Edice dokumentů

Pavel Žáček: Vypovídat pravdu a nic nezamlčet. Protokoly parlamentní vyšetřovací komise pro objasnění událostí 17. listopadu 1989

Obálka publikace Vypovídat pravdu a nic nezamlčet Edice dokumentů Vypovídat pravdu a nic nezamlčet přináší úplný soubor svědeckých výslechů pořízených Parlamentní vyšetřovací komisí Federálního shromáždění ČSFR v období od listopadu 1990 do prosince 1991. Kniha obsahuje i výpovědi vybraných účastníků demonstrace na Národní třídě, představitelů opozičních iniciativ, tzv. šedé zóny, funkcionářů KSČ a jejích centrálních i regionálních mocenských orgánů a společenských organizací včetně médií. Publikaci doplňuje CD s dalšími dokumenty včetně tzv. autentizovaných sešitů vysokých funkcionářů Státní bezpečnosti, záznamu radioprovozu útvarů SNB zasahujících na Národní třídě nebo závěrečné zprávy parlamentní vyšetřovací komise.

ÚSTR, Praha 2013, 1. vydání, váz., 468 str., ISBN 978-80-87211-77-9

Knihu Vypovídat pravdu a nic nezamlčet si můžete zakoupit prostřednictvím internetu na stránkách knihkupectví Kosmas.cz a v knihovně Ústavu pro studium totalitních režimů.

 


„Hnědá kniha“ o procesech s českým undergroundem

Obálka publikace „Hnědá kniha“ o procesech s českým undergroundem Na konci roku 1976 vydali Jaroslav Kořán a Vendelín Komeda samizdatem soubor dokumentů, který zachycuje to nejpodstatnější, co se v tomto roce pro společenství českého undergroundu událo – soudní řízení s jeho představiteli a jejich ohlas ve veřejných sdělovacích prostředcích i u tehdejších disidentů. Tomuto samizdatu, původně bez titulu, se podle barvy obálky začalo říkat „hnědá kniha“. Šlo o zcela ojedinělou edici, která se brzy začala dále opisovat, takže existuje alespoň ve třech postupně rozšiřovaných verzích.
Hnědá kniha již ve svém prvním samizdatovém vydání shromáždila dokumenty a související zprávy ze dvou procesů – pražského a plzeňského –, které jsou společně označovány jako „případ Plastic People“. V dalším vydání je navíc dokumentován soudní proces s Janem Princem z r. 1977.
Nynější první tištěná edice Hnědé knihy, která ve svém jádru vychází z nejširšího, třetího samizdatového vydání z roku 1980, jehož pořadatelem byl Jaroslav Suk, je obohacena o tehdy nedostupné dokumenty, ať už je blokovala železná opona nebo utajenost archivů tehdejšího Ministerstva vnitra ČSR. Tyto materiály jsou výmluvným dokladem fungování tehdejšího totalitního režimu. Doplněny jsou i ukázky dobového zahraničního tisku, dávající přehled o kampani, která byla ve prospěch vězněných vedena na Západě. Rozsáhlý poznámkový aparát pak přináší řadu nových, cenných informací.

ÚSTR, Praha 2012, 1. vydání, váz., 515 str., ISBN 978-80-87211-74-8

Knihu „Hnědá kniha“ o procesech s českým undergroundem si můžete zakoupit prostřednictvím internetu na stránkách knihkupectví Kosmas.cz a v knihovně Ústavu pro studium totalitních režimů.

 

Ohlasy v médiích

 


Pavel VANĚK: Vojenská kronika 4. znojemské pohraniční brigády 1945–1955

Obálka publikace Inspekce ministra vnitra v letech 1953–1989 Kronika nabízí čtenáři autentický vhled do organizačních otázek a výstavby útvaru; vedle toho ukazuje „výsledky“ střežení státní hranice a výcvik pohraničníků. Podává také subjektivní výpověď o spolupráci Pohraniční stráže s obyvatelstvem i o kulturních a sportovních událostech u pohraničních jednotek. Její strohé vyznění jakoby překrývá tragičnost osudů konkrétních lidí, jejichž touha po životě za železnou oponou narazila na „svědomité plnění úkolů“, jež strážcům hranic totalitního Československa náleželo.
Vlastnímu textu kroniky předchází studie o organizaci 4. znojemské pohraniční brigády v letech 1951–1955, text kroniky doplňují formou odkazů pasáže věnované velitelům jednotek brigády a některým případům pokusů o přechod státní hranice. Publikace obsahuje i kopie plánků úseků pohraničních rot z poloviny 50. let.

ÚSTR, Praha 2010, 1. vydání, brož., 288 str., ISBN 978-80-87211-37-3

Knihu Vojenská kronika 4. znojemské pohraniční brigády 1945–1955 si můžete zakoupit prostřednictvím internetu na stránkách knihkupectví Kosmas.cz a v knihovně Ústavu pro studium totalitních režimů.

