návrhy vedoucí ke zlepšení práce na jeho pracovišti).[20]

Případ však neupadl v zapomnění a politický zvrat v roce 1989 umožnil jeho vyšetřování i českými orgány činnými v trestném řízení.[21] Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) se případem zabýval od r. 1995 a dne 5. 4. 1996 vyšetřovatel poprvé sdělil Korbelovi obvinění ze spáchání trestného činu vraždy.

Spis ÚDV obsahuje četné materiály od německých bezpečnostních orgánů, zahrnuje také výpovědi bývalého četaře Straky i Korbela. Zatímco Korbel obvinění odmítá s tím, že hranice nepřekročil a německého pohraničního policistu „možná“ zastřelil v sebeobraně při vzájemné přestřelce, Straka událost popsal v duchu výše uvedeného textu.

Vyšetřování, tak jak ho vedl ÚDV, však naráželo na odpor ze strany státního zastupitelství. Obvinění proto státní zástupce zrušil, nové obvinění vyšetřovatel vznesl dne 28. 6. 1996 a v dubnu 1997 podal návrh na vznesení obžaloby. V červnu 1997 státní zástupce vrátil spis k doplnění a v říjnu téhož roku vyšetřovatel opět podal státnímu zástupci návrh na podání obžaloby. Státní zástupce spis opět vrátil kvůli procesním nedostatkům a zároveň uložil řediteli ÚDV, aby spis přidělil jinému vyšetřovateli. K podání obžaloby Městským státním zastupitelstvím v Praze došlo dne 6. 3. 1998. Dne 4. 6. 1998 Městský soud v Praze odsoudil Korbela ke třem letům odnětí svobody ve věznici s dohledem za trestný čin vraždy.[22] Ten se proti rozsudku odvolal, avšak Vrchní soud v Praze dne 28. 9. 1998 odvolání zamítl a rozsudek potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí Vrchního soudu již nebyl žádný opravný prostřed přípustný.[23]

Konec 40. a počátek 50. let na státních hranicích se nesly ve znamení zvýšeného operačního nasazení nejrůznějších zpravodajských složek bývalého Československa. Přes zelenou hranici byli tajně vysazováni jejich spolupracovníci, v blízkosti hranic se budovaly mrtvé schránky, odehrávaly se zde schůzky řídících orgánů se spolupracovníky. Československé zpravodajské služby potřebovaly mít pro své operace zázemí jak na vlastním území (požadované od PS), tak na území nepřátelském. To měla zajistit tzv. pomocná agentura. A právě při získávání spolupracovníka do pomocné agentury narazil Korbel na příslušníka německé pohraniční policie Aloise Hubera.

Podobných případů není zdokumentováno mnoho, otázkou však je, ke kolika vraždám (nejen příslušníků bezpečnostních sborů druhé země) spojeným s přeshraničními operacemi došlo v letech 1945–1949, tedy v období, pro něž je k dané tematice citelný nedostatek pramenů.[24]

Typologicky podobný příběh se odehrál v červenci roku 1951 v úseku chebské brigády. Tehdy byl při vysazování spolupracovníků do Německa zastřelen německý celník Georg Nirschl. Tento případ se však na rozdíl od zavraždění Hubera nepodařilo vyšetřit, otázkou zůstává mj. i identita vraha, dodnes je známý jako spolupracovník zpravodajské služby PS ml-16.[25]

Alois Huber byl pohřben s vojenskými poctami, jeho hrdinství, s nímž se postavil přesile, dnes připomíná kamenný pomník u místa jeho vraždy.