Radek Schovánek hostem Dopoledního Radiožurnálu Českého rozhlasu 1

Český rozhlas 1 - Radiožurnál - pátek 4. července 2008

ROZHOVOR:

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
Šest minut po desáté hodině, to je tedy přesný, no, a Dopolední Radiožurnál vám právě teď nabídne hodinu povídání doplněnou také o písničky. Je tu čas pro našeho dnešního hosta, pozvání dnes do našeho studia přijal Radek Schovánek. Ten působil v Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, dnes je pracovníkem Československého dokumentačního střediska nezávislé literatury, kde se zabývá především historií StB a jinak o sobě říká, že je badatel a ne historik. Dobré dopoledne.

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
Dobré dopoledne. Já bych, jestli mohu jen na začátku toho, mírně opravil. Již dva roky nepracuju v Československém dokumentačním středisku, ale pracuji v Ústavu pro studium totalitních režimů.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
Tak děkujeme za opravu. Vítejte u nás. Kdy jste se naposled ponořil do archivů?

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
Myslím, že včera odpoledne.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
Na jak dlouho to potom je, když se ponoříte?

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
Tak moje práce spočívá hlavně v tom, že se pohybuji v té oblasti, kde provádíme digitalizaci, zpracování dat a převod dokumentů do elektronické podoby, takže já mám na starosti takový dohled, aby se ty věci uložily do té sítě tak, jak mají, aby se neztratily, aby byly správně popsány, aby to bylo tak, jak má. Aby vlastně ten digitální archiv byl plnohodnotnou náhradou toho fyzického archivu, aby badatelé mohli dostávat ty digitální kopie a šetřily se ty originální archiválie.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
Tak to říká Radek Schovánek, se kterým se budeme bavit například tedy o tom, zda mohou třeba po téměř dvou desítkách let od pádu bývalého režimu ještě archivy StB vydat nějaká odhalení. A prostor pro vaše otázky také bude. Připomínám, že můžete využívat formuláře. Dnešní host na www.radiozurnal.cz. Klidně už si teď můžete připravovat otázky a my se jim budeme také mezi desátou a jedenáctou hodinou věnovat v Dopoledním Radiožurnálu Českého rozhlasu 1. Ještě dodám datum - pátek 4. července.

( Písnička)

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
Deset hodin dvanáct minut, Dopolední Radiožurnál, a to ten páteční, vám pozval jako hosta Radka Schovánka. Co vede člověka k tomu, že začne bádat a probírat se zrovna v archivech StB jako, jako vy?

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
Tak já myslím, že ta cesta k těm dokumentům nebo vůbec k zájmu o historii je velmi různá. To záleží samozřejmě od každého člověka. Mně se stalo to, že jsem byl na podzim 87 zatčen příslušníky Státní bezpečnosti, třináct hodin vyslýchán, do půl druhé do rána v Bartolomějské ulici. Sice jsem nebyl fyzicky napadán, ale ten výslech byl nesmírně vyčerpávající, dlouhý, bez přestávky a podobně. Takže potom jsem tedy postupně, byl na mě zaveden svazek a postupně jsem byl obtěžován Státní bezpečností až do listopadu 89, protože jsem prováděl různé protistátní aktivity, jako pořádal koncerty písničkářů, vozil nějaké časopisy a knihy z Maďarska. A potom když mi bylo nabídnuto počátkem roku 93, abych nastoupil do Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování činnosti StB ještě tehdy, tak jsem to samozřejmě rád přijal, protože mě zajímalo, jak tato zločinecká organizace fungovala.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
A rodina vaše, na tom ... vy jste patřili k nějakým jako i vaši rodiče třeba k aktivnějším odpůrcům toho stávajícího režimu, který byl?

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
Ne, ne, ne, můj tatínek byl člen komunistické strany a maminka tedy bývala kulacká dcerka, ale nijak se neangažovala, takže mně to způsobilo poměrně značné problémy v rodině. Ale to je dnes samozřejmě všechno minulost.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
Když se zeptám na to, jestli mohou ještě třeba teď, po dvou desítkách let od pádu bývalého režimu samotné archivy StB vydat nějaká nečekaná odhalení, jaká by byla vaše odpověď nebo jaká bude?

