ČIHÁK, Josef (11. 9. 1880 Obděnice, okres Sedlčany – 18. 2. 1960 Leopoldov)

římskokatolický kněz, teolog a metropolitní kanovník u sv. Víta v Praze

Pocházel z rolnické rodiny ze Sedlčanska. Obecnou školu vychodil v Obděnicích, reálné gymnázium v Příbrami. V roce 1902 byl poslán na studia filozofie a teologie do Říma. Studia dokončil v roce 1907, kdy byl také vysvěcen na kněze. Po návratu do vlasti byl ustanoven kaplanem u sv. Havla v Praze. Po čtyřech letech byl jako kaplan přeložen k Matce Boží před Týnem, kde působil až do roku 1917, kdy byl jmenován profesorem náboženství na státním gymnáziu v Resslově ulici v Praze. V roce 1920 se v Římě připravoval na vysokoškolskou výuku teologie. Rok poté podnikl studijní cestu do Švýcarska, Německa a Francie, kde přednášel i morální teologii. V roce 1927 byl jmenován mimořádným profesorem pro pastorální teologii při Teologické fakultě UK v Praze. V roce 1928 byl zvolen metropolitním kanovníkem u sv. Víta v Praze. V roce 1944 se stal členem aktivistické Ligy proti bolševismu. V roce 1947 byl jmenován prelátem arcijáhnem svatovítské kapituly.

Z titulu své funkce se J. Čihák stýkal s mnoha církevními představiteli. Byl vyšetřovateli považován za jakousi spojku „vatikánské špionážní sítě“. Blíže skutečnosti asi bude fakt, že J. Čihák se podílel na tajném praktikování mimořádných fakult, které po vzoru tzv. mexických fakult udělil Svatý Stolec ohrožené církvi, aby mohla pokračovat ve své činnosti i v případě pronásledování.

K Čihákovu zatčení došlo 18. července 1950. Souzen byl v rámci velkého procesu „Zela a spol.“ s olomouckým biskupem Stanislavem Zelou. Jednalo se o jeden ze dvou velkých, proti římskokatolické církvi zaměřených procesů, na jejichž prefabrikaci se podílela koordinační komise složená ze zástupců SÚC, ministerstva spravedlnosti, národní obrany a státní prokuratury. Státní soud v Praze, jehož senátu předsedal JUDr. Jaroslav Novák, ve dnech 27. listopadu–2. prosince 1950 odsoudil J. Čiháka pro zločiny velezrady a vyzvědačství k deseti letům těžkého žaláře, peněžitému trestu ve výši 150 000 Kčs, konfiskaci veškerého majetku a odnětí občanských práv po dobu deseti let. Po svém odsouzení prošel věznicemi Praha-Pankrác, Valdice a Leopoldov, kde po dlouhé nemoci zemřel ve vězeňské nemocnici. V červnu 1969 byl z rozhodnutí Městského soudu v Praze rehabilitován.

Prameny:

  • ABS, f. Vyšetřovací spisy, vyšetřovací spis arch. č. V-3881 MV.
  • NA, f. Ministerstvo spravedlnosti, nezpracováno, Klosův archiv.
  • NA, f. Správa Sboru nápravné výchovy, nezpracováno, osobní spis Josefa Čiháka.
  • NA, f. Státní soud, nezpracováno, sp. zn. Ts I/VII 142/50.
  • NA, f. SÚC 1949–1956, inv. č. 129, karton 94.

Literatura:

  • BULÍNOVÁ, Marie – JANIŠOVÁ, Milena – KAPLAN, Karel (eds.): Církevní komise ÚV KSČ 1949 –1951. ÚSD AV ČR – Doplněk, Praha – Brno 1994.
  • Církevní procesy padesátých let. (Kolektiv autorů, vědecká redakce Jan Stříbrný). Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002.
  • KAPLAN, Karel: Stát a církev v Československu v letech 1948–1953. ÚSD AV ČR – Doplněk, Praha – Brno 1993.
  • KAPLAN, Karel – PALEČEK, Pavel: Komunistický režim a politické procesy v Československu. Barrister & Principal, Brno 2001.
  • VAŠKO, Václav: Dům na skále 2, Církev bojující 1950–květen 1960. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007.
  • VAŠKO, Václav: Neumlčená. Kronika katolické církve v Československu po druhé světové válce II. ZVON, Praha 1990.
  • VLČEK, Vojtěch: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948–1964. Matice cyrilometodějská, Olomouc 2004.

-jin-