Dolejš, František (* 17. 2. 1915, † 25. 6. 1948)

Portrét Františka Dolejše z roku 1946 (Zdroj: ABS)

Fotograf František Dolejš se narodil 17. 2. 1915 v Kvasinách v okrese Rychnov nad Kněžnou a koncem 40. let žil s manželkou Zdeňkou[1] v Praze, kde na Smíchově provozoval fotoateliér. V domácnosti a v obchodě jim vypomáhala Anna Jakoubková.[2] Všichni tři se dne 25. 6. 1948 pokusili tajně překročit československé hranice směrem do Německa spolu s bratrem Františka Dolejše, Jaroslavem[3], který několik měsíců po svém prvním útěku do Německa za nimi tajně přijel do Prahy.

Jaroslav Dolejš, v té době příslušník SNB – útvaru Rozvadov,[4] totiž v noci z 11. na 12. března 1948 opustil v době volna svůj útvar a ve vojenském stejnokroji a s výzbrojí[5] přešel státní hranice do Německa. Z dobových materiálů vyplývá, že Jaroslav Dolejš byl se svojí službou u SNB nespokojený a nesouhlasil s novou politickou situací v Československu.[6] Po přechodu hranic ho na německé straně převzali Američané, kteří ho později vyslýchali. Měsíc pobýval v uprchlickém táboře v Řezně, další dva měsíce byl v táboře Dianabergu. V Řezně se přihlásil na práci do Austrálie, jeho žádosti bylo vyhověno, ale chtěl se před odjezdem rozloučit s bratrem Františkem v Praze. Dne 18. 6. 1948 se proto vydal zpět do ČSR, hranice tajně překročil spolu s jedním mladým uprchlíkem z tábora opět v prostoru Waidhaus-Rozvadov. Tři dny pobýval v pohraničí na statku v Bezděkově v tehdejším okrese Horšovský Týn, pak odjel za bratrem do Prahy, kde zůstal několik dnů. Mezitím se František Dolejš rozhodl s ním odejít na Západ, protože měl jako národní socialista obavy, že mu bude zrušena živnost[7]. K bratrům se připojila žena a zaměstnankyně staršího z nich.

Z Prahy skupina vyjela 24. 6. 1948 najatým vozem do Plzně, kde si najali další vůz, kterým pokračovali do Budce v okrese Horšovský Týn, tam přenocovali a brzy ráno 25. 6. vyrazili k hranicím.[8] V hraničním pásmu ale narazili na hlídku PS. Hlídka velitele stržm. Jaroslava Franče a stržm. Jaroslava Šimka (* 26. 8. 1924), vybavena samopalem a pistolí, spatřila kolem deváté hodiny ze svého stanoviště u opuštěných stodol u Scheilisslochu, v prostoru obce Dianaberg, čtyři osoby, které šly přes louku k lesu. Následně se hlídka ukryla ve smrčině a čekala, až se osoby přiblíží. Když byly od hlídky vzdáleny cca 50 metrů, Franče měl osoby vyzvat k zastavení, načež ty se zastavily a skočily do mlází.[9]

Když se skupinka osob skryla v lese, mělo být jimi proti hlídce čtyři až pětkrát vystřeleno; respektive v dobových materiálech a výsleších svědků se uvádí, že dle stržm. Šimka bylo proti hlídce čtyři až pětkrát vystřeleno z pistole a dle hovoru[10] Šimka s Františkem Dolejšem měl střílet jeho bratr Jaroslav. Prap. Bartoněk tvrdil, že pistoli Františka Dolejše prohlédl a zjistil, že se z ní nestřílelo; stržm. Franče se ztotožňoval se Šimkovou výpovědí a dodával, že na místě, odkud na ně bylo stříleno, byl nalezen klobouk a jedna vystřelená nábojnice patřící J. Dolejšovi. Členové poplachové hlídky, kteří přijeli na místo později (např. Šťastný, Toupal, Kaprhál), se o této střelbě nezmiňují.[11] V rozsudku Jaroslava Dolejše ovšem stojí, že proti hlídce měl vystřelit jednou (čtyř až pět ran nikde zmíněno není). Sám Jaroslav Dolejš v r. 2001 na ÚDV vypověděl: Našli u mě pistoli, pistoli jsem nepoužil ke střelbě, ale při pádu na zem se v ní vzpříčil náboj, a tak nebyla k použití.[12]