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
Tak má-li být naše řeč ano, ano, ne, ne, tak samozřejmě mohou, ale není to asi to nejdůležitější. Nejdůležitější je poznat tu moc tak, jak fungovala celkově. Samozřejmě je možné tam někde najít nějaké jméno, které dodnes používá ve společnosti nějaké dobré pověsti a najednou se zjistí, že ten člověk opravdu byl, choval se velmi neslušně, co se týká udávání svých spoluobčanů například. Ale to není to nejdůležitější. Nejdůležitější je poznat ten systém, pochopit, jakým způsobem komunistická strana a tedy Státní bezpečnost jako její výkonná, výkonná ruka nebo její meč a štít, jak komunisté říkali, jak vlastně dokázala tu společnost paralyzovat, jakými cestami pronikla až do té poslední ulice posledního domu a jak bylo vlastně možné, že ta totalitní společnost tak dlouho vydržela a byla schopna fungovat.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
Kolik času tomu tak věnujete, takovémuto bádání?

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
Já jsem již říkal, že teď pracuju v tom oddělení dokumentace, ale této problematice se věnuji od roku 93, kdy jsem tedy nastoupil na UDV, prošel různými místy. Vzhledem k tomu, že jsem musel z UDV koncem devadesátých let odejít, tak jsem pracoval v Československém dokumentačním středisku v Ústavu paměti národa na Slovensku a teď nyní teda v českém Ústavu pro studium totalitních režimů. A pokud člověka práce baví, tak jí většinou věnuje veškerý čas, takže.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
Není to osm hodin, přijdete, pracujete, to vůbec asi ne.

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
Tak jako je to zájem, takže já to dělám, pokud mohu nebo to se dá takhle těžko říct.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
Kolik let vlastně budou ještě potřebovat historici a badatelé třeba k tomu, aby objektivně zhodnotili celou tu dobu komunismu?

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
Já myslím, že to je, takhle jednoduše se na tuto otázku nedá odpovědět, jak dlouho bude trvat, než zhodnotíme hru nacismu. To prostě tak není. To poznání se bude neustále posouvat, budeme znát jednotlivé mechanismy, pochopíme právě to, co podle mě je nejdůležitější. To znamená, jak ty buňky té moci fungovaly jak od toho ústředního výboru, tak až po té malé, po ty malé uliční výbory. Málokdo si uvědomuje, že například nomenklaturní funkce byly i v té poslední prodejně někdy, když byl nějaký obchod nebo něco, kde byl vedoucí, tak místo toho vedoucího bylo v nomenklatuře uliční organizace nebo městské organizace KSČ. Takže v tom podniku, který měl šest lidí, se nemohl stát vedoucím někdo, s kým nesouhlasila ta místní komunistická strana. Takže nomenklatura neznamená jenom ty špičky, ale vlastně struktura KSČ byla paralelní vedle normální struktury volené a vlastně rozhodovala o všem, co se v té společnosti dělo. A to jsou důležité věci. To si myslím, že je třeba, abysme pochopili, aby to lidé znali.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
Říká Radek Schovánek, což je host, dnešní host Dopoledního Radiožurnálu. Chcete-li mu směřovat nějaké své dotazy, klidně můžete už teď, www.radiozurnal.cz, využijte formulář, nasměrujte a my můžeme slíbit, že v druhé části naší hodiny, našeho povídání se i na vaše dotazy dostane. A dostane se třeba i na otázku, proč jsme dříve museli k žádosti o občanský průkaz dávat tři fotografie. Za chvíli.

(Písnička)

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
Radek Schovánek, to je tedy host dnešního Dopoledního Radiožurnálu. A vy také, jsem se dívala, už směřujete své dotazy pro našeho dnešního hosta. Můžete, máte ještě samozřejmě čas, www.radiozurnal.cz. My se k otázkám dostaneme, ale avizovali jsem jednu otázku, která jsme slibovali, že padne. Proč jsme dříve museli dávat tři fotografie k žádosti o občanský průkaz? Možná si to pamatujete, já myslím, že i v mém případě to tak ještě bylo, tak prosím.

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
Tak odpověď je poměrně jednoduchá. Jedna fotografie byla do toho občanského průkazu, jedna na tu identifikační kartu a jedna do obálky pro případ, že by Státní bezpečnost tuto fotografii potřebovala využít a šetřila si práci, aby se nemusela dělat kopii z té karty.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
To se zdá, že StB ovlivňovala docela dost národ, ať už tajně nebo, nebo netajně. Jak moc, jak moc, myslíte, podle vás, že byl národ ovlivňován?

