Drażkowiak, Mieczysław Alojzy (* 23. 5. 1929, † 30. 8. 1956)
Dne 20. června 1955 přibližně v půl desáté večer byl za obcí Mikulov zadržen polský občan Mieczysław Alojzy Drażkowiak který se pokoušel dostat do Rakouska. Zadržela ho dvojčlenná hlídka PS – útvaru Mikulov ve složení svob. František Pastucha (*1933) a voj. Jan Šuba (*1934).
Mieczysław Drażkowiak se narodil 23. května 1929 v obci Ruchocice ve Velkopolsku, jeho otec pracoval jako úředník na dráze, matka byla v domácnosti. Po dokončení základní školy v Rawiczi se Drażkowiak začal učit zámečníkem v rawiczských mechanických závodech, byl aktivní ve skautském hnutí. Věřil v blízký konflikt mezi Západem a Východem a s kamarády shromažďoval zbraně nalezené po válce. Jejich činnost odhalila tajná policie, která posléze zatkla několik funkcionářů této skupiny kvůli nelegálnímu držení zbraní. Vzhledem k nízkému věku je však brzy propustili.[1]
V srpnu 1946 byla skupina skautů, jíž byl Drażkowiak členem, přeměněna na organizaci s názvem Politická policie a dříve nekoordinované akce začaly dostávat konkrétní organizační rámec. V nedalekém lese chlapci pravidelně cvičili v uniformách a se zbraní v ruce. V únoru 1948 bylo na jednom z konspiračních setkání rozhodnuto přeměnit skupinu ve více formalizovanou organizaci a byly vytvořeny pozice šéfa propagandy, skladníka zbraní a dokonce i ministra letectví. Velitelem skupiny byl Drażkowiak. Aktivity této skupiny neunikly pozornosti tajné policie, která již v září 1948 zatkla osm členů včetně Drażkowiaka. V následném soudním procesu byla vznesena obvinění z těžkých zločinů a vynesené rozsudky se pohybovaly v rozmezí čtyř až 15 let odnětí svobody.[2]
Devatenáctiletý Drażkowiak byl za aktivní činnost v podzemní organizaci KWP[3] odsouzen vojenským soudem ve městě Rawicz pro velezradu k 15 letům vězení a pětileté ztrátě občanských práv. Jak sám dne 23. června 1955 vypověděl vyšetřovateli Státní bezpečnosti (StB), star. ref. npor. Richardu Putnovi z Krajské správy ministerstva vnitra (KS MV) v Brně: Činnost této organizace byla zaměřena proti lidově demokratickému Polsku.[4] V Polsku si po odsouzení odpykával trest v lágru Chornik ve městě Bytom, kde pracoval jako vězeň v tamějších uhelných dolech.
V roce 1953 mu byl amnestií trest snížen o pět let. Potvrzení o udělení amnestie měl Drażkowiak u sebe během zadržení v blízkosti rakouské hranice. Po útěku z uvedeného tábora v Polsku přešel dne 14. června 1955 téměř nestřeženou hranici mezi Polskem a ČSR v prostoru Těšín – Karviná. Po československém území se pohyboval obezřetně, nikoho nekontaktoval. Za šest dní přešel pěšky přes Ostravu, Příbor, Hranice, Nový Jičín, Brno a Pohořelice, až se dostal za Mikulov, kde byl zadržen pohraničníky. Ještě v Polsku si na železniční stanici prohlédl na mapě, jak se dostane k rakouské hranici. V Československu využíval k orientaci slunce a silniční ukazatele. Většinou přes den přespával na polích a ve stozích sena a v noci postupoval dále. Živil se čokoládou, kterou si nesl ještě z Polska, a příležitostným sběrem ovoce. Až v Mikulově našel dvě československé koruny, za které si koupil pivo a tři housky. Jeho anabáze nebyla úspěšná a po zadržení se dostal do vyšetřovací vazby KS MV v Brně. Během celodenního vyšetřování příslušníky StB přiznal, že chtěl odejít na Západ: Mojí snahou bylo dostat se do Vídně a odtud do Itálie, Francie nebo Austrálie, prostě všude, jenom ne do Polska nebo států lid. demokracií.[5]
Jeho další osud byl ale přesně opačný. Dne 8. července 1955 navrhl náčelník odboru vyšetřování KS MV Brno zastavit proti Drażkowiakovi státně bezpečnostní vyšetřování, zrušit vazbu a předat ho polské straně.[6] Z příkazu MV byl 12. července 1955 na pohraničním bodě v Těšíně ve 12 hod. vydán polským bezpečnostním orgánům.[7]
O rok později se Drażkowiak opět pokusil přibližně na stejném místě překonat československo-rakouskou hranici. Dne 30. srpna 1956 v půl druhé v noci byl Mieczysław Alojzy Drażkowiak usmrcenelektrickým proudem v drátěném zátarasu v úseku 22. roty PS – útvaru Mikulov: Narušitele nalezla v DZ hlídka svob. Gregora, provádějící kontrolu KP a DZ. Narušitel, který neměl u sebe žádný důležitý materiál, bude se souhlasem prokurátora a OO MV pohřben.[9] S největší pravděpodobností československé bezpečnostní orgány postupovaly podle tajného rozkazu ministra národní bezpečnosti Karola Bacílka – č. 164/1952, o pochovávání agentů a teroristů usmrcených v boji s bezpečnostními orgány.