Hlídka ihned palbu opětovala a střílela směrem do míst, kde se ukrývali manželé Dolejšovi a Anna Jakoubková. Franče přikázal Šimkovi přivolat posily, o což Šimek požádal kolemjdoucí dívku a za hodinu přijelo pět mužů (velitel SNB - útvaru Eisendorf prap. Oldřich Bartoněk, stržm. František Zahálka, stržm. Josef Toupal, stržm. Jaroslav Kaprhál a stržm. Josef Šťastný),[13] kteří pokračovali v prohledávání lesa. Tou dobou manželé Dolejšovi s Annou Jakoubkovou vyšli z úkrytu a hlídce se vzdali.

Stržm. Šimek pak střežil zadržené Dolejšovi a Jakoubkovou u opuštěné stodoly. Asi ve 12.30 se chtěl František Dolejš napít vody z potoka, což mu stržm. Šimek nedovolil, a Dolejš na něho posléze zaútočil skleněnou lahví od koňaku a nastalo přetahování o pušku, během něhož byl František Dolejš postřelen. Dle ohledacího protokolu[14] byl zasažen jedním výstřelem nad lopatkou levé kosti kyčelní v dutině břišní směrem k páteři a zásah střely byl smrtelný. Nebyla mu poskytnuta první pomoc[15] a cestou do nemocnice do Bělé nad Radbuzou zemřel.

Kolem třinácté hodiny byl zadržen Jaroslav Dolejš, který v r. 2001 na ÚDV vypověděl, že byl už téměř na hranici, ale vrátil se pomoci bratrovi. A dále J. Dolejš uvedl: Dostal jsem se do obklíčení většího počtu příslušníků PS, kteří po mně nadále stříleli,[16] nebyl jsem zraněn, ale měl jsem na pravé straně prostřelený kabát.[17] V tehdejším rozsudku stojí, že plášť nevykazuje průstřel, ovšem jakýkoliv odkaz na provedení expertizy chybí.[18]

U J. Dolejše bylo kromě peněz a cigaret mimo jiné nalezeno celkem osmnáct nábojů ráže 7,65 mm a u F. Dolejše celkem devatenáct nábojů ráže 7,65 mm.[19]

Zdeňka Dolejšová a Anna Jakoubková byly vzaty do vazby Okresním soudem v Tachově a za ilegální vstup do pohraničního pásma byly odsouzeny ke dvoutýdennímu vězení.[20] František Dolejš byl pohřben 28. 6. 1948 na hřbitově v Bělé nad Radbuzou.[21] Proti stržm. Šimkovi bylo plzeňským vojenským prokurátorem zahájeno prozatímní pátrání pro podezření ze zastřelení Františka Dolejše za účelem zjištění bližších okolností spáchaného činu; později byl ale stržm. Šimek zproštěn obžaloby, protože nebyly shledány důvody k trestnímu stíhání.[22]

Podle výpovědi Jaroslava Dolejše na ÚDV[23] byl převezen na útvar, kde byl v tmavé místnosti zbit několika příslušníky PS, které neznal. Na chodbě zaslechl hovor PS, že bratr byl zastřelen, ale podrobnosti se dozvěděl až po letech od švagrové. Asi druhý den ho převezli k útvaru do Plzně a pak do vojenské věznice na Hradčanech, kde byl dva měsíce vyslýchán, ale týrán nebyl.[24]

Ve vazbě byl Jaroslav Dolejš od 25. 6. 1948 do 28. 9. 1949 a byl obžalován ze zločinu nešetření služebních předpisů, zločinu přípravy úkladů o republiku, zločinu vojenské zrady a zločinu zprotivení stráži.[25] Státní soud v Praze ho 17. 12. 1948 shledal vinným a vyhlásil nad ním trest smrti provazem,[26] rozsudek nabyl právní moci 10. 3. 1949, kdy Nejvyšší soud v Brně zamítl zmateční žádost obžalovaného. Ovšem zvrat nastal 3. 10. 1949, kdy udělil prezident republiky[27] Jaroslavu Dolejšovi milost, a trest mu tak byl snížen na doživotí v těžkém žaláři (zostřeného tmavou komorou ročně). Dva roky strávil ve věznici na Borech, pak byl přemístěn do Leopoldova. Další obrat v jeho kauze přinesla květnová amnestie v r. 1960 − dne 10. 5. 1960 byl propuštěn na svobodu.[28]