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
Já si myslím, že národ nebyl ovlivňován Státní bezpečností, národ byl ovlivňován komunistickou stranou a médii, která tady pracovala ve prospěch této partaje. Státní bezpečnost byla už jen takový hlídací pes, který vlastně tu část společnosti, která byla opravdu nebezpečná nebo kterou ta komunistická strana vyhodnotila jako nebezpečnou, tak se teda snažila nějakým způsobem pacifikovat. Dobře se to ukázalo počátkem sedmdesátých let, kdy tedy vznikají kategorie nepřátelských osob a vlastně to rozhodnutí nepadá ani tak na Státní bezpečnost, kdo je kdo a jaké kategorie, ale hlavně na jednotlivé složky komunistické strany.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
A co běžní komunisté té doby? Už, už jste zmínil nebo zmínili jsme v této hodině, že váš otec byl, možná ještě je členem strany, přiznám se, moje babička, dnes osmdesátiletá, také. Jak moc oni třeba byli ovlivněni nebo dalo by se jim dnes něco vyčítat?

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
Já si myslím, že zase je velmi rozdílné to, co ten člověk dělal. Například když už jsme tady zmínili mého otce, mám být osobní, on celý život pracoval jako řidič autobusu, přestože byl nějaký poslanec dopravní komise na okresním, národním výboru nebo kde. Já si myslím, že to je zcela něco jiného, než když se někdo té politice věnoval profesionálně, pracoval na nějaké ideologické části a tak. Takže samozřejmě to spektrum důvodů, proč ti lidé vstupovali do KSČ, doba, kdy vstupovali do té komunistické strany. Protože zatímco lidé, kteří vstupovali v 68, možná i v 69 roce, tak mohli činit z důvodů, že třeba se podaří tu stranu ještě nějak zachránit, něco s tím udělat. Zatímco lidé, kteří tam vstupovali počátkem sedmdesátých, osmdesátých let, byli jasní oportunisté, kteří to dělali pro nějaký svůj prospěch. Ale zase, nejhorší, co se může v pohledu na historii stát, je generalizování. Každý člověk má jiný osud, jiný příběh, jiné motivy. A pokud chceme poznat, jak to bylo, tak musíme zkoumat jednotlivé příběhy těch lidí. Mohou být lidé, kteří se i v té straně velmi angažovali například v padesátých letech a pak velmi odpracovali to, co, to, co ... to své pochybení. Takže to je velmi individuální. Já si lidí, kteří dokázali přiznat svoji chybu a potom tady pracovali například v disentu, velmi vážím, přestože byli třeba členy KSČ.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
Tak tohle tedy říká Radek Schovánek, který je hostem Dopoledního Radiožurnálu Českého rozhlasu 1. Slibujeme, že se ještě budeme věnovat i třeba tomu, co je smyslem takového bádání, které zrovna vy máte jako součást své profese. Taky o tom tedy bude řeč dnes dopoledne v této hodině.

( Písnička)

( Zprávy)

(Písnička)

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
Badatel Radek Schovánek přijal naše pozvání do Dopoledního Radiožurnálu. Zabývá se především historií StB, tak o tom si také povídáme teď v pátek tedy 4. července deset hodin osmatřicet minut. Smysl této práce dá se vůbec nějak pojmenovat nebo vyčíslit, popsat, kde je jaký jev, jak moc velký?

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
Tak já myslím, že smysl Ústavu pro studium totalitních režimů je, aby archiválie, které byly po roce 90 a samozřejmě s ústavem vznikl zároveň Archiv bezpečnostních složek, který tyto archiválie spravuje, aby vlastně z fondů, do kterých byly rozstrkány, to znamená, předtím třeba materiály vojenské kontrarozvědky byly v Archivu ministerstva vnitra, v 90 roce byly vyčleněny pod ministerstvo obrany tak, aby se zase daly zpátky dohromady tam, kam vlastně patří, aby ten původce zůstal zachován a aby byly kvalitně zpracovány, aby byly zpřístupněny. Protože jsou to kilometry dokumentů, obrovské množství elektronických dat, a to všechno je možné využít pro poznání historie. A kdo nezná svoji historii, je nucen ji opakovat. Takže já myslím, že by bylo dobré tu historii poznat, abysme se k této temné éře již nemuseli nikdy vrátit.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
Takže se máme aktivně se snažit vyrovnat se s touto minulostí.

