Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka
• Kontakty
• Archiv bezpečnostních složek

• Archiv bezpečnostních složek
• Archivní pomůcky
• Projekt 1989

Ústav pro studium totalitních režimů » Projekty » Dokumentace usmrcených na československých státních hranicích 1948−1989 » Portréty usmrcených » Bačík, Leo (* 22. 6. 1925, † 10. 4. 1950)

Dne desátého dubna 1950 přibližně v půl jedenácté večer byl v hraničním pásmu na cestě z Mikulova do Klein-Schweinbarth, ve vzdálenosti asi 1500 metrů od samotné hranice, zastřelen hlídkou Pohraniční stráže neozbrojený rolník Leo Bačík (* 22. 6. 1925 v Dubňanech, okr. Hodonín, ženatý, dvě děti, bytem v Mikulově), který se pokoušel dostat do Rakouska.

Hlídka PS – útvaru Mikulov ve složení voj. Václav Klier (* 9. 5. 1928) jako velitel hlídky a voj. Bohumil Kulhánek (* 6. 4. 1927) asi po desáté hodině večerní měnila „své předepsané stanoviště a přecházela do prostoru vzt. b. č. 4 [vztyčného bodu č. 4] – Šibeničník. Při opouštění silnice Mikulov – Klein-Schweinbarth, kde hlídka právě končila své střežení, zahlédnul velitel hlídky voj. Klier, že po okraji silnice od Mikulova se pohybuje ve směru k hlídce neznámá postava.“[1] Z výpovědí obou pohraničníků a dalších dokumentů PS vyplývá, že ani jeden člen hlídky neměl hodinky: „V době použití zbraně měla býti hlídka podle záznamu ve staniční služební knize již v prostoru vzt. bodu č. 4… Mimoto žádný z členů hlídky nemá hodinky, proto zjištění času prováděli odhadem.“[2]

Když hlídka zpozorovala neznámého muže v civilu bez zavazadel, nechala ho přiblížit se na svou úroveň. Bačík však hlídku zpozoroval a skočil do odvodňovacího příkopu vedoucího těsně podél cesty (v příkopu bylo nepatrné množství vody a byl zarostlý trávou a rákosím, což mu poskytlo úkryt). Klier měl Bačíka začít opakovaně vyzývat, aby se vzdal a opustil úkryt.

Bačík nereagoval a hlídka se přemístila do příkopu, kde zalehla a pozorovala příkop a okolí. Asi po 10 až 15 minutách voj. Klier zpozoroval Bačíka o přibližně 30 kroků dále, jak se snaží doplížit po levém svahu příkopu za hráz. Měly následovat další výzvy ze strany voj. Kliera, kterých Bačík neuposlechl. Klier začal po Bačíkovi střílet ze samopalu, přičemž Bačíkovi se podařilo opět ukrýt a hlídka zvolila jinou taktiku. Voj. Klier vystoupil na levý břeh příkopu, voj. Kulhánek na pravý břeh a začali postupovat dále. Přibližně po 20 krocích zpozoroval Bačíka voj. Kulhánek a měl ho vyzvat k zastavení. Oba pohraničníci zalehli a začali střílet, Kulhánek měl vystřelit dvě krátké dávky a Klier jednu dávku ze samopalu, po těchto výstřelech Bačík padl na zem.

Během celého pronásledování voj. Klier jako velitel hlídky údajně vypálil ve třech dávkách 26 nábojů a voj. Kulhánek jako člen hlídky ve dvou dávkách 13 nábojů.[3] Bezprostřední příčinou smrti Lea Bačíka měl být zásah zadní části šíje a prodloužené míchy s vniknutím do lebky; Bačík byl zasažen údajně celkem čtyřmi projektily.[4]

Po rozednění byl Leo Bačík identifikován dvěma svědky: státním obvodním lékařem MUDr. Rozsívalem, který zároveň určil příčinu smrti, a vrch. stržm. Šimečkem z Mikulova. V dokumentu PS se dále uvádí, že: „V důsledku toho, že při provedeném šetření [pozn.: Tím je myšleno vyšetřování usmrcení stejnou složkou, která ho způsobila, tedy Pohraniční stráží.] nebylo zjištěno závad v postupu hlídky, dále že příčina smrti byla úředním lékařem bezpečně zjištěna a totožnost mrtvého bezpečně prokázána, byla mrtvola dopravena bez soudního ohledání do márnice hřbitova v Mikulově. Prokurátor byl o výsledku šetření uvědomen [!] a od soudní pitvy bylo jako od bezpředmětné v důsledku toho upuštěno. Leo Bačík byl dne 12. 4. 1950 pohřben“.[5]

Stejně tak schematický „náčrtek“ místa činu z 12. dubna 1950, podepsaný pověřeným velitelem PS – útvaru Mikulov vrch. stržm. Vítem a určený nadřízenému PS – útvaru 7196 (Znojmo) nemohl ani v té době sloužit jako hodnověrná důkazní listina o skutečném průběhu zákroku. Celý případ byl vyšetřován por. Vojtěchem Kadlečíkem z PS – útvaru 7196 (Znojmo) a velitelem PS – útvaru 5271 (Mikulov) vrch. stržm. Vítem.[6]

V hlášení o použití zbraně se o Leo Bačíkovi uvádí: „...v důsledku sklonu k opilství žil se svou rodinou v rozháraných rodinných poměrech a po hádce a rvačce se svou manželkou ve večerních hodinách dne 10. 4. 1950 hodlal pravděpodobně uprchnouti do Rakouska.“[7] Svědecká výpověď o takovém konfliktu s manželkou v uvedený den se v dokumentech PS oproti výpovědím o použití zbraně nenachází, tyto informace mohly v tomto případě suplovat zjištění o odsouzení za kriminální delikty, anebo podezření z nich a navozovat zdání společenské nebezpečnosti „pachatele“.

Dne 11. května 1950 rozhodl o oprávněnosti použití zbraně velitel SNB – útvaru 9600 (velitel Pohraniční stráže) mjr. Miroslav Duda: „Použití služebních samopalů s výsledkem hlídkou PS – útvaru Mikulov, voj. Václavem Klierem, 26 nábojů, a voj. Bohumilem Kulhánkem – 13 nábojů, dne 10/4 1950 o 22,50 hod. na silnici Mikulov–Klein-Schweibarth–Rakousko, ve vzdálenosti as[i] 1500 m od st. hranice, po Leo Bačíkovi z Mikulova, který se v celním pohraničním pásmu na opětovnou výzvu nezastavil, snažil se uprchnout a jinak jej nebylo možno zadržeti, při čemž byl zraněn několika výstřely do zad a těmto zraněním na místě podlehl, shledal jsem podle zák. čís. 286/48 Sb., § 10, lit. f) za oprávněné a postup hlídky před, při i po užití zbraně za správný. O tom jmenované zpravte“.[8]

Kauzu po r. 1989 prošetřoval Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, přičemž v r. 2003 byl případ (trestní stíhání) podle § 159a odst. 1 tr. řádu odložen, neboť vyšetřovatel ÚDV shledal, že „nelze dovodit podezření ze spáchání trestného činu konkrétními osobami“ a „nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak“.[9]