Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka
• Kontakty
• Archiv bezpečnostních složek

• Archiv bezpečnostních složek
• Archivní pomůcky
• Projekt 1989

Ústav pro studium totalitních režimů » Projekty » Dokumentace usmrcených na československých státních hranicích 1948−1989 » Portréty usmrcených » Bartoněk, Bedřich (* 21. 11. 1912, † červen 1955)

Bedřich Bartoněk se narodil 21. 11. 1912 v Bystrovanech u Přerova. V roce 1943 se oženil s Miroslavou Brožovou (nar. 1923), s níž měl tři děti a společně bydleli v Jablonci nad Nisou. Rodiče Bedřicha Bartoňka žili v Nezamyslicích, udržoval s nimi kontakt, navštěvoval je, posílal k nim děti na prázdniny apod.

Bartoněk pracoval jako sochař-modelář v jabloneckém podniku Plastimat, byl údajně velmi zručný a pracovitý, mnohdy prý zůstával v práci i dlouho přes čas. Myšlenkou ilegálně opustit Československo se podle své manželky začal intenzivně zabývat kolem roku 1954.[1] Tehdy byl se svým přítelem Oldřichem Lopatou (nar. 1913) na lesní brigádě v Josefově Dole a téměř ve veškerém volném čase se zabýval stavbou modelů různých plavidel. Když se Bartoňková ptala Lopaty, co to manžel neustále montuje, prozradil jí, že hledá možnost, jak utéci do zahraničí. Ta tomu nevěřila, ovšem když s vývojem modelů nepřestával, důrazně mu doporučila, aby na emigraci zapomněl. Po této domluvě s výrobou plavidel doma přestal.[2]

Naposledy se manželé Bartoňkovi setkali v pátek 25. června 1954 večer. Tehdy přišel Bedřich Bartoněk domů s kamarádem Oldřichem Lopatou. Prý se byli koupat. Po běžné slovní přestřelce, v níž mu manželka vyčítala, že hlavní tíha domácích prací leží na ní, odešla na schůzi domovních důvěrníků. Jak strávil její muž večer, není jasné, podle jedné její výpovědi zůstal doma, navečeřel se a četl,[3] podle jiné odešel k Lopatovi do jeho nového bytu zapojit elektřinu.[4]

Když se Miroslava Bartoňková kolem 23. hodiny vrátila ze schůze, její muž nebyl doma. Ráno našla spálenou izolaci na elektroinstalaci v koupelně, ohořelé prádlo a lístek, že způsobil nešťastnou náhodou zkrat, že elektriku opraví, až se v sobotu nebo v neděli vrátí.

V sobotu 26. 6. se Bartoňková po manželovi telefonicky sháněla nejprve v zaměstnání, kde jí řekli, že v práci již nebyl v pátek, na služební cestu ho prý neposlali. Oldřicha Lopatu také nesehnala, zastihla pouze jeho přítelkyni Margaretu Dudákovou, která mu občas v bytě uklízela. Řekla jí, že Lopatu již několik dní neviděla, přestože u nich býval denním hostem. Večer volala Dudáková jeho sestře do Liberce, ani ta o něm však nevěděla.[5]

V neděli hledal Bartoňka jeho kolega z práce, ani on netušil, kde by mohl být.[6] Jelikož Bartoněk nebýval bez vědomí manželky delší dobu mimo domov, měla o něho stále větší obavy.

V pondělí 28. 6. šla Bartoňková do jeho podniku, tam jí však bezpečnostní referent řekl, že o něm nemají žádné zprávy, a poradil jí, aby ještě den počkala.[7] Poté se opět setkala s Dudákovou, vzaly klíče od bytu Oldřicha Lopaty a šly se podívat, zda tam nezjistí něco bližšího o pohřešovaných mužích.[8] V bytě našly nepořádek a zpřeházené věci, zjistily rovněž, že chybí nějaké šatstvo. Když ani v úterý nedorazil Bedřich Bartoněk domů, šla jeho žena ohlásit pohřešování manžela a Oldřicha Lopaty na stanici Sboru národní bezpečnosti (dále jen SNB) v Jablonci nad Nisou.[9]