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
Tak ono vyrovnat se je takové trošku zprofanované, vyrovnat se můžeme sami se svým nějakým prohřeškem nebo pokleskem nebo s něčím, co jsme jaksi způsobili. Ale samozřejmě je dobré, aby společnost tu minulost znala. Stejně jako je dobré, aby znala éru nacismu a podobně. Myslím si, že je to pro novou generaci, která vyrůstala, určitě velmi důležitá.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
Jací byli tehdejší agenti jako, jako lidé, co si, jak si je máme dnes představit takového člověka, který dělal to, co dělal?

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
Já myslím, že agentem se mohl stát jaksi člověk, který byl slabý, ale hlavně člověk, který měl smůlu, protože se na něj vůbec zaměřila Státní bezpečnost. Spousta lidí, kteří nikdy v žádných evidencích StB nebyli, protože byli naprosto nezajímaví a nikdy nenapadlo Státní bezpečnost vůbec jaksi se o ně zajímat, tak dnes říkají, jako že tam určitě museli být a tak. Spousta lidí, kteří dělali práci dobrou, proti režimu nebo se někde třeba nachomýtli, tak Státní bezpečnost přitlačila ke zdi, ať už na ně měla kompromitující materiály nebo jim jenom vyhrožovala a ti lidé, když podlehli nebo nějakým způsobem se zapletli se Státní bezpečností, tak potom se tedy dostali do této kategorie. Ale tady je nutné poznamenat, že daleko strůjci toho zla nebo toho, toho režimu, který tu byl, byla ta Státní bezpečnost. Většina těch agentů byla nějak kompromitována, značná část vydírána. Lidi, kteří donášeli z radosti, jako bylo opravdu velmi málo. Většinou třeba jim umožňovali jezdit do zahraničí nebo tak. Ale jsou to opravdu výjimky. Standardní postup té tajné služby je toho člověka nějakým způsobem nalákat, získat od něj zprávy, zkompromitovat ho, aby z té spolupráce už vlastně nemohl uhnout. A tím pádem se ten agent stává součástí toho systému, ale zároveň obětí toho systému. Zatímco ti agenti byli vydíráni, tak ke vstupu do Státní bezpečnosti nikdo nikoho nikdy nenutil. Ti lidé tam šli dobrovolně, podepisovali přísahu, jejíž text v padesátých letech si nezadá s texty nejortodoxnějších sekt, přesto to ti lidé podepsali. A to jsou ti, kteří jsou zodpovědní za to, co se tu dělo, protože ti tam šli dobrovolně, měli z toho výhody, byli státní zaměstnanci, byli v utajeném postavení. A tam si myslím, že je třeba opravdu velmi rozlišovat.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
Takže když se ještě vrátíme k agentům, těm lidem tedy, jak jste říkal, že spíše by nám jich mohlo býti i líto?

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
Určitě. Spousta těch lidí měla zničené životy, má i dnes. Trochu je tam problém, že málokdo z nich dokázal tu svoji spolupráci osvětlit, zveřejnit a třeba i tam nic vážného nemuselo být, ale samozřejmě je potřeba, aby ti lidé jaksi řekli pravdu a pak není nejmenší důvod, proč se na ně dívat nějak opovržlivě, ošklivě nebo proč jim neodpustit. Z tohoto hlediska já si velmi vážím Vlasty Chramostové, která dokázala to napsat, popsat tu, tuto část svého života ve svých pamětech. Je to asi nejlepší způsob, jak se s tímto vyrovnat.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
A proč třeba vnitro prohrálo celou řadu sporů u soudů, kam se dostávají takovéto případy, když někdo třeba nesouhlasí s tím, že byl, nebo nebyl?

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
Já bych teď nechtěl, protože pracuji ve státní instituci, kritizovat ministerstvo vnitra nebo bývalé ministerstvo vnitra. Ale je pravda, že lidé, kteří tehdy spravovali ty dokumenty, si, řekněme, nedali tak pečlivou práci, aby dohledali všechny dokumenty, které jsou, jakou si teď dáváme my.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
Co by dnes mělo být s lidmi, kteří tedy donášeli nebo zkrátka kteří spolupracovali? Asi by určitě neměli pracovat někde ve státní správě a jinak jak na ně máme nahlížet dnes?

