Bočan, Stanislav (* 17. 4. 1932, † 17. 9. 1950)

Stanislav Bočan se narodil 17. dubna 1932 v Jarově (tehdejší okres Bílovice, dnes Plzeň venkov), kde žil se svou rodinou[1] až do prosince 1945, kdy se společně přestěhovali do pohraniční obce Přes u Horšovského Týna.[2]

Nejmladší z Bočanových synů, Stanislav, se koncem 40. let živil jako zemědělský dělník na rodinném statku, odkud odpoledne dne 10. července 1949 odešel společně se svým starším bratrem Bohumilem (* 1929)[3] a kamarádem Miroslavem Šutem (* 1932)[4] do biografu v Bernarticích, odkud se nikdo z nich domů nevrátil.

Mladíci o den později utekli v prostoru Švarcavy do Německa,[5] přičemž Šut zanechal svému otci lístek, v němž mu sdělil, že odchází za hranice. Josef Bočan, otec bratrů Bočanových, útěk svých synů nahlásil 16. 7. 1949 na SNB v Hostouni, přičemž následné pátrání nic bližšího nezjistilo.[6]

Šut přešel s bratry Bočanovými přes Švarcavu[7] a podle své výpovědi[8] byl zadržen německou finanční stráží, předveden do Schönsee a následně dopraven do Ambergu. Odtamtud byl po dvou měsících převezen do Ludwigsburgu, kde setrval asi šest týdnů, mj. pracoval ve Stuttgartu na betonování nádraží. Z Ludwigsburgu odešel pěšky s Antonínem Traxmandlem (* 1931)[9] do Ambergu a dále šli pěšky směrem na Waiden, protože se rozhodli vrátit do ČSR. Na československých hranicích je 17. 11. 1949 v obci Nová Ves u Tachova zadržela hlídka PS útvaru Diana ve složení Hostička a Spilka bez použití zbraně. Spolu s ním byli zadrženi Vinco Šupák (* 1932), Antonín Traxmandl a Jaroslav Mejzlík[10] (* 1933).[11] Ve vazbě byl Šut od 17. 11. 1949, trestní oznámení na něj bylo podáno 23. 11. 1949 a stíhání bylo přerušeno 9. 11. 1950, ale např. Traxmadl byl dne 27. 2. 1950 odsouzen na 18 měsíců a k pokutě 10 000 Kčs.[12]

Po roce stráveném v německých uprchlických táborech se Stanislav Bočan rozhodl pro návrat domů a dne 17. 9. 1950 se vracel se svým společníkem Josefem Kakačem (*1932) do ČSR.

Když muži kráčeli po silnici od Bedřichova ke Korytanům (okres Horšovský Týn), cca 500 metrů od PS-útvaru Rybník, byli spatřeni strážným PS-útvaru Rybník. Na místo byla vyslána hlídka ve složení voj. Emanuel Mazánek (* 2. 4. 1927) a voj. Miroslav Matuška (* 23. 7. 1927), která zjistila, že jde o dvě civilní osoby, které se po spatření hlídky schovaly do křoví.[13] Vojáci muže vyzvali, aby se zastavili, a stříleli po nich ze samopalů; Mazánek vystřelil celkem 11 nábojů a Matuška tři.[14] Po střelbě se Bočan s Kakačem rozutekli a byli zadrženi[15] až poté, co k Mazánkovi s Matuškou dorazila posila, kterou tvořili ml. stržm. Kovařík, voj. Jaroslav Kousal a ml. stržm. Hofman.[16]

Posléze byli Bočan s Kakačem identifikováni během osobní prohlídky, kdy se měl Bočan údajně zprotivit.[17] Následný zákrok je ve stejném dokumentu popsán takto: Ml. stržm. Jaroslavem Hofmanem bylo proti jmenovanému použito pistole 1 náboj, kterým byl Bočan zasažen do hlavy a tomuto zranění podlehl.[18] V jiném materiálu je incident vylíčen takto: Při perlustraci příslušníky PS-útvaru obrátil se směrem na ml. strážm. Hofmana, který se též k místu[,] kde jmenovaní byli dopadeni[,] dostavil, takovým způsobem, že toto vypadalo jako útok na příslušníky PS-útvaru. Jmenovaný aby odvrátil nenadálý útok[,] použil služební pistole[,] přičemž byl Bočan zastřelen ranou do hlavy.[19]