Příslušníci SNB provedli následně prohlídku bytu Oldřicha Lopaty, kde objevili velké množství odstřižků gumy, lahviček od lepidla na gumu, odřezky a piliny korku, aceton a nákresy plovoucích zařízení. Našli tu i dopis, ve kterém Lopatova manželka, která již dříve emigrovala, z Rakouska psala, že už se těší, až přijede. Z celkové prohlídky bytu si SNB udělala závěr, že si oba muži vyrobili pomůcky pro zdolání hraniční řeky, aby mohli uprchnout do Rakouska. Tento poznatek společně s popisy pohřešovaných předala velitelstvím SNB v pohraničních okresech směrem na Vídeň. Oba muži odjeli bez většího vybavení, z bytů zmizely pouze doklady, sváteční obleky a nějaké další šatstvo.[10]

SNB se zabývala motivy, které mohly vést oba muže k emigraci.

Oldřich Lopata, vyučený obchodník, zastával do roku 1951 místo vedoucího prodejny Jednoty, během této doby vzniklo v obchodě manko ve výši 14 000 korun, které však splácel. Ke splacení zbývalo 800 korun. V Jednotě se stal následně obchodním vedoucím. Po likvidaci spotřebního družstva byl vedoucím prodejny družstva invalidů, pak zastával místo vedoucího prodejny textilu v Mšeně (dnes součást Jablonce nad Nisou). Jeho manželka Gertruda pocházela z Rakouska. Z prvního manželství měla dvě děti. V roce 1952 legálně vycestovala do Rakouska, aby navštívila děti a rodiče, z Rakouska se již nevrátila, s manželem si dopisovala. Je tedy pravděpodobné, že Oldřich Lopata odešel do Rakouska za ní.[11]

Bedřich Bartoněk žil údajně ve spořádaném manželství, měl tři děti. Vyšetřovatelé SNB se domnívali, že za jeho rozhodnutím mohly stát zdravotní problémy, které prý těžce nesl. Na jedno ucho neslyšel, na druhé slyšel pouze s naslouchátkem, údajně se vyjádřil, že v Londýně žije lékař, který by ho vyléčil. Je tedy možné, že měl v úmyslu vyhledat v zahraničí specialistu.[12] Vyšetřovatelé SNB rovněž zjistili, že si stěžoval na své finanční ohodnocení v Plastimatu a dále že měl obavy z trestního stíhání kvůli spoluvině na požáru v provozovně družstva invalidů, kde byl tehdy ředitelem.[13] Podle vyšetřovatelů však Bartoněk nenesl na vzniku požáru žádnou vinu.

Poslední stopy obou mužů objevili zaměstnanci zemědělského statku dne 29. 6. 1954 u Janova (dnes součást obce Staré Hobzí, okr. Jindřichův Hradec). V blízkosti břehu Dyje tu našli kufr a v něm obnošené pánské a dámské šatstvo, pár červených gumových rukavic, různé gumové součástky, vlakovou jízdenku ze dne 27. 6. 1954 z Moravských Budějovic do Jemnice. Ve vzdálenosti 150 metrů od kufru nalezli dále skafandr s plováky na nohy, dvě gumová kola a roztržený gumový pytel s písemnostmi. Písemnosti byly totožné s těmi, které nalezli příslušníci Pohraniční stráže o několik dní později, dne 9. 7., na pravém břehu Dyje u státních hranic v katastru obce Písečné nad Dyjí; kromě jiného šlo o opis z živnostenského rejstříku na jméno Bedřich Bartoněk a zápisy ze schůzí závodní rady výrobního družstva invalidů v Jablonci nad Nisou. Od místa nálezu vedly trávou stopy dvou osob přes státní hranici.[14]

Domněnky o emigraci obou mužů se částečně potvrdily dne 22. 7. 1954. Tehdy rozhlasová stanice Hlas Ameriky oznámila, že do Rakouska uprchl Oldřich Lopata, který s využitím improvizovaného potápěčského obleku (sestrojil ho údajně z gumového plátna, které sehnal v nemocnici, a ze staré německé plynové masky, k jejímuž konci připevnil dvě hadice na dýchání, ty udržovaly nad hladinou korkové plováky − viz příloha) plaval pod hladinou řeky Dyje přibližně pět kilometrů, přičemž údajně musel pod vodou přestříhat ostnatý drát.[15] Přes sovětské okupační pásmo pak putoval osm dní, aby se přihlásil americkým okupačním úřadům ve Vídni.[16] Rozhlasové vysílání ani další jiné zprávy se však nezmiňují o emigraci Bedřicha Bartoňka.[17]

