Americký fond pro československé uprchlíky (AFCR)
Sociální činnost exulantů pro exulanty byla v letech 1948–1989 zaměřena zejména na získávání a rozdělování finančních prostředků. O jejich výši rozhodovala velkorysost mezinárodních institucí, západních států, občanských, náboženských či krajanských spolků a organizací, ale také schopnost tyto potenciální dárce oslovit. Nejvýznamnější institucí na tomto poli se stal v českém exilovém hnutí Americký fond pro československé uprchlíky a nejznámějším organizátorem zakladatel a dlouholetý předseda tohoto fondu, bývalý československý diplomat Ján Papánek. Tomu se po komunistickém převratu podařilo přednést problém uprchlíků v OSN a už v dubnu 1948 založit American fund for Czechoslovak Refugees (AFCR), jehož činnost přetrvala až do pádu komunismu v roce 1989. V dubnu 1948 vznikla ve Velké Británii souběžně další instituce – Československý pomocný výbor pro politické uprchlíky (Czechoslovak Relief Commitee for Political Refugees) v Londýně, která založila své odbočky v uprchlických táborech v Německu a Rakousku a průběžně i v dalších státech. Prioritou činnosti AFCR bylo nejprve pomáhat lidem v uprchlických táborech, jejichž situace byla po únoru 1948 z materiálního hlediska často kritická, se zajišťováním základních životních potřeb (šatstvo, potraviny, mýdlo, psací pomůcky). Když tábory přešly v červenci 1948 pod správu organizace IRO (International Refugee Organization) zřizované OSN, AFCR s touto organizací navázal spolupráci. Podpora, která byla AFCR případně i dalšími institucemi zprostředkována řadovým uprchlíkům, spočívala také ve zprostředkování zaměstnání či v pomoci se získáváním vstupních víz a emigrace do cílových zemí – ze strany AFCR zejména do USA. V roce 1952 ukončila IRO činnost a AFCR se opět stal hlavním podporovatelem uprchlíků z ČSR, jímž zůstal až do roku 1989. V první polovině 50. let dvacátého století AFCR spolupracoval také s Radou svobodného Československa (Ján Papánek byl členem předsednictva) a s jejím pověřencem pro sociální pomoc sídlícím v Evropě, bývalým generálem československé armády Františkem Dastichem. Po sovětské invazi do Československa v srpnu 1968 získala práce AFCR nový rozměr s cílem poskytovat pomoc jednak těm, kteří se nechtěli vrátit ze svých zahraničních cest do okupované vlasti, jednak nově příchozím uprchlíkům. Během let 1948–1990 získal AFCR ve formě příspěvků od jednotlivců, spolků a korporací 1,7 milionu dolarů a od ministerstva zahraničí USA a OSN celkem 21,5 milionu dolarů. Ve své poslední a zároveň bilanční zprávě pro americkou vládu AFCR uvedl, že od roku 1948 poskytl pomoc 95 tisícům československých uprchlíků a v USA pomohl usídlit 25 300 československých a dalších východoevropských uprchlíků. Postupně rozšířil svoji činnost i na pomoc uprchlíkům z dalších zemí střední a východní Evropy a také na pomoc uprchlíkům z Vietnamu. Prezidentem AFCR byl až do roku 1987 jeho zakladatel Ján Papánek a po něm v letech 1988–1990 Vojtěch Jeřábek, který také sepsal podrobnou historii fondu. Bezprostředně po pádu komunismu AFCR pomáhal „čerstvým“ československým uprchlíkům, kteří chtěli zůstat na Západě, resp. v USA, i přes změnu politické situace, finančně podpořil Občanské fórum a v září 1991 se rozhodnutím své správní rady přetransformoval na Americký fond pro pomoc Československu (American Fund for Czechoslovak Relief). V roce 1991 Ján Papánek obdržel československé státní vyznamenání Řád Tomáše G. Masaryka I. třídy.
Literatura:
- JEŘÁBEK, Vojtěch: Českoslovenští uprchlíci ve studené válce. Dějiny American Fund for Czechoslovak Refugees. Stilus, Brno 2005.
- MICHÁLEK, Slavomír: Ján Papánek. Portrét 1896–1991. Pozsony, Bratislava 1998.
- MICHÁLEK, Slavomír: Ján Papánek za vojny Edvardu Benešovi. Veda, Bratislava 1997.
-jach-