V prvním citovaném dokumentu nejsou uvedeny žádné podrobnější informace o průběhu zákroku. V druhém dokumentu jsou použity ustálené dobové fráze, typické pro jazyk PS – např. zavdal příčinu očekávání útoku z jeho strany.[20] To vzbuzuje oprávněné pochybnosti o tom, co se ve skutečnosti stalo. Usmrcením Bočana totiž ml. stržm. Hofman pravděpodobně spáchal trestný čin vraždy, který mohla tehdejší PS ve svých materiálech zakrývat.

Bočanovo tělo bylo převezeno do márnice v obci Rybník a k jeho identifikaci byl přizván Bočanův bratr.[21] Rodina požadovala převoz do domovské obce Přes, velitel oddílu StB Suchý doporučil pohřeb v tichu v HP, nejvýše za přítomnosti příbuzných.[22] Stanislav Bočan byl nakonec pohřben v Mělnici, asi kilometr od obce Přes.

Informace o osudech Bohumila Bočana, který měl také 10. 7. 1949 opustit Československo, se nepodařilo zjistit.

Spolu se Stanislavem Bočanem byl zadržen a vyšetřován výše zmíněný lodní strojní pomocník Josef Kakač.[23] Kakač před zadržením na hranicích pracoval na lodi Pionýr, z níž měl při kotvení v Hamburku v noci z 21. na 22. 7. 1950[24] odejít a již se na loď nevrátit. Jeho zmizení posádka zjistila dne 22. 7. v šest hodin ráno, kdy byla nastoupena směna před vyplutím zpátky do Československa. Na lodi měl být nalezen lístek od Kakače: Při nástupu služby strojník Václav Pešek po příchodu do strojovny nalezl lístek na stolku, ve kterém sděloval [Kakač], aby mu mistr neměl za zlé, že odchází, že svět je veliký a že člověk, který nesouhlasí s dnešním politickým děním[,] udělá lépe, když se nevrátí[,] a od té doby jest posádce na lodi Pionýr neznám.[25]

Kakač ale během výslechů v Československu uváděl, že se při kotvení lodi v Hamburku setkal s Josefem Bártou, který ho přemluvil, aby zůstal v Německu, popíjeli spolu, Kakač zaspal a nestihl nalodění.[26] V Kakačově rozsudku stojí, že ho Bárta přemluvil, aby v Německu zůstal, a když se tak stalo, nijak mu nepomohl, proto Kakač putoval po různých lágrech.[27] Ve zdůvodnění rozsudku chybí zmínka o výše uvedeném lístku, který by prokázal jednoznačný úmysl emigrovat.

Z Hamburku Kakač odešel do lágru v Hannoveru a odtamtud do lágru Friedland. Vzhledem k tomu, že se Kakač pravděpodobně chtěl vrátit do ČSR, když se dozvěděl, že se v lágru v Ambergu nachází muž jménem Stanislav Bočan, který má stejné přání jako on, vydal se za ním.[28] Společně odešli do ČSR, při přechodu hranic byl Bočan zastřelen a Kakač zadržen.