Způsob, jakým Bartoněk a Lopata, překonali státní hranici, zůstává i přes dobové zprávy z rakouského tisku a rozhlasových zpráv Hlasu Ameriky neznámý. Ví se jen to, že Bartoněk s Lopatou přijeli dne 27. 6. 1954 do Jemnice, odtud se dopravili neznámo jak k osadě Janov, kde se připravili na vlastní přechod. Podle mediálních zpráv prošli řekou a vyšli z ní u obce Písečné nad Dyjí, v místě, kde Dyje vtéká do Rakouska. Avšak řeka má v uvedeném úseku velmi málo vody a způsob popisovaný Oldřichem Lopatou v zahraničních sdělovacích prostředcích se zdá autorovi nepravděpodobný. Pro skutečnost, že muži improvizovaný potápěčský oblek nepoužili, může hovořit fakt, že jeden skafandr nalezli zaměstnanci statku na československém území. Druhý s sebou pravděpodobně odnesli do Rakouska.

Případ Oldřicha Lopaty využilo propagandisticky Rudé právo, které dne 24. 10. 1954 napsalo, že jmenovaný, který se vydával za politického uprchlíka, byl v Rakousku uvězněn za kriminální delikt. Když se SNB zajímala o zdroj článku, zástupce šéfredaktora odkázal příslušníky na tisk Komunistické strany Rakouska a tisk vydávaný sovětskou okupační správou. V těchto článcích bylo údajně uvedeno, že Lopata skafandr nepotřeboval, protože přešel Dyji po pás ve vodě.[18] O Bedřichu Bartoňkovi však ani zahraniční, ani domácí sdělovací prostředky nemluvily.

SNB získala zprávy o Bartoňkovi v červnu 1955. Podle nich pracoval pro americkou zpravodajskou službu MIS[19] v Rakousku, kde údajně školil agenty a podílel se na plánování zpravodajských akcích proti Československu. V Rakousku vystupoval pod krycím jménem Fred Novák a jeho působiště bylo v okolí Vöcklabrucku u Salcburku a ve vesnici Aich na břehu jezera Attersee.[20]

Téměř přesně rok po útěku Bartoňka a Lopaty, dne 29. 6. 1955, nalezla hlídka poříčního oddílu Bratislava v řece u přístavu mrtvolu muže. Byla oblečená do potápěčského obleku s kyslíkovými lahvemi, na ruce měla vodotěsnou elektrickou svítilnu, hodiny a buzolu. U sebe měl utonulý doklady na jméno Karel Skypala, nar. 20. 11. 1913 v Bystřici pod Hostýnem, bytem Jablonec nad Nisou, a 9100 Kčs. Mrtvola muže byla v rozkladu a dle odhadu ležela ve vodě 10−14 dní.[21]

Srovnáním fotografií Bedřicha Bartoňka s fotografií v průkazu, který měl u sebe utonulý muž, dospěla SNB k závěru, že jsou shodné, a že neznámý utonulý muž je tudíž Bedřich Bartoněk.[22] Tuto hypotézu podpořila i pitva utopeného muže, kterému našli za levým uchem jizvu po trepanaci.[23]

Příbuzné Bartoňka bezpečnostní orgány o jeho smrti neinformovaly, manželka se o smrti svého muže dozvěděla až z Pražského večerníku, který dne 9. 10. 1956 otiskl zprávu, že jistý agent Bartoněk z Jablonce nad Nisou utonul v Dunaji při zkoušce podvodního skafandru, který měl sloužit agentům cizích zpravodajských služeb při ilegálních cestách do Československa. Miroslava Bartoňková žádala bezpečnostní orgány o potvrzení nebo o vyvrácení této zprávy, avšak odešla s nepořízenou; kdy dostala oficiální zprávu o úmrtí svého manžela, se nepodařilo zjistit.[24]

Oldřich Lopata žil v rakouském utečeneckém táboře, odkud se mu podařilo emigrovat do Velké Británie. V roce 1957 se odstěhoval do USA, kde žil ještě v roce 1963.[25]