Alois Muna

Alois Muna (Foto: Archiv Poslanecké sněmovny)

* 23. února 1886 Lysice, okr. Blansko
† 2. srpna 1943 Kladno

Vychodil pět tříd obecné školy a živil se jako dámský krejčí. Od roku 1903 byl členem sociálně demokratické mládeže ve Vídni a v letech 1908–1911 působil mezi mladými sociálními demokraty v Praze. Od roku 1911 do roku 1914 dělal tajemníka Odborového sdružení českoslovanského v Prostějově. Po vypuknutí první světové války sloužil od ledna 1915 v rakouské armádě a objevil se na ruské frontě.

V květnu 1915 upadl do ruského zajetí a nacházel se v různých zajateckých táborech. Po útěku z tábora v Ardatově v Simbirské gubernii se roku 1917 uchýlil do Kyjeva. Řídil tam české sociálně demokratické noviny Svoboda. Roku 1918 v Moskvě vznikla Českoslovanská komunistická strana v Rusku, Muna se stal jejím předsedou a dělal odpovědného redaktora komunistického periodika Průkopník svobody. Komunisté v Rusku a jejich čeští soudruzi se dostali do střetu s československými legionáři, kteří v zemi přebývali, přičemž Munovi stoupenci tvořili oproti legionářům jen malou skupinku.

Po zániku Rakouska-Uherska se Muna několikrát setkal s Leninem v Kremlu a ten ho pak vyslal do Československa, aby v něm zajistil rozpoutání komunistické revoluce. Na konci listopadu 1918 se Muna objevil doma a uchýlil se poté do Kladna, jež představovalo významnou levicovou baštu. 12. ledna 1919 tam přednesl velký projev a oslavně v něm hovořil o bolševickém Rusku. O Munově příjezdu jednala československá vláda a její pravicovější část žádala, aby se proti němu vystoupilo. Sociální demokracie, kde Muna hledal kontakty, s ním ústy svého vedení odmítla udržovat styky. Levice strany se ho ale zastávala a díky ní na Kladensku dále působil, vystupoval na různých schůzích.

Alois Muna se roku 1919 objevil v redakci Svobody. Tento kladenský týdeník redigoval až do roku 1929. V polovině června 1919 byl Muna zatčen, Československo se tehdy ocitlo ve válce s Maďarskou republikou rad a Muna měl u nás připravovat komunistické povstání. Udržoval kontakty s představitelem Maďarska Bélou Kunem a byl viněn z velezrady. Na jaře 1920 se pořádal proces s Munou a jeho společníky, ovšem prezident Masaryk Munu ještě před skončením soudu omilostnil.

Na konci roku 1920 proběhla generální stávka, kterou iniciovala levice sociální demokracie. Muna vedl spolu s A. Zápotockým stávkující na Kladně. Bolševici ve městě získali převahu a Muna plánoval pochod rudé armády na Prahu, 14. prosince však byl státní mocí zatčen. Na jaře 1921 podruhé čelil obvinění z velezrady, s dalšími obžalovanými byl ale nakonec odsouzen jen za méně významné zločiny.

V roce 1922 se po propuštění z vězení zapojil do vedení KSČ. Patřil k pravici strany, kterou vedl B. Šmeral. V srpnu 1922 se dostal do užšího výkonného výboru KSČ a v říjnu byl Muna zvolen předsedou strany. Zahajoval I. sjezd KSČ v únoru 1923 a předsednické křeslo opustil 11. listopadu 1924. S přispěním Moskvy tehdy získala převahu levice strany. Muna se pak do 29. září 1925 nacházel v politbyru KSČ.

15. listopadu 1925 byl Muna zvolen poslancem a zůstal jím do voleb roku 1929. IV. sjezdu KSČ roku 1927 se účastnil pouze jako řadový delegát. Sám obhajoval stanovisko, že pravá revoluční politika se ve straně dělala jen zhruba do této doby. Na jaře 1929 byl Muna s mnoha dalšími vyloučen z KSČ. Představitele nastupujícího Gottwaldova vedení strany s opovržením označoval za studenty buržoazního původu. Objevil se v nejužším vedení komunistické opozice, která se na konci června 1929 ustavila. Její představitelé žádali návrat k leninské politice a Muna opozici aktivně reprezentoval.

Tvrdil, že se u nás odráží krize budování socialismu v Rusku, kde se v rámci komunistické strany potýkalo také více skupin. Kriticky hodnotil Stalina a později varoval před Hitlerem. Nesouhlasil s linií Kominterny vůči nacistům. Žádal, aby se proti nim komunisté spojili se sociálními demokraty. Komunistická opozice se k sociální demokracii přes názorové rozdíly v říjnu 1932 přidala a Muna následně dožil v ústraní. Po nástupu komunismu v roce 1948 se adorace jako velký revolucionář nedočkal, odchod z KSČ mu nemohl být odpuštěn.