Milan BÁRTA: Inspekce ministra vnitra v letech 1953–1989. Výběr dokumentů

Obálka publikace Inspekce ministra vnitra v letech 1953–1989 V roce 1953 byla zřízena inspekce ministra národní bezpečnosti, která měla jako ústřední kontrolní orgán dohlížet na dodržování zákonnosti v rámci komunistických bezpečnostních složek. Po sloučení ministerstva národní bezpečnosti s ministerstvem vnitra došlo k jejímu přejmenování na inspekci ministra vnitra. Inspekce se stala jednou z převodových pák ministra, kterou užíval pro kontrolu činnosti složek resortu a jako taková zůstala po celou dobu svého fungování v přímé kompetenci ministra. Vedle centrální inspekce existovaly kontrolní útvary také na nejdůležitějších útvarech a regionálních složkách ministerstva vnitra.
Do povinností inspekce patřila kontrola plnění stranických a vládních usnesení, zákonů a nařízení ministra, ale také kontrola materiálně-technického a finančního zabezpečení a vyšetřování trestné činnosti páchané příslušníky ministerstva vnitra či vyřizování stížností občanů. Významnou roli plnila inspekce v souvislostí s přešetřováním nezákonností 50. let a také během období let 1968–1969, kdy jí připadl úkol objasnit dění v resortu v průběhu tzv. Pražského jara a během následujících událostí. Materiály shromážděné v průběhu těchto šetření jsou velmi cenným dokladem pro poznání fungování komunistického represivního aparátu.
Velká část činnosti inspekce ministra vnitra zůstává veřejnosti prakticky neznámá, cílem předkládané edice proto je přiblížit čtenářům organizaci a činnost této důležité součásti československého ministerstva vnitra.

ÚSTR, Praha 2009, 1. vydání, 324 str., brož., ISBN 978-80-87211-27-4

Knihu Inspekce ministra vnitra v letech 1953–1989 si můžete zakoupit prostřednictvím internetu na stránkách knihkupectví Kosmas.cz a v knihovně Ústavu pro studium totalitních režimů.

Pavlína FORMÁNKOVÁ, Petr KOURA: Žádáme trest smrti! Propagandistická kampaň provázející proces s Miladou Horákovou a spol.

Obálka publikace Žádáme trest smrti! Propagandistická kampaň provázející proces s Miladou Horákovou a spol. - ilustrační foto Proces s Miladou Horákovou a dalšími dvanácti obžalovanými je považován za „největší politický proces“ a stal se symbolem komunistické zlovůle. Jednalo se o první politický monstrproces a kampaň, která ho doprovázela neměla svou propracovaností a mohutností u nás dosud obdoby. Cílem této knihy je přiblížit čtenáři, jak byla kampaň připravována i jak probíhala. Čtenář se dovídá, jakým způsobem se na ní podílely stranické a státní orgány, tisk, rozhlas, film, veřejnost, včetně dětí, i to, jak se proces odrazil v tehdejších karikaturách, básních a divadelní hře. Publikace je rozdělena do dvou částí. První tvoří úvodní studie, která kampaň popisuje, druhou edice 150 vybraných dokumentů.

ÚSTR, Praha 2009, 1. vydání, 148 x 210 mm, 616 stran, ISBN 978-80-87211-03-8

Knihu Žádáme trest smrti! si můžete zakoupit prostřednictvím internetu na stránkách knihkupectví Kosmas.cz a v knihovně Ústavu pro studium totalitních režimů.

Prokop Tomek: Systém sjednocené evidence poznatků o nepříteli (v československých podmínkách)

Obálka publikace Systém sjednocené evidence poznatků o nepříteli (v československých podmínkách) Systém sjednocené evidence poznatků o nepříteli (Sistema objediněnnovo učeta dannych o protivnike – SOUD, českou zkratkou SSEP) byl ojedinělým projektem přísně tajné databáze nepřátel SSSR a jeho satelitů. Dohoda o SSEP byla podepsána koncem roku 1977 a na jejím základě se přistoupilo k budování databáze osob reálně i jen údajně nebezpečných pro stabilitu komunistických režimů.
Československo se na SSEP podílelo v říjnu 1989 daty 24 833 osob, tedy zhruba jednou sedminou dat asi 200 000 osob vložených do SSEP všemi účastníky projektu. SSEP měl ve skutečnosti rozšířit poznatkovou základnu KGB a pro státní bezpečnosti satelitních zemí v podstatě znamenal jen práci navíc.
Tato edice dokumentů z Archivu bezpečnostních složek přibližuje budování i příklady praktického využití SSEP v Československu v letech 1977–1989.