Případ Františka Dolejše vyšetřoval po roce 1989 ÚDV, který v roce 2001 odložil podezření ze spáchání trestného činu ze strany Jaroslava Šimka, a odvolával se na dobové předpisy, podle nichž mohli členové SNB konající službu použít zbraň v případě nutné obrany anebo v případě, kdy nemohli zamezit útěku nebezpečného zločince jiným způsobem.[29] Jaroslav Dolejš byl rehabilitován a 20. 4. 1998 byl povýšen na podplukovníka ve výslužbě.

Tereza Mašková

Archivní dokumenty:

Zdroj:

  • ABS, f. PS, karton č. 114
  • ABS, Taktický fond, T-1505 MV
  • ABS, f. Vyšetřovacích spisů, V-46 Plzeň
  • ABS, f. Odbor politického zpravodajství MV, sign. 12402
  • ABS, f. Odbor politického zpravodajství MV, sign.10267
  • ABS, f. Zemský odbor bezpečnosti Praha, sign. 300-35-4/1,17-18
  • ABS, f. Hlavní správa vojenské kontrarozvědky, sign. 302-350-7
  • ABS, f. Zemský odbor bezpečnosti II, sign. 315-148-39
  • ABS, f. Odbor politického zpravodajství MV, sign.10494
  • ABS, f. Odbor politického zpravodajství MV, sign. 10851
  • ABS, f. Hlavní správa vojenské kontrarozvědky, sign. 302-179-6
  • ABS, f. Různé bezpečnostní spisy po roce 1945, sign. 304-20-2/30-42-61,92,93
  • ABS, f. Různé bezpečnostní spisy po roce 1945, sign. 304-169-1/146
  • ABS, Fond personální spisy, a. č. 171022
  • ÚDV– 29/Vt–2001
  • Národní archiv, f. Policejní ředitelství II. všeobecná spisovna 1941−1950, č.k. 1594, sign. D 874/4
  • Archiv hl. m. Prahy, f. Malý dekret (Trestní komise vyšetřovací a nalézací ÚNV hl. m. Prahy, provádějící řízení dle dekretu presidenta rep. č. 138/1945 Sb. o trestání některých provinění proti národní cti), sign. 36-13072

 

Portrét byl zpracován také v rámci mobilní aplikace Místa Paměti národa v sekci Iron Curtains Stories.

 


[1] Zdeňka Dolejšová, roz. Krchová, narozena r. 1918 ve Vejvanově v okrese Rokycany.

[2] Pomocnice v domácnosti Anna Jakoubková narozena r. 1917 v Alexandrovou v SSSR, svobodná, bytem příslušná do Ret v okrese Hořovice.

[3] Jaroslav Dolejš se narodil r. 1922 v Solnici v okrese Rychnov nad Kněžnou (bytem příslušný do Trnové v okrese Kralovice), svobodný, civilním povoláním dělník, sloužil jako strážmistr dva roky a čtyři měsíce u SNB. Služební přísahu vykonal 27. 10. 1945; 25. 2. 1946 až 5. 9. 1946 navštěvoval školu pro výcvik čekatelů SNB v Jihlavě a u SNB - útvaru Rozvadov působil od 20. 1. 1948 (ABS, Odbor politického zpravodajství MV: Různé bezpečnostní spisy po roce 1945-20-2, Trestní oznámení).

[4] A také člen KSČ.

[5] Měl s sebou ještě samopal RA vzor 41 se zásobníkem a 200 ks nábojů, služební pistoli ČZ ráže 7.65 mm s příslušenstvím a 25 náboji (ABS, Odbor politického zpravodajství MV: Různé bezpečnostní spisy po roce 1945-20-2; Trestní oznámení).

[6] ABS, f. PS, karton č. 114 −Protokol s Jaroslavem Dolejšem.
Dále to potvrdil i on sám při podání vysvětlení na ÚDV v r. 2001, kdy vypověděl, že tehdejší postup PS se mi nezamlouval… Důvodem mého odchodu za hranice bylo to, že mě nechtěli propustit ze služeb PS. (ÚDV 404/2000; Úřední záznam o podaném vysvětlení).