Josef Kakač byl ve vazbě od 18. 9. 1950 a 17. 10. 1950[29] byl odsouzen k šesti měsícům odnětí svobody za trestný čin opuštění republiky podle § 95 odst. 1. tr. z., ve výkonu trestu byl od 2. 11. 1950 do 18. 3. 1951.[30]

Tereza Mašková

Archivní dokumenty:

Zdroj:

  • ABS, Svazková agenda vedená u krajské správy MV Plzeň, Různé spisy, a.č. S-1432 Plzeň.
  • ABS, Svazková agenda vedená u krajské správy MV Plzeň, Různé spisy, a. č. S-6294 Plzeň.
  • ABS, Svazková agenda vedená u krajské správy MV Plzeň, Taktické svazky, T-1688 MV.
  • ABS, Svazková agenda vedená u krajské správy MV Plzeň, Taktické svazky, T-1641 MV.
  • ABS, Studijní ústav MV, Různé bezpečnostní spisy po roce 1945 (f. 304), sign. 150-3, s. 2.
  • ABS, Studijní ústav MV, Různé bezpečnostní spisy po roce 1945 (f. 304), sign. 281-1, s. 53.
  • Státní oblastní archiv Plzeň − Státní okresní archiv Plzeň jih, II. díl Pamětní knihy obce Jarova z let 1938−1947, kap. Vystěhování občanů, r. 1946.
  • Státní oblastní archiv Plzeň − Státní okresní archiv Plzeň jih, inv. č. 106 – Třídní výkaz z roku 1944/45.
  • Státní oblastní archiv Plzeň − Státní okresní archiv Plzeň jih, inv. č. 104 – Třídní výkaz z roku 1937/38.
  • Státní oblastní archiv Plzeň – Státní okresní archiv Domažlice se sídlem v Horšovském Týně, f. Místní národní výbor Přes, č. k. 4, sig. 608, Evidence obyvatelstva.
  • Státní oblastní archiv Plzeň – Státní okresní archiv Domažlice se sídlem v Horšovském Týně, f. Okresní národní výbor Horšovský Týn, i. č. 415.
  • Moravský zemský archiv v Brně − Státní okresní archiv Žďár nad Sázavou, f. Městský národní výbor Sněžné.
  • Moravský zemský archiv v Brně − Státní okresní archiv Žďár nad Sázavou, f. Městský národní výbor Blatiny.
  • Moravský zemský archiv v Brně − Státní okresní archiv Žďár nad Sázavou, f. Školní katalogy.
  • MINAŘÍK, Vladimír: Města, obce, osady a samoty zaniklé nebo částečně zaniklé po roce 1945: Dobové pohlednice, historie, vojenské mapy, místopis [online]. 3. 5. 2006 [cit. 2010-06-15]. Dostupné z WWW: <http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=2987>.
  • PULEC, Martin: Organizace a činnost ozbrojených pohraničních složek: Seznamy osob usmrcených na státních hranicích 1945-1989. 1. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006. 319 s.

[1] Stanislav Bočan pocházel ze zemědělské rodiny Josefa (* 1904) a Anny (* 1902) Bočanových, kteří měli celkem pět dětí − Marii (* 1924), Bohumila (* 1929), Zdeňka (* 1930), Stanislava (* 1932) a Libuši (* 1943); Státní oblastní archiv v Plzni a Státní okresní archiv Domažlice, f. Místní národní výbor Přes, č. k. 4, sig. 608, Evidence obyvatelstva.

[2] Změna bydliště Bočanových je zaznamenána i v Pamětní knize obce Jarov: Po odsunu Němců z pohraničí odstěhovalo se z obce větší počet rodin na jejich místa (SOkA Plzeň-jih, II. díl pamětní knihy obce Jarova z let 1938−1947, kap. Vystěhování občanů, r. 1946), mezi nimi je uveden i Josef Bočan se šesti rodinnými příslušníky.
Otec rodiny Josef Bočan (* 6. 3 1904 v Jarově) pracoval koncem 30. let jako dělník v pivovaru, jak dokládají třídní výkazy jeho školou povinných dětí (SOkA Plzeň-jih, f. Základní devítiletá škola Jarov), po přestěhování do pohraničí se živil jako zemědělec − ve své Přihlášce o příděl půdy v osídlení žádal o 17 hektarů orné půdy, budovy a inventář (In: Státní oblastní archiv v Plzni a Státní okresní archiv Domažlice, f. Okresní národní výbor Horšovský Týn, i. č. 415).

