Gustav Husák
* 10. 1. 1913 Dúbravka (dnes Bratislava)
† 18. 11. 1991 Bratislava
Po skončení základního vzdělání navštěvoval bratislavské gymnázium. Odtud byl přijat na Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, již dokončil v roce 1937. V komunistickém hnutí se angažoval už od roku 1929, kdy vstoupil do Komsomolu. V roce 1933 se stal členem KSČ. Psal do revue DAV, kolem níž se sdružovali slovenští komunističtí intelektuálové. Na studiích se angažoval ve Svazu socialistických akademiků. V roce 1938 se oženil a začal pracovat jako advokátní koncipient. Na začátku války se zapojil do konspirační sítě ilegální Komunistické strany Slovenska. V letech 1940, 1941 a 1942 byl třikrát zatčen a krátce vězněn ve vyšetřovací vazbě. V létě 1943 se stal členem V. ilegálního vedení KSS a v následujícím roce patřil k vedoucím postavám povstání na Slovensku. Byl zvolen místopředsedou KSS, členem povstalecké Slovenské národní rady a pověřencem vnitra. Gustáv Husák zůstal členem Předsednictva ÚV KSS i po žilinské konferenci v srpnu 1945. Od voleb v roce 1946 až do roku 1950 byl předsedou Sboru pověřenců. V období rozbíhajících se politických procesů vedených proti imaginárním nepřátelům uvnitř komunistické strany byl v květnu 1950 odvolán z funkce v důsledku „politickoideologické úchylky“ tzv. slovenského buržoazního nacionalismu. Navzdory provedené sebekritice byl převeden do zemědělského oddělení ÚV KSS a 6. února 1951 zatčen. Spolu s několika dalšími funkcionáři byl obviněn z tzv. buržoazního nacionalismu a ve vykonstruovaném procesu ho 24. dubna 1954 odsoudili na doživotí. Z vězení vyšel na základě amnestie v roce 1960. V té době požádala jeho manželka udržující dlouhodobý mimomanželský vztah o rozvod. V roce 1963 byl Gustáv Husák soudně i stranicky rehabilitován, ale A. Novotný a jeho lidé neměli zájem o Husákův návrat do důležitých stranických funkcí. Nespokojený Gustáv Husák proto odmítl nabízený post náměstka ministra financí i jiné další a raději odešel pracovat do Ústavu státu a práva Slovenské akademie věd, kde zůstal až do roku 1968.
Po odstranění Antonína Novotného se přihlásil k reformám a projevil zájem o návrat do politického života. Při výměně lidí ve vládě v dubnu 1968 se stal jejím místopředsedou pověřeným přípravou ústavního zákona o federalizaci Československa. Po okupaci Československa se zúčastnil moskevských jednání, na nichž spolupodepsal sovětský diktát. Svým postojem k prosazování sovětských požadavků se rychle zařadil do skupiny tzv. realistů, tj. skupiny funkcionářů dříve podporujících reformy, kteří se přizpůsobili novým poměrům. Po odstavení A. Dubčeka v souvislosti s tzv. hokejovou krizí se 17. dubna 1969 stal prvním tajemníkem ÚV KSČ, když si při hlasování dokázal zajistit podporu nejen konzervativců a realistů, ale i značné části zbývajících reformistů.
Svou politiku naplno podřídil přáním Moskvy, a to včetně výběru některých členů vedení KSČ, k nimž cítil averzi z minulosti nebo neměl žádné iluze o jejich schopnostech. Na druhou stranu byl nucen zbavit se některých svých přátel a stoupenců. Aby dokázal Moskvě, že situaci v Československu zvládá, pečlivě připravil brutální potlačení protestů při prvním výročí okupace, jež si vyžádalo několik lidských životů.
Gustáv Husák se stal symbolem normalizačního režimu, s nímž byl spojen až do jeho pádu v roce 1989. V roce 1975 připojil k funkci generálního tajemníka ÚV KSČ také prezidentský post, který Ludvík Svoboda pro nemoc delší dobu nevykonával. V roce 1977 zahynula při leteckém neštěstí Husákova druhá manželka a v tomto období se začal také zhoršovat jeho zdravotní stav.
Po nástupu Michaila Gorbačova v roce 1985 se i Gustáv Husák přihlásil k podpoře nových impulsů ze Sovětského svazu, ale v praxi se nezměnilo nic. Změny nepřinesl ani XVII. sjezd KSČ v březnu 1986, po němž v Předsednictvu ÚV KSČ zůstali všichni jeho dosavadní členové. K pohybu došlo až v roce 1987, kdy Gustáv Husák při své návštěvě Moskvy deklaroval ochotu otevřít vedení strany mladším kádrům a sám 17. prosince 1987 na návrh části členů vedení KSČ rezignoval na funkci generálního tajemníka ÚV KSČ, v níž ho nahradil Miloš Jakeš. Po další dva roky sice Gustáv Husák zůstal prezidentem republiky a členem Předsednictva ÚV KSČ, ale do politiky už vzhledem k horšícímu se zdravotnímu stavu výrazně nezasahoval. V listopadu 1989 byl jedním z požadavků opozice jeho odchod z funkce, k němuž došlo 10. prosince 1989. V ten den zároveň jako svůj poslední státnický čin jmenoval Čalfovu vládu národního porozumění.