[7] ÚDV 404/2000; Úřední záznam o podaném vysvětlení.

[8] ABS, f. Vyšetřovacích spisů, V-46 Plzeň, Zpráva o zatčení.

[9] Nadřízení později tento postup kritizovali, viz mjr. Kovář: Hlídka se mohla na zákrok velmi době připraviti. Neznámé osoby měla nechati dojíti na přiměřenou vzdálenost a pak rázně a energicky zakročiti s připravenými zbraněmi tak, aby zakročení mělo již samo o sobě úspěch. Jest vyloučeno, aby se osoby pokusily o útěk, nebo dokonce o nějaké násilí, kdyby je hlídka rázně překvapila a energicky zakročila, k čemuž měla všechny předpoklady a výhodu. (ABS, f. PS, karton 114 – Záznam).

[10] Z jeho [Františka Dolejše] pistole vystřeleno nebylo. Tuto okolnost potvrdil nám ihned po zadržení i zemřelý František Dolejš, když na naši otázku, že po nás střílel, odpověděl, ne to byl ten první, co šel s náma /Jaroslav Dolejš/. ABS, f. PS, karton 114, Dodatkový protokol se strážm. SNB Jaroslavem Šimkem.

[11] ABS, f. PS, karton 114.

[12] ÚDV – 29/Vt – 2001.

[13] Později na místo dorazili také stržm. Stanislav Čermák a stržm. Jaroslav Bradáč.

[14] ABS, f. PS, karton 114, s. 36 (Protokol sepsaný při ohledání mrtvoly 25. 6. 1948, přítomni MUDr. Jan Štengl, prap. Jan Malík, strážm. Jiří Ledvina).

[15] Zraněnému nemohla býti poskytnuta první pomoc, neb tento měl výhřez střev a jevil jen nepatrné známky života, a byl proto dopraven ihned služebním autem k lékařskému ošetření… (ABS, f. PS, karton 114) .

[16] Dle dobových materiálů měl během zákroku vystřelit stržm. Šimek čtyřikrát, stržm. Franče osmkrát ze samopalu, stržm. Zahálka jednou, stržm. Šťastný šestkrát ze samopalu, stržm. Toupal třikrát a stržm. Kaprhál pětkrát ze samopalu (ABS, f. PS, karton 114 − Dodatek ke zdejšímu telefonickému hlášení).

[17] ÚDV – 29/Vt – 2001.

[18] ABS, Odbor politického zpravodajství MV, sign. 302-350-7.

[19] ABS, f. PS, karton 114.

[20] Přesný rozsudek a datum uvěznění obou žen se nepodařilo zjistit, pravděpodobně byly odsouzeny v srpnu 1948 a po cca dvou týdnech propuštěny (ÚDV – 29/Vt – 2001).

[21] ABS, f. PS, karton 114.

[22] Tamtéž.

[23] ÚDV – 29/Vt – 2001.

[24] Během vyšetřování nalezl vrchní vojenský prokurátor v dokumentaci případu řadu vážných nedostatků: dne 22. 6. 1948 velitel útvaru 9600 mjr. Jiří Kovář plzeňskému útvaru 8186 sděloval, že vrchní vojenský prokurátor požaduje doplnění zprávy o zatčení J. Dolejše o několik okolností – mají totiž vliv na trest strážmistra Dolejše jako zběha, poněvadž bude-li svědecky prokázáno, že střílel proti hlídce SNB, bude patrně odsouzen k trestu smrti zastřelením. Dále Kovář upozorňoval, že prokurátor potřebuje jasné důkazy a ne domněnky a indicie – je proto nutno uvésti jen co bylo pozorováno a vyvarovat se všech vlastních domněnek a kombinací. (ABS, f. PS, karton č. 114).

[25] ABS, Odbor politického zpravodajství MV, sign. 302-350-7 (Rozsudek státního soudu v Praze).

[26] Dále odsouzen k propuštění z SNB a ztrátě hodnosti strážmistra, ztrátě čestných občanských práv na deset let, propadnutí nalezeného majetku v době zadržení a povinnosti uhradit náklady trestního řízení.

[27] Klement Gottwald.

[28] Informace poskytnuté Vězeňským archivem ve Skutči patřícím pod Vězeňskou službu ČR.

[29] ÚDV – 29/Vt – 2001 (Závěrečná zpráva).