ÚSTR, Praha 2008, 1. vydání, 180 stran, ISBN 978-80-87211-05-2
Publikaci si můžete zakoupit prostřednictvím internetu na stránkách knihkupectví Kosmas.cz a v knihovně Ústavu pro studium totalitních režimů.

Petr BLAŽEK: Živá pochodeň na Stadionu Desetiletí. Protest Ryszarda Siwce proti okupaci Československa v roce 1968

Obálka publikace Živá pochodeň na Stadionu Desetiletí- ilustrační foto Publikace představuje ve studii a edici dokumentů protest Ryszarda Siwce, který se dne 8. září 1968 se na varšavském Stadionu Desetiletí polil rozpouštědlem a zapálil na protest proti účasti polských jednotek na okupaci Československa. Devětapadesátiletý úředník z Přemyšle svůj čin pečlivě připravil – na magnetofonový pásek namluvil poselství, v němž obvinil Sovětský svaz z imperialistických záměrů a snahy rozpoutat novou světovou válku. Své krajany vyzval k odporu proti totalitním režimu. Na stroji napsal letáky a notářství zaslal svoji závěť, v níž rozdělil svůj majetek. Získal vstupenku na centrální oslavy dožínek, které se na Stadionu Desetiletí odehrávaly za přítomnosti nejvyššího stranického a státního vedení Polské lidové republiky. Kulturnímu programu přihlíželo okolo sta tisíc osob, u nichž však šokující protest nevyvolal reakci, kterou Ryszard Siwiec očekával. Po uhašení byl odvezen do nemocnice, kde za čtyři dny zemřel. Po celou dobu zde byl hlídán tajnou policií, které se před širší veřejností podařilo jeho tragický čin utajit.
O události na Stadionu Desetiletí se po několika dnech sice dozvěděla polská redakce Rádia Svobodná Evropa, ale její vedení nepovažovalo zprávu za důvěryhodnou a rozhodlo se jí nevyužít. Teprve poté, kdy se v Praze upálil Jan Palach a kdy mnichovská redakce opět obdržela z Polska nový – sice anonymní, ale tentokrát velmi podrobný – popis celé události, byla v březnu 1969 zpráva o sebeupálení na Stadionu Desetiletí odvysílána. V roce 1981 vydala Siwcova rodina pamětní spis, ve které byl poprvé publikován přepis poselství, které Ryszard Siwiec před svým činem namluvil na magnetofon. Až na počátku devadesátých let se režisérovi Maciej J. Drygas podařilo shromáždit výpovědi svědků a rodiny. Získal také archivní dokumenty z dobového vyšetřování a objevil krátký filmový záběr hořícího Ryszarda Siwce. V roce 1991 natočil filmový dokument Uslyšíš můj křik a připravil rozhlasový pořad Testament. Jeho zásluhou se Siwcův protest stal známým v Polsku i v zahraničí. V této knize jsou poprvé publikovány v českém jazyce takřka všechny dostupné archivní dokumenty o Siwcově protestu, včetně jeho vlastních textů. Edice je doplněna úvodní historickou studií a dobovými fotografiemi. Součástí knihy je také CD, kde je sebeupálení Ryszarda Siwce zachyceno na filmových záběrech, které na Stadionu Desetiletí natočili příslušníci polské tajné policie. Podařilo se je teprve před několika lety nalézt v archivu Ústavu národní paměti ve Varšavě.

ÚSTR, Praha 2008, 1. vydání, 80 stran, ISBN 978-80-87211-02-1
Publikaci si můžete zakoupit prostřednictvím internetu na stránkách knihkupectví Kosmas.cz a v knihovně Ústavu pro studium totalitních režimů.

Petr BLAŽEK (ed.): „Tentokrát to bouchne“

Obálka edice dokumentů „Tentokrát to bouchne“ - ilustrační foto Edice dokumentů k organizaci a ohlasům kampaně proti signatářům Charty 77 (leden-únor 1977). Odbor ABS MV ČR – FF UK, Praha 2007, 139 s.
Kritická edice převážně doposud nepublikovaných archivních dokumentů přibližuje zákulisí organizace masivní kampaně proti signatářům Prohlášení Charty 77 a její ohlas v prvních týdnech roku 1977. Zaměřuje se na písemnosti z řídících míst represivního aparátu komunistického režimu: vedení KSČ, justice, prokuratury a politické policie. Publikované dokumenty jsou uloženy v Archivu bezpečnostních složek, Národním archivu a Libri prohibiti. Publikaci vydala Filozofická fakulta UK v Praze ve spolupráci s Odborem archiv bezpečnostních složek MV ČR. Připravena byla pro účastníky konference k 30. výročí vzniku Charty 77, která se v březnu 2007 konala v prostorách Filozofické fakulty UK v Praze a Národního muzea.