Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka
• Kontakty
• Archiv bezpečnostních složek

Ústav pro studium totalitních režimů » Projekty » Odboj a perzekuce křesťanů v době nacismu a komunismu (1939–1989) » Římskokatolická církev » František Tomáš Koseček (1917–1956)

Narodil se 18. 6. 1917 a pocházel ze zemědělské rodiny ve Slavičíně u Valašských Klobouk. Matka mu zemřela v jeho šesti měsících, otec se znovu oženil a z tohoto otcova druhého manželství vzešlo šest dalších sourozenců. Jeho otec se později stal v obci starostou. Do obecné školy začal chodit v roce 1923 a po vychození pěti tříd jej otec poslal na jezuitské gymnázium na Velehradě s přáním, aby se stal knězem. Zde v sekundě onemocněl a rodiče jej vzali domů do Slavičína. Po uzdravení se na gymnázium už nevrátil, ale začal navštěvovat měšťanskou školu ve Slavičíně. Poté nastoupil do učení v drogérii ve Slavičíně a vyučil se v roce 1934. V následujícím roce se vrátil na jezuitské gymnázium na Velehrad do tercie a pak přešel na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži. Z gymnázia byl vyloučen pro z dnešního pohledu naprosto úsměvnou záležitost – psaní milostného dopisu dívce. Ve své složité studijní cestě po gymnáziích pokračoval v Nitře. V srpnu 1938 vstoupil do noviciátu františkánského řádu v Kadani a ukončil jej v září 1939 v Hájku u Prahy. Nato odešel do kláštera do Prahy a soukromě dokončil gymnaziální studia v roce 1941 maturitou. Teologická studia absolvoval na Arcibiskupském teologickém institutu v Praze a 27. června 1945 byl vysvěcen na kněze.

V červnu 1946 dokončil svá teologická studia, to již za svého působení v klášteře Hejnicích. V červenci 1947 byl přeložen do kláštera do Kadaně, kde spravoval jako administrátor farnosti Klášterec nad Ohří, Rašovice, Perštejn a Okounov. Kromě toho vyučoval náboženství na školách v Kadani i ve svěřených farnostech. Působil v tamním klášteře a od 20. září 1948 se stal kvardiánem kláštera v Chebu.

V dubnu 1950 byl spolu s ostatními spolubratry internován v centralizačním klášteře v Hejnicích, pak převezen do soustřeďovacího střediska v Bohosudově a od září 1950 nastoupil na vojnu k jednotkám PTP. Postupně prošel s jednotkou řadu míst, např. Hajniky a Plavecké Podhradie. Dne 16. září 1952 byl s dalšími františkány u jednotky PSP 54 Komárno zatčen. Zatčení františkáni byli jako vojáci vyslýcháni nejprve vojenskými vyšetřovateli v pověstném „domečku“ na Hradčanech a pak převezeni do Ruzyně. Dle vzpomínek spolubratrů prožíval P. Koseček tvrdé výslechy – vyšetřovatelé ho údajně odvezli i do kláštera v Chebu a násilím a bitím ho nutili, aby se přiznal, kde jsou ukryty zbraně a cennosti. Také měl být na něj ve vazební cele nasazen konfident.

Dne 28. ledna 1954 byl P. Koseček odsouzen spolu s osmi spolubratry u Vyššího vojenského soudu v Praze za ilegální řádovou činnost u jednotek PTP pro trestný čin velezrady na šest let. P. Koseček byl postavem do čela celé skupiny a označen za jejího vůdce. Byl odsouzen za rozmnožování a čtení pastýřských listů v červnu roku 1949 a exkomunikačního dekretu. Dále také proto, že v Chebu v říjnu 1948 poradil dvěma mužům prchajícím do zahraničí cestu k hranicím a dal jim mapu a též věděl o neuskutečněném plánu spolubratra P. A. V. Zlámala odejít za hranice, který mu však rozmlouval. Hlavní trestnou činností této skupiny františkánů byla pro vyšetřovatele skutečnost, že pokračovali dále v době soustředění i u PTP v řeholním životě. Ze střediska v Bohosudově se jim podařilo navázat kontakt s pražskou katechetkou a příznivkyní františkánů Filomenou Tvrdou, která jim chtěla předat balík s potravinami, nebyla však ostrahou vpuštěna. Díky ní začalo tajné předávání dopisů přes plot. Františkáni tak od května do září 1950 udržovali spojení mezi skupinami z ostatních centralizačních táborů v Bohosudově, Oseku a s představenými internovanými v Želivě, od září 1950 díky paní Chudáčkové i se spolubratry v PTP na Slovensku. Filomena Tvrdá zajistila pro soustředěné řeholníky od biskupa Trochty tzv. fakulty, informující kněze např. o možnostech sloužení mše i v provizorních podmínkách, dále jim doručovala zprávy o situaci řádu v jiných komunitách, přepisovala zprávy z Vatikánského rozhlasu, pastýřské listy a další tiskoviny. Veškeré tyto aktivity jak v Bohosudově, tak i jejich pokusy o pokračování od září 1950 u PTP na Slovensku – v Podbořanech, Hajníkách a Plaveckém Podhradí, byly hodnoceny jako velezrádná protistátní činnost.

Po odsouzení byl P. Koseček nejprve vězněn ve Valdicích a potom pracoval ve výkonu trestu v uranových dolech ve Rtyni v Podkrkonoší. Zde se u něj vvroce 1956 následkem práce ve vysoce radioaktivním prostředí objevilo rakovinné onemocnění. Byl převezen na Pankrác a následně léčen v nemocnici vvUherském Hradišti. Pro beznadějnost jeho zdravotního stavu byl propuštěn domů k rodičům do Slavičína. V posledních měsících života ho navštěvovali i spolubratři z celé republiky, pokud byli na svobodě, a snažili se ho povzbuzovat. Dne 30. října 1956 P. Tomáš Koseček zemřel. Jeho pohřbu se přes nevoli úřadů zúčastnilo velké množství věřících a kolem stovky kněží. Je pohřben na hřbitově ve Slavičíně.