Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka
• Kontakty
• Archiv bezpečnostních složek

Ústav pro studium totalitních režimů » Projekty » Odboj a perzekuce křesťanů v době nacismu a komunismu (1939–1989) » Římskokatolická církev » František (Franz) Sitte (1896–1960)

Narodil se 7. února 1896 v Hrádku nad Nisou. V letech 1908 až 1915 studoval na gymnáziu v Bohosudově. Rozhodl se pro bohoslovecká studia. Ta se však z důvodu války protáhla a kněžské svěcení přijal v Litoměřicích 20. 8. 1922. Od 1. září 1922 nastoupil jako kaplan do farnosti Bořislav v litoměřické diecézi. V roce 1925 získal aprobaci pro katechety německé občanské školy. Roku 1927 se zasloužil o opravu kostela v Hradišti. Administrátorem farnosti Bořislav byl jmenován od 1. srpna 1934, v následujícím roce se zde stal farářem.

P. Sitte byl německé národnosti, stejně jako většina obyvatel bořislavské farnosti, ale díky svému apolitickému postoji nebyl po druhé světové válce odsunut. Zřejmě mu pomohl jeho vstřícný postoj k farníkům bez rozdílu národnosti. Kvůli českým farníkům se učil česky, aby i jim mohl posloužit. Za války odmítl odstranit oltář svatého Václava z kostela v Hradišti, i když ho k tomu německé úřady nutily. Rovněž podporoval spojenecké zajatce a také některé české farníky v nouzi. Mezi českými i německými farníky byl velmi oblíben pro svou dobrosrdečnost, veselou povahu, štědrost a podporu sociálně slabších. Zasloužil se o výstavbu kaplí v Pytlíkově, Vrahožilech a Úhořinách, zajistil doplnění zvonů zrekvírovaných za I. světové války. Opakovaně opravoval ve farnosti tři kostely a šestnáct kaplí. Zálibu nacházel v zahrádkářství a sadařství. Jeho koníčkem byla rovněž regionální historie a vlastivěda. V roce 1936 vydal německy Dějiny farní obce Bořislav (Geschichte der Pfarrgemeinde Boreslau) a v roce 1956 dokončil historii celého regionu Českého středohoří pod názvem Na slunné straně Milešovky (An der Sonnenseite des Milleschauers).

V roce 1948 byl jmenován osobním děkanem. Záhy poté se dostal do prvního konfliktu s komunistickým režimem. Manželka předsedy MNV si přála farářovo přeložení, neboť prý českým farníkům vadí jeho špatná čeština při kázání. Stížnost zaslala na litoměřické biskupství, ale biskup Trochta se jej zastal a ocenil jeho dosavadní kněžské působení v Bořislavi. O setrvání kněze se pak ještě hlasovalo na národním výboru, kdy většina zástupců hlasovala pro farářovo setrvání. Proto mohl P. Sitte ve farnosti Bořislav dále zůstat. P. Sitte si byl svých jazykových omezení vědom, a tak si zajistil z místních farníků překladatele, který jeho kázání v kostele tlumočil. K dosažení šedesátin byl 17. února 1956 jmenován notářem litoměřické kurie.

Poslední žijící příbuznou P. Sitteho byla jeho sestra Rosa Rudolfová, žijící v Kitzingen v Německé spolkové republice. Kněz marně žádal v průběhu 50. a 60. let o povolení ji navštívit, vždy byla jeho žádost úřady zamítnuta. Teprve v lednu 1960 dostal povolení k vycestování do Západního Německa, kde chtěl navštívit sestru a další své známé. Dne 5. ledna 1960 se vydal z Teplic na cestu vlakem, na hraničním přechodu v Chebu byl však zadržen orgány StB a dopraven do vyšetřovací vazby v Litoměřicích. Zde byl podroben výslechům a obviněn z revanšismu, neboť v košíku s ovocem, jež vezl s sebou sestře, měl i dva výtisky kroniky regionu Na slunné straně Milešovky, v níž popisoval poválečné dění v kraji i odsun Němců, a chtěl ji ukázat sestře a dalším krajanům odsunutým z Teplicka. Na faře v Bořislavi uskutečnila StB prohlídku s cílem odhalit protistátní a špionážní materiály: na faře byly nalezeny některé jeho historické texty, dopisy od příbuzných a přátel odsunutých do Německa.

Při výsleších P. Sitte odmítl, že by chtěl páchat nějakou protistátní činnost. Přesto proti němu vznesl prokurátor obvinění z podpory a propagace fašismu a P. Sitte měl být převezen z prozatímní vazby do vazby řádné. Jako důkaz jeho trestné činnosti měla posloužit skutečnost, že vedle zabavené práce o teplickém regionu, již měl podle některých „vybraných“ svědků chtít nechat v zahraničí vytisknout, v roce 1957 napsal článek o historii obce Žim, přičleněné k Bořislavi. Nechal jej otisknout v regionálním tisku Směr a poslal jej i své sestře do Německa, která jej předala Sudetoněmeckému krajanskému spolku a text vyšel v jeho časopise Teplizer Anzeiger. Tento text měl dle tvrzení vyšetřovatelů připomínat odsunutým Němcům starou vlast a podporovat revanšistické hnutí. Nutno podotknout, že Sitteho práce byly apolitické, psané z historického a vlastivědného pohledu. Jako důkaz měly posloužit také zabavené dopisy od krajanů z Německa. Ve své výpovědi z 5. ledna 1960 P. Sitte uvedl, že text o obci Žim poslal sestře, která mu jej také poštou vrátila. O tom, že jej nechala v Německu otisknout, ani nevěděl. Dozvěděl se to až od neznámého muže, který mu dopisem za tento text poděkoval. Obvinění, že by svou kroniku regionu chtěl nechat v Německu vytisknout a rozšířit, ve výslechu 6. ledna odmítl s tím, že ji chtěl pouze ukázat své sestře a jejímu manželovi.

Dle tvrzení vyšetřovatelů spáchal P. F. Sitte ve vazbě 8. ledna 1960 po desáté hodině sebevraždu. Po výslechu byl předveden na svou celu a chtěl si na chvíli lehnout. Poté odešel na klozet, a když jej příslušník ostrahy požádal o ohlášení, měl se P. Sitte ohlásit divným způsobem, což u dozorce vzbudilo podezření. Na cele pak údajně nalezl kněze ležet na zemi s přeřezanými žilami. Údajně měl v podrážce boty ukrytou holicí břitvu, jíž si přeřezal tepny a šlachy v zápěstí. Ani rychlý převoz do nemocnice a oživovací pokusy a infuze v Litoměřicích jej nezachránily.

Dne 9. ledna byla provedena v patologickém ústavu v Mostě pitva mrtvoly P. Sitteho. Pitevní protokol MUDr. M. Schmidtové, primářky patologického oddělení nemocnice v Mostě, i její výpověď při obnoveném vyšetřování v roce 1993 potvrdily přeřezání žil, s tím, že sebevraždu podobným způsobem mohl spáchat pouze člověk v hluboké depresi, pevně odhodlaný ukončit svůj život.

P. Sitte byl zpopelněn bez vědomí rodiny 14. ledna 1960 v krematoriu v Mostě za přítomnosti členů StB. Z farníků se nikdo nedověděl, co se s jejich knězem děje, a sestra marně žádala vyrozumění přes Červený kříž. Po úmrtí jim bylo jen oznámeno, že se dopustil rozvracení republiky, špionáže a spáchal ve vazbě sebevraždu.

Pro verzi sebevraždy je však poněkud nečekané, že při pitvě zemřelého asistovali čtyři příslušníci Bezpečnosti místo obvyklých dvou, což svědčilo o mimořádné závažnosti případu. Je velmi zvláštní, jak se knězi podařilo přes prohlídku, která u něj při vzetí do vazby byla provedena, propašovat do vazby v botě břitvu. Provedení sebevraždy, podřezaní žil na obou rukách až na kost, tedy už jednou podřezanou rukou, vyznívá velmi neobvykle, navíc řezy byly údajně přesné v jedné linii, bez dalších řezů typických pro sebevrahy.

V roce 2006 byla P. F. Sittemu ke 110. výročí jeho narození odhalena na kostele v Bořislavi pamětní deska.