Drażkowiak byl pohřben na hřbitově v Mikulově, symbolický hrob má v domovském Rawiczi.[10]
Tereza Mašková
Archivní dokumenty:
- Denní hlášení č. 214, z 30. 8. 1956. (zdroj: ABS)
- Vazební fotografie. (zdroj: ABS)
- Osobní vyšetřovací spis, 1955. (zdroj: ABS)
- Operativní materiál, 1955. (zdroj: ABS)
Zdroj:
- Archiv bezpečnostních složek
- f. Hlavní správa Pohraniční stráže a ochrany státních hranic (HS PS OSH), Denní hlášení č. 214 z 30. 8. 1956
- f. Vyšetřovací spisy – Brno, a. č. V–945 KS MV Brno, Dražkowiak
- PULEC, Martin. Organizace a činnost ozbrojených pohraničních složek: Seznamy osob usmrcených na státních hranicích 1945–1989. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu 2006
- BROTLIK-DŻWIERZYŃSKA, Monika – NIEDURNY, Marcin. Uciekinierzy z PRL. Katowice –Warszawa: Instytut Pamięci Narodowej – Komisja Ścigania Zbrodni przeciwko Narodowi Polskiemu 2009
- Kolektiv autorů. Konspiracyjne wojsko polskie w latach 1945–1948. Lodž: Instytut Pamięci Narodowej – Komisja Ścigania Zbrodni przeciwko Narodowi Polskiemu 2002
Portrét byl zpracován také v rámci mobilní aplikace Místa Paměti národa v sekci Iron Curtains Stories.
[1] BROTLIK-DŻWIERZYŃSKA, Monika – NIEDURNY, Marcin. Uciekinierzy z PRL. Katowice –Warszawa: Instytut Pamięci Narodowej – Komisja Ścigania Zbrodni przeciwko Narodowi Polskiemu 2009, s. 41.
[2] Tamtéž, s. 42.
[3] Konspirační polské vojsko (Konspiracyjne Wojsko Polskie; KPV), ozbrojená organizace bojující za nezávislost a svobodu Polska. Vzniklo v dubnu 1945 a v jeho čele stál voják Armii Krajowej, kpt. Stanisław Sojczyński, krycí jméno Warszyc. Jeho oddíly působily především v oblasti lodžského, ale i poznaňského a slezského vojvodství. Jejich hlavní činností byl boj proti banditům, ochrana obyvatelstva před Rudou armádou, likvidace prosovětských úředníků. Řady Konspiračního polského vojska posílili po amnestii v srpnu 1945 i mnozí bývalí bojovníci Armii Krajowej; oddíly KPV dosáhly počtu až 3 tisíc mužů. V červnu 1946 byl zatčen kpt. Stanisław Sojczyński a Úřadu bezpečnosti (UB) se podařilo rozbít i struktury KPV ve Slezsku. Organizace se snažila nadále vykonávat svou činnost. V roce 1947 se UB podařilo zatknout další členy vedení KPV, mnozí z nich byli popraveni. V ilegalitě zůstaly zbytky organizace až do r. 1954, její činnost se však omezila jen na sporadické akce proti UB. Více viz Kolektiv autorů. Konspiracyjne wojsko polskie w latach 1945–1948. Lodž: Instytut Pamięci Narodowej – Komisja Ścigania Zbrodni przeciwko Narodowi Polskiemu 2002.
[4] Archiv bezpečnostních složek (dále jen ABS), f. Vyšetřovací spisy – Brno, a. č. 945 KS MV Brno, Dražkowiak, l. 8.
[5] Tamtéž, l. 11.
[6] Tamtéž, 18.
[7] Tamtéž, l. 23.
[8] V úmrtním listě je jako příčina smrti uvedena popálenina elektrickým proudem mozku a temene. BROTLIK-DŻWIERZYŃSKA, Monika – NIEDURNY, Marcin. Uciekinierzy z PRL. Katowice – Warszawa: Instytut Pamięci Narodowej – Komisja Ścigania Zbrodni przeciwko Narodowi Polskiemu 2009, s. 45.
[9] ABS, f. Hlavní správa Pohraniční stráže a ochrany státních hranic, Denní hlášení č. 214 z 30. 8. 1956.
[10] BROTLIK-DŻWIERZYŃSKA, Monika – NIEDURNY, Marcin. Uciekinierzy z PRL. Katowice – Warszawa: Instytut Pamięci Narodowej – Komisja Ścigania Zbrodni przeciwko Narodowi Polskiemu 2009, s. 45.