[3] Bohumil Bočan byl osidlovatelem zem. usedlosti v Sychrově č.p. 13, obec Přes, okr. Horš. Týn, o výměře 3,5 ha pozemků, bydlel u svých rodičů v Přesu č.p. 12, kde měl rovněž 2 krávy ustájeny, které zde zanechal. Jmenovaný vypomáhal svému otci na hosp. usedlosti v Přesu a společně s otcem pak obdělával hosp. usedlost v Sychrově č.p. 13 (ABS, a. č. S-6294).

[4] Zemědělský dělník Miroslav Šut se narodil r. 1932 v Kotěrově, příslušný byl do Benešova u Prahy a bydlel v osadě Babice u obce Holubeč v okr. Horšovský Týn (ABS, a. č. S-6294 Plzeň).

[5] Šli pěšky přes Bělou nad Radbuzou, Smolovskou Pilu a přes česko-německou Švarcavu (Schwarzach), doma nic neřekli a odešli bez zavazadel. Útěk naplánovali začátkem července na taneční zábavě, přičemž Bočanovi měli mít kamaráda v cizinecké legii, což je mělo k odchodu z ČSR inspirovat (ABS, f. 304, sign. 281-1, s. 53 a ABS, T 1641 MV).

[6] ABS, a. č. S-6294.

[7] Dnes již zaniklá obec na česko-bavorské hranici; šlo vlastně o část obce Schwarzachu, která dodnes stojí na německé straně hranice (MINAŘÍK, Vladimír. Města, obce, osady a samoty zaniklé nebo částečně zaniklé po roce 1945: Dobové pohlednice, historie, vojenské mapy, místopis [online]. 3. 5. 2006 [cit. 2010-06-15]. Dostupné z www: http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=2987).

[8] ABS, T-1641 MV, Zápis o výpovědi – Miroslav Šut.

[9] Někdy uváděn jako Traksmandl (ABS, f. 304, sign. 281-1).

[10] Ten se měl znovu pokusit o útěk z ČSR v r. 1952 (ABS, T-1641 MV).

[11] ABS, T 1641 MV.

[12] Tamtéž.

[13] ABS, a. č. S-1432 Plzeň.

[14] ABS, f. 304, sign. 150-3.

[15] K zadržení došlo kolem 17. hodiny (ABS, a. č. S-1432 Plzeň).

[16] Tamtéž.

[17] ABS, f. 304, sign. 150-3.

[18] Tamtéž.

[19] Tamtéž.

[20] Tamtéž.

[21] Pravděpodobně Zdeněk Bočan.

[22] ABS, a.č. S-1432 Plzeň.

[23] Josef Kakač (uváděn také jako Kakáč) se narodil r. 1928 v Blatinách v okr. Nové Město na Moravě, obecnou a měšťanskou školu navštěvoval v obci Německé (dnešní Sněžné) v okr. Žďár nad Sázavou. Jeho otec, domkař Josef Kakač, měl se svou ženou Anežkou (* 1897) dále děti Milana (* 1936) a Danušku (* 1935) (Státní okresní archiv Žďár nad Sázavou, f. Školní katalogy a Domovní seznam pro přihlášky a odhlášky osob). Dále se o Kakačovi podařilo zjistit, že byl svobodný, jeho rodiče a sourozenci byli členy KSČ, bytem byl hlášen ve Stašově v okr. Polička a od 23. 3. 1949 byl zaměstnán u Československé Labské společnosti jako topič, posléze byl přeložen do strojovny jako strojní pomocník (ABS, a. č. S-1432 Plzeň a ABS, T-1688 MV).

[24] Ve stejném zdroji, ABS, T-1688 MV, se uvádí i datum 17. 7. 1950.

[25] ABS, T-1688 MV.

[26] ABS, a.č. S-1432 Plzeň.

[27] Tamtéž.

[28] Tamtéž.

[29] Dne 23. 9. 1950 byl předán do Okresní soudní věznice v Plzni a posléze dne 25. 9. 1950 do Krajské soudní věznice (tamtéž).

[30] Tamtéž.