Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka
• Kontakty
• Archiv bezpečnostních složek

Ústav pro studium totalitních režimů » Projekty » Odboj a perzekuce křesťanů v době nacismu a komunismu (1939–1989) » Římskokatolická církev » Bohumil Boček (1904–1969)

Narodil se 20. prosince 1904 v obci Brťov, okr. Boskovice, dnes Brťov-Jeneč. Vychodil obecnou školu v Prosetíně, tři třídy měšťanky v Moravské Olešnici a v letech 1919–1923 vystudoval český učitelský ústav v Poličce.

Krátce učil a dne 1. října 1924 nastoupil prezenční vojenskou službu u horského pěšího praporu 8 v Kežmaroku. Vzhledem k tomu, že absolvoval Školu pro výchovu záložních důstojníků, byl již jako civilista (do zálohy propuštěn k 1. dubnu 1925) jmenován k 1. lednu 1927 podporučíkem. Prodělal dvě pravidelná cvičení: v roce 1928 a 1930, kdy byl zařazen jako velitel kulometné čety 4. roty horského praporu 9.

V letech 1925–1931 působil jako učitel literatury. Angažoval se také ve skautingu. Roku 1931 vstoupil do noviciátu jezuitského kláštera na Velehradě. O tři roky později, 4. června 1934, složil jako externista druhou maturitu na Arcibiskupském gymnáziu v Praze–Bubenči a odjel studovat teologii a filosofii na řádový institut do belgické Lovaně. Po třech letech se vrátil a na podzim 1937 se zapsal ke studiu historie a filosofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) v Praze. Jako záložní důstojník se zúčastnil zářijové mobilizace a od 24. září do 20. listopadu 1938 byl zařazen u hospodářské správy horského pěšího pluku 3. Uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939 jej zastihlo v 5. semestru. Chtěl odjet studovat do Říma, ale již nedostal od německých úřadů povolení vycestovat.

Na jaře 1940 mu začalo hrozit zatčení za účast v odboji a také za jeho články a karikaturu v jezuitském časopise Dorost, který byl v únoru téhož roku okupanty zastaven. Za hranice odešel 29. března 1940. Přes francouzský konzulát v Budapešti pokračoval do Bělehradu, kde obdržel polský cestovní pas, na nějž odjel do Říma. Cestoval s tajným posláním – měl informovat vatikánské kruhy o perzekuci církve v českých zemích. V Římě se zapsal ke studiu teologie na Gregoriánské univerzitě, avšak již 26. května 1940 odjel do Francie a dal se k dispozici československému zahraničnímu odboji. 3. června byl odveden na čs. konsulátu v Marseille. O několik dní později, 8. června, přišel rozkaz k jeho převelení do Paříže, kde měl nastoupit službu u vojenské správy Československého národního výboru. Ten však byl již mezitím evakuován. Ppor. Boček dorazil 13. června do Agde, kde došlo k jeho formálnímu zařazení k velitelství 1. čs. divize, ale téměř okamžitě byl poslán do Bordeaux. Tam měl propagandisticky působit k udržení morálky čs. jednotek, které měly být z tohoto přístavu evakuovány. Sám do Velké Británie přijel 7. července 1940.

Zpočátku byl zařazen u osvětové a duchovní služby 1. pěšího praporu, a to ve funkci pomocníka duchovního P. Hugo Vaníčka. Krátce rovněž pracoval jako redaktor armádního deníku Naše noviny a osvětové práci se věnoval i v pozdější době – byl duší časopisu 1. prapor, který vycházel denně až do jara 1941 a kromě denního zpravodajství prezentoval stanoviska a názory vlasteneckých katolíků sloužících v čs. armádě. Svými nadřízenými byl v té době hodnocen jako: Houževnatý, pracovitý, oddaný naší věci, vysoké inteligence. Osvědčil se velmi dobře. Má silný vliv na okolí. Kvalifikovaný jako pomocník výchovného důstojníka a duchovního.

Od září 1941 do srpna 1943 zastával funkci polního kaplana 1. dělostřeleckého pluku. Tehdy mu byla také udělena mimořádná jednoroční dovolená k ukončení studií, kterou strávil na teologické fakultě univerzity v Oxfordu.

V souvislosti s reorganizací čs. pěší brigády na obrněnou počátkem září 1943 byl přemístěn k Náhradnímu tělesu sídlícímu ve městě Southend-on-Sea v hrabství Essex, asi 65 km východně od Londýna. Tam jej 28. října 1943 zastihlo povýšení na nadporučíka duchovní služby (na poručíka byl povýšen již 28. října 1940). Zde pak zůstal až do konce války. Za své odbojové zásluhy obdržel mimo jiné Čs. vojenskou pamětní medaili se štítky F – VB a Čs. vojenskou medaili Za zásluhy I. stupně.

Do osvobozeného Československa se vrátil v červnu 1945, od poloviny listopadu 1945 pracoval jako referent historického oddělení Vojenského historického ústavu v Praze, v březnu 1946 byl přemístěn k oddělení vojenských matrik ve Vojenském ústředním archivu, od 1. dubna 1946 nadále působil jako kapitán obnovené duchovní služby. Do civilu odešel na vlastní žádost 10. října 1946.

Ihned po svém návratu ze zahraničí se zapsal znovu ke studiu na FF UK, které úspěšně zakončil složením státní rigorózní zkoušky a obhájením doktorské práce v roce 1946. Doktorem filosofie byl slavnostně promován 12. července 1946.

Po propuštění z armády odjel do Francie, kde pokračoval v postgraduálním vzdělávání. Do vlasti se definitivně vrátil v květnu 1947 a od září téhož roku učil jako profesor náboženství na Biskupském gymnáziu v Brně. Zemřel v Brně v lednu 1969.

V roce 2010 mu byla Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze in memoriam udělena Pamětní stříbrná medaile.