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
On ten samotný fakt spolupráce je velmi problematický. Jestliže někdo spolupracoval třicet let, a jsou takové případy, dokonce znám spolupracovníka téměř čtyřicet let, je to něco jiného, než když je tam někdo rok, anebo dva nebo tři měsíce. A my zatím tu spolupráci opíráme hlavně o kategorii v registru svazku a to není dobře. Je třeba znát, co ten člověk doopravdy dělal a pokud ta spolupráce byla krátká, pokud ten člověk se z toho nějakým způsobem snažil dostat, spousta spolupracovníků nikdy nikomu opravdu neublížila, tak samozřejmě tam ten problém není. A tímto způsobem to například posuzuje Národní bezpečnostní úřad při vydávání prověrek. Ten samotný fakt evidence ještě není důvod k neudělení prověrky. U příslušníků Státní bezpečnosti, si myslím, že je to daleko složitější, protože ti tam šli skutečně dobrovolně, i když byl zase obrovský rozdíl mezi nějakými techniky nebo šifréry nebo někým a mezi lidmi, kteří byli v operativě a například vyslýchali ty lidi nebo se podíleli na nějakých brutalitách.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
Dokážete se podívat do očí agentům, o kterých to tedy víte, že spolupracovali, dnes?

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
To není vůbec problém.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
I normálně se bavit.

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
Samozřejmě. Většinou je mi opravdu těch lidí líto, ale, ale to jaksi to není, to není nic osobního.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
Tak tohle říká Radek Schovánek, který je hostem Dopoledního Radiožurnálu. Slibuji, že už za pár minut se dostane na vaše, čili posluchačské dotazy. Můžete ještě přidat, www.radiozurnal.cz. Pokusíme se na většinu z nich odpovědět společně. Deset hodin pětačtyřicet minut, dobré dopoledne.

( Písnička)

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
Pozvání do studia Dopoledního Radiožurnálu přijal Radek Schovánek, se kterým si povídáme. Slibovali jsme také, že dojde i na vaše posluchačské dotazy. "Dobrý den. Myslíte si, že nám něco podobného hrozí znovu? Ptám se z toho důvodu, že nebylo slyšet děti, jak se ptají rodičů, proč něco takového dělali, dopustili, mlčeli a podobně. Taky z toho důvodu, že je stále z médií slyšet "komunisti popravili" a podobně, přičemž rozsudek byl zcela určitě jménem republiky. František Sousedík, Hlučín."

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
Tak já si nemyslím, že hrozí nějaká recidiva komunistické totality, ale samozřejmě ten příklon k nějakým radikálním, radikálním řešením, takovéto volání po tvrdé ruce. Ono je v podstatě jedno, jestli jsou to pravicové autoritativní režimy nebo komunistické. Jakmile je potlačena demokracie, svoboda slova a svoboda jednotlivce, tak je to vždycky špatně.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
„Není to trapné pořád se bavit o minulosti a chyby svalovat na ni? Historie totiž není hysterie.“ I toto dorazilo jako reakce na naše povídání. Co k tomu?

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
Já nevím, jestli pan posluchač byl naladěn na stejné vlně, na které my hovoříme. Já jsem nesvaloval žádnou věc, která se v současné době děje, na to, co se stalo v minulosti. Minulost ale není něco abstraktního. Byli lidé, kteří se proti totalitě postavili a byli lidé, kteří tu totalitu vytvářeli a byli to lidé, kteří měli nějaká jména, někde žili a měli za sebou své osudy, a proto je třeba tu historii zkoumat.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
„Kolik bylo bezdomovců, nezaměstnaných a dalších lidí v totální sociální krizi?“ I takovýto dotaz dorazil od nějakého, od některého z našich posluchačů.

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
Nevím přesně, kolik bylo za komunistů bezdomovců. Rozhodně, rozhodně byla umělá zaměstnanost a pokud se pamatuji, tak se velmi špatně cestovalo a možná by mě posluchač opravil, jestli se dalo na Šumavě přecházet s občanským průkazem na kterémkoliv místě do zahraničí.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
Dorazila od Bena i takováto zpráva nebo reakce: „Pane Schovánek, uvědomujete si vůbec, co říkáte? Přiznal jste se, že jste aktivně dělal podvratnou činnost proti režimu, všude jinde ve světě byste za podvratnou činnost dostal trest smrti.“

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
No, posluchači bych odpověděl, že paragraf podvracení a pobuřování, tedy paragraf devadesát osm a sto byl již z trestního zákona vyškrtnut. Takže dnes, když budete podvracet, tak určitě vám tyto dva paragrafy nehrozí.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
Jarka, střední Čechy: „Myslíte si, že dnes je to jiné, nikdo vás nemůže omezovat, že dnes není v žádném světě tajná služba? Tak to žijete asi v jiném světě než já. Všichni si na starý režim stěžují, ale dnes se propaguje demokracie a tam nám začíná přerůstat přes hlavu. Nevíme co s mladými lidmi, kteří jsou vulgární, netolerují stáří, nemají povinnost pracovat. Myslíte si, že je to dobře?“

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
Myslím si, že je dobře, že mladí lidé nemají povinnost pracovat. Pracovat lidé mají proto, aby se realizovali, aby žili, aby ne proto, když, když někdo pracovat nemusí nebo nechce a chce například studovat, tak aby místo toho musel na vojnu nebo musel jít někam do práce. Ale tajné... na tu druhou část dotazy bych odpověděl, tajné služby jsou všude na světě, ale měly by mít jiné zaměření, než měla komunistická StB. Zaprvé by neměly být tak rozsáhlé, Státní bezpečnost měla více než dvanáct tisíc zaměstnanců. A zadruhé, cílem jejich činnosti by měli být překupníci drog, obchodníci s bílým masem, teroristé, všechno, co tu společnost ohrožuje, ohrožuje její, její základní fungování. A to rozhodně dnešní tajné služby sledují a nesledují, jestli se někdo někde poslouchá nějaké písničky, čte nějaké knihy nebo něco podobného, přesně to, co dělala Státní bezpečnost.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
„Dobrý den. Mohl by, prosím, pan badatel veřejnosti ozřejmit, jakou má pro svoji činnost vzdělání? Jedná se o vystudovaného historika, právníka nebo politologa? Domnívám se, že je pro objektivní zkoumání minulosti dostatečně kvalifikován. Děkuji.“ My jsme to už trošku říkali, ale prosím.

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
Ano, já jsem vystudoval Střední elektrotechnickou školu v Jičíně, mám tedy maturitu a právě proto v Ústavu pro studium totalitních režimů pracuji v oblasti digitalizace a v oblasti převádění dokumentů, protože se zabývám počítači a zabývám se elektronickými médii. Nepracuji jako historik, nezpracovávám historické studie. Na to tam máme vysoce kvalifikované odborníky.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
Pavel Frýdl píše toto: „Chtěl jsem se zeptat na telefonní odposlech Vyšehrad.“

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
Telefonní odposlech Vyšehrad byl, bylo, byl centrální odposlech, který fungoval od poloviny osmdesátých let a přes něj šly veškeré hovory, které odcházely tedy do západních států. Fungoval na předvolená čísla, to znamená, na počítači se zadala čísla, která mají být monitorována a ta byla nahrávána. Problém je v tom, že někdo potom teda ty hovory musel přepsat, vyhodnotit a tady Státní bezpečnost narážela na to, že měla obrovské množství nahraných materiálů, které nebyla schopná zpracovat tak, aby z nich mohla získat nějaké poznatky.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
Tak a ještě se podíváme na jeden posluchačský dotaz. „Jak se analyzují jednotlivé složky v archivu, jak se zjistí, že spolu z různých míst republiky případně souvisí? Díky Lukáš.“

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
To je trochu obecná otázka. Ty dokumenty mají jednací čísla. Mají, pokud jsou to záznamy agenturní, tak mají takzvaný rozdělovník a ten rozdělovník ukazuje, do jakých jednotlivých svazků nebo kam byly kopie toho dokumentu uloženy. Takže pokud víte, že to bylo do pěti svazků a najdete aspoň jednu tu kopii, tak můžete vlastně buď digitálně nebo i fyzicky vlastně ty zničené svazky takto postupně rekonstruovat. Ale ta problematika je složitější, takhle rychle se nedá na to odpovědět.

Daniela KARAFIÁTOVÁ, moderátorka
Tak tohle nám prozradil Radek Schovánek, badatel zabývající se především historií StB. My jsme sice nezodpověděli na všechny posluchačské dotazy, ale většinu jsme vybrali. Děkuji za návštěvu ve studiu Dopoledního Radiožurnálu. Zase někdy se budeme těšit na slyšenou, protože to povídání bylo hodně zajímavé. Mějte se hezky.

Radek SCHOVÁNEK, Ústav pro studium totalitních režimů
Na